Vyhledávání
Neměla jsem sen být slavná. Hvězdy jako Čermák nebo Balzerová jsou úplně normální lidi, říká představitelka filmové Aristokratky
Yvona Stolařová (Zdroj: Frekvence 1)
Už odmalička věděla, že chce být herečkou, ale ne tou před kamerou, ale divadelní. Sen se Yvoně Stolařové splnil, ale okusila i to, jaké to je být před kamerou. Diváci si jí totiž zapamatovali jako Marii z filmové série Poslední aristokratka. Nejen o tom si povídala s Lucií Černou.
Jako mála holka nosila hercům a herečkám z chebského divadla čokolády, pak upečené dorty. Divadelní prostředí jí fascinovalo, lásku k němu podědila od své maminky. „Mamka do něj vždycky chodila, ale nebyla tak zapálená divačka jako se mnou, protože jsme to pak měli jako společný koníček. Šly jsme spolu na nějaké dospělácké představení, protože neměla s kým jít,” vzpomíná herečka. Rodiče jí herectví nezakázali, naopak byli nadšení. Na prknech chebského divadla se dostala v osmi letech, z Chebu šla pak na konzervatoř do Ostravy, což pro ní bylo přes celou republiku. „Brala jsem to z čistě praktického hlediska, protože je tam jedna herecká škola a spousta divadel. Ostrava mě jako město učarovala. Do Prahy jsem se nedostala, takže mi byla souzená.”
V 17 letech dostala nabídku na hlavní roli velmi očekávaného filmu Poslední aristokratka podle stejnojmenné knihy. „Brala jsem divadlo jako nekrásnější formu umění a natáčení jsem znala jako natáčení nekonečných seriálů a nijak dál jsem se nad tím nezamýšlela. Neměla jsem sen být slavná, protože to není něco, co vás dlouho udrží nad vodou v těch horších chvílích. Když přišla nabídka na Aristokratku, tak mě to začalo lákat, protože je to úplně něco jiného, než divadlo a je to také velmi zajímavé,” vysvětluje důvod, proč nabídku nakonec vzala. Ve filmu si zahrála po boku hvězd jako jsou Eliška Balzerová, Hynek Čermák, Pavel Liška nebo Tatiana Dyková. „Byla jsem nadšená. Znáte je z obrazovek, ale najednou jste na první čtený a sedí tam úplně normální lidi. Nejdéle mi trvalo přestat se bát před Martinem Pechlátem, má v sobě přirozený respekt, možná to bylo tím, že já mám metr padesát a on je opravdu vysoký,” směje se filmová Aristokratka.
V Ostravě jsem byla sama
Oproti prvnímu dílu mladá herečka přiznává, že se na place cítila jistější. „První díl byla moje úplně první zkušenost nejen ve filmu, ale i na divadle. Během školy jsem nestihla nic nazkoušet a byla jsem ze všeho vyjukaná. Uvidíme, jak to bude s pokračováním, podle návštěvnosti by to snad mohlo být,” říká Stolařová s tím, že lidé na ulici jí zatím nepoznávají. I když do Ostravy na školu moc chtěla a následně po škole nastoupila do divadla, rozhodla se z něj po sezóně odejít. „Začala jsem Ostravu trochu nemít ráda. Nikoho jsem tam kromě školy neznala, neměla jsem s kým trávit čas. Postupem času jsem si to tam zamilovala, našla jsem si tam svoje místa. V divadle jsem teď osmým rokem a už jsem tam dlouho a stýská se mi po bráchovi a mamce. Teď bych ráda šla do Prahy, vzhledem k tomu, že se tady dá lépe kombinovat natáčení a divadlo.”