Vyhledávání
Miroslav Bobek: Když byla Zoo zavřená, bylo to nejhorší, co nás potkalo. Zoo je pro zvířata i pro lidi, bez nich byla poloviční
V čele Zoo Praha stojí dvanáct let, ale změnu rozhodně nechystá. Jak zvládla největší česká Zoo covidovou dobu? Jaké to bylo setkat se v přírodě s gorilami a jaký je životní osud gorily Kamby? Hostem podcastu Mezi čtyřma očima byl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. Podcast si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.
S rokem 2022 se do pražské ZOO opět naplno mohli vrátit návštěvnicí. Její ředitel přiznává, že covidové roky byly pro něj frustrující. „Když byla ZOO zavřená, tak to bylo nejhorší, co nás potkalo. Zoo je sice pro zvířata, ale je i pro lidi, byla poloviční. Další věc jsou finanční problémy, protože pro nás zásadní příjmem je vstupné. Z něj jsme neměli nic, když bylo zavřeno. Odhadem jsme přišli tak o 150 milionů korun. Ale podpořila nás veřejnost, zřizovatel Hlavní město Praha nebo Ministerstvo životního prostředí,” vysvětluje Miroslav Bobek.
Často se ho lidé ptají na to, jestli zvířata lidi vnímají. „Lidem jsem v zimě říkal, ať přijdou do Zoo, aby se zvířata nenudila. Některá zvířata sledují návštěvníky, třeba gorilí mláďata s nimi vstupují i do různých interakcí a reagují na ně. Třeba kurátor plazů říká, že leguáni sedí v teráriu a na lidi se nedívají, ale vnímají ty velké dvounohé tvory. Ale když lidé najednou zmizí, tak leguána to zneklidní, protože když něco sežralo ty velké dvounohé tvory, tak je asi nějaký problém. I taková zvířata, od kterých bychom to nečekali, se chovala výrazně jinak, než v době, když tam návštěvníci byli,” vysvětluje Bobek. Na druhou stranu, když si zvířata zvykla na to, že tam lidé nejsou, byly zaskočené, že se lidé vrátili. Vše se ale do normálu vrátilo během pár dnů.
Krmivo zvířat není největší finanční položka
Bobek pracoval i několik let v médiích, ale jak sám říká, je rád, že nyní může být v Zoo. „Beru to jako největší životní příležitost i radost, ale neříkám, že je to vždycky jednoduché,” vysvětluje. Práce v Zoo je ale také práce s velkými financemi. Jak sám říká, nejsou to jen finance na stravu zvířat, ale i na zaměstnance. Třeba takoví sloni mají okolo sebe hned několik chovatelů. „Krmivo nejsou nejdražší položky. Lední medvědi, tygři ussurijští a další velké šelmy spotřebují hodně masa a ryb. Cena je pak samozřejmě vysoká. I když je slon obrovský, tak je to býložravec a cena za žrádlo je nižší. Do nákladů si ale musíte promítnout to, že prakticky na jednoho slona je jeden chovatel a máte obrovskou stavbu za stovky milionů, kterou vytápíte. Dostanete se tak do jiných finančních dimenzí. Krmivo není největší finanční položka. Největší jsou mzdy, pak jsou to energie a až pak je to krmivo.”
Mezi možná nejslavnější zvířata v pražské Zoo patří gorily. Samice Kamba oslavila v loňském roce padesáté narozeniny. „Nevíme přesně, kdy se narodila, protože jako jediná z naší skupiny pochází ještě z Afriky. Její příběh je velmi smutný a poučný. Jako dvouletá se zřejmě stala obětí pytláků a byla prodána. Dostala se do Zoo v Lipsku, vystupovala v estrádách, pak se stěhovala do různých Zoo a byl problém, aby se do nějaké skupina začlenila. A to se podařilo až u nás, i když ta naděje, aby měla mládě, se nakonec neuskutečnila. Ale nakonec došla naplnění a ten příběh má relativně dobrý konec,” popisuje životní osud známé gorily Bobek.
Upozorňuje na to, že ošetřovatelé mezi gorily nechodí. „Je snaha oddělit gorily od lidí a nechat je vyrůstat přirozeně. Stalo se mi ale, že mě v Kongu v přírodě míjel samec gorily východní jen na několik centimetrů. Bylo to na lidi přivyklá skupina goril, on vyrazil a nebylo kam ustoupit. Nebál jsem se, protože habituace, tedy přivykání si na lidi, goril východních a horských, je daleko jednodušší, než goril nížinných, které tu máme my. Samec byl naprosto v pohodě a řešil si to své. Byl to zážitek,” vzpomíná Bobek. Podcast Mezi čtyřma očima si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.