Úvodní stránka › Lidé a show › Pořady v rádiu › Archiv Pressklubu
Archiv Pressklubu
David Rath
21. 6. 2006
Rozhovor Jitky Obzinové s Davidem Rathem - ministr zdravotnictví
Dnešní host Press klubu na Frekvenci 1, ministr zdravotnictví David Rath. Ještě jednou dobrý večer.
Dobrý večer.
Jak vám bylo, když jste si dnes ráno přečetl titulní strany novin?
No, tak myslíte Mladou frontu? Tam jsem teda kroutil hlavou, protože takové hamotiny jsem už dlouho v novinách nečetl, a to ty noviny tedy často za to stojí.
Posluchačům připomenu, že titulek zněl: "Ratha vyšetřuje protikorupční policie. Ministr je podezřelý, neuhlídal peníze pro Lékařskou komoru."
No, víte, to je kuriózní. To je přesně, jak fungují novináři. Já třeba, paní Obzinová, na vás pošlu trestní oznámení s tím, že budu mít pocit, že jste někde něco třeba zcizila a noviny napíšou prostě, paní Obzinová je vyšetřována proto, že něco zcizila. Že se pak ukáže, že nějakej blázen nebo někdo prostě, na mě kupříkladu za moji kariéru bylo nějakých třicet čtyřicet trestních oznámení. Všechny skončily prostě tím, že policie konstatovala, že jsou to nesmysly.
Ale policie teď podle tedy Mladé fronty konstatuje, že jste důvodně podezřelý.
No, tak to je nesmysl. To je druhý nesmysl, protože nevím, z čeho bych měl být důvodně podezřelý. Víte, já jsem dneska reagoval tím, že jsem na ty příslušné policisty podal také trestní oznámení za zneužití pravomoci veřejného činitele a oni jsou z mého pohledu důvodně podezřelí, že zneužili pravomoc veřejného činitele a že se dali do služeb nějakým politickým stranám, třeba ODS a že se tady snaží vlastně kriminalizovat určité politické odpůrce kritiky Občanské demokratické strany, že už si chtějí udělat u těch nových šéfů takovou nějakou hvězdičku, aby třeba je povýšili, nebo jim dali odměnu, nebo…
Dobře, dobře. Abych tomu rozuměla, byl už jste u výslechu, když jste důvodně podezřelý?
Tak, jak říkám, já jsem byl za posledních deset let u výslechu mnohokrát, ale v této věci, konkrétně u tohoto policejního útvaru jsem vůbec nebyl. A v této konkrétní stejné věci jsem byl v minulosti několikrát podat vysvětlení a vždycky policie v této konkrétní věci to už dvakrát, nebo dokonce třikrát v minulosti odložila.
Dobře, ale mělo se ztratit třináct milionů za inzerci v časopisu Lékařské komory. Ztratily se ty peníze?
Víte, to mně to přijde prostě naprosto absurdní a legrační. Já když jsem přejímal komoru, tak nás časopis stál dva až čtyři miliony ročně. My jsme vypsali standardní výběrové řízení, přihlásily se tři firmy a z těch tří firem jsme vybrali v tu chvíli nejvýhodnější nabídku a ta nabídka zněla, uděláme vám časopis za nulu. Čili tím okamžikem komora začla šetřit ty dva až čtyři miliony ročně. Čili, když to vezmu za těch asi sedm let, co jsem byl v čele komory a vynásobíme to, tak jen tímto manévrem jsem komoře naopak ušetřil nějakých, teď odhadem, patnáct dvacet milionů.
Dobře, ale na druhou stranu, ten časopis vydělal za inzerci třicet milionů. A podíl pro komoru měl být těch třináct milionů a nikdy jaksi se na účty komory nedostaly. Říkám to správně?
No, já tomu právě moc nerozumím, co je ten problém, protože my jsme uzavřeli smlouvu, tu psali naši právníci, kontrolovat, to jsem nerozhodl já jako člověk jeden.
A měla komora dostat podíl tedy z té inzerce?
Ta smlouva říkala, že pokud ta firma dosáhne zisku, tak má nám dát podíl z inzerce. Samozřejmě toto kontrolovala každoročně naše revizní komise, já jsem to na ní delegoval, protože samozřejmě já účetnictví nerozumím, já rozumím jiným věcem.
Ale původně jste si prý ve smlouvě vymínil, že právě vy a jenom vy…
Ano, protože jsem byl…
A jenom vy to budete kontrolovat.
No, ne právě já. Já jsem tam byl uveden jako šéf té organizace, tak jsem tam byl jmenovitě uveden. Já jsem to nikdy kontrolovat nešel, já jsem to delegoval okamžitě na revizní komisi komory.
A předkládala vám výsledek ta revizní komise?
Jistě. Každý rok tam byla nějaká kontrola a oni celému představenstvu komory, dokonce písemně každoročně předkládali, že je vše v pořádku. A dokonce jednou jsme tam poslali i auditora, my jsme si najali auditora, který dokonce šel do té firmy, této druhé firmy, prohlídl jejich účetnictví a dal nám písemnou zprávu i ústní zprávu, to dokonce byl tehdy na představenstvu, kde řekl, že je všechno v naprostém pořádku. Čili…
Takže, rozumím tomu správně tak, že vy tvrdíte, že tam žádných třináct milionů jako podíl komoře nikde nechybí.
Ale, paní redaktorko, já nemůžu vědět, jestli tam v té firmě nám platila jak měla, nebo neplatila. Já vycházím z toho, že naše revizní komise a následně i náš auditor tuto firmu kontrolovali, dospěli k závěru, že je všechno v pořádku, nic neavizovali, takže já nemám důvod jim nevěřit. Já nemám žádný v ruce hmatatelný důkaz o tom, že by tato firma komoru ošidila. Pokud takový důkaz se objeví a bude skutečně relevantní, nebude to nějaký nesmysl jako Kubiceho zpráva, protože ta naše policie je zoufalá…
A víte, kdo tvrdí, že tam chybí těch třináct milionů?
No, to já nevím, kdo to tvrdí. Dokonce já jsem, jak jsem říkal, že jsem podal na ty policisty trestní oznámení, tak jsem se spojil se svými advokáty, aby nějakým způsobem prověřili, co to vůbec je za nějaký znalecký posudek. A představte si, mám dneska zprávu, že vůbec ve spisu na policii žádný takovýto znalecký posudek není. To je zpráva asi dvě hodiny stará. Čili já vůbec nevím, z čeho ta Mladá fronta cituje, protože tvrdila, že to je policejní posudek a ten na policii v tuto chvíli není dohledatelný. No, to je neuvěřitelný nepořádek. Já vůbec nevím, co si o tom mám myslet.
Takže jste podal tedy trestní oznámení a stín na sociální demokracii, na vás a na vládu je přesto vržen. Vadí vám to?
Víte co? To je bohužel jaksi dnešní móda. Vemte si Kubiceho zpráva, která hodila hromadu špíny na premiéra této republiky, tak byla totéž. To jsou prostě policejní metody, kdy policisté vstupují do politiky, špiní různé lidi, dokonce mám pocit, že snad prodávají součásti spisů novinářům nebo opozici. Já měl kupříkladu, já tomu moc nepřikládám význam, ale asi před týdnem mi někdo říkal o těchto dokumentech, které údajně má Mladá fronta, že je má poradce Topolánka Dalík a že se s tím někde chlubil. No, tak čemu já mám věřit? To jsou neuvěřitelné skutečně příběhy a zvláštnosti, které se tady dějí a já mám pocit, že ta policie by potřebovala pořádně vyvětrat, protože mám pocit, že ti hoši dělají na zakázku dost velkou špínu.
Říká ministr zdravotnictví David Rath v Press klubu na Frekvenci 1. Podle Mladé fronty se doplatky na léky zvýšily za poslední čtyři roky o šedesát devět procent. Je to nezbytné?
Víte, to je systém, já ho krátce zkusím popsat. U nás je to tak, že zasedá kategorizační komise, což je komise odborníků, kde hlavně jsou odborníci mimo ministerstvo, my zas tolik odborníků tam nemáme, my tam máme úředníky, a ti tomu zas tolik nerozumí, čili tam zasedají lidé z pojišťoven, kteří mají na starosti léky, lidé z lékařských společností, z komor lékařských a z dalších odborných organizací, a ti vlastně zkoumají každý lék, jeho cenu a porovnávají ji s obdobnými léky, dívají se, kolik stojí v Německu a ve Španělsku a teď to porovnávají. Vždycky každých půl roku z toho vyjde jejich návrh, kolik se má v tom dalším období platit za ten lék. Samozřejmě, těch položek je enormně, to je asi osm tisíc položek, čili já například teď jsem obdržel dneska výsledek té odvolací komise, která to navrhuje a nesu si to domů. Má to asi pět kilo papíru a jsem zvědav, jak já to jen tak namátkou mohu prohlédnout, jestli tam jsou splněny všechny náležitosti a když zjistím, že jsou tam nějaké chyby…
Tak já jen namátkou, pane ministře.
…tak to vrátím zpátky, ale těm odborníkům my musíme věřit. Čili když oni dojdou…
Dobře, já zmíním namátkou jeden lék.
Ještě poslední věta. Když oni dojdou k závěru, že tady je dobře ten lék hradit tak a tak, tak to je ten výsledek a bohužel ta firma, když nepřizpůsobí tu cenu té úhradě, tak pak z toho vzniká doplatek. Ale to je, bohužel, obchodní strategie firem, anebo obchodní strategie lékáren.
Dobře, ale řekněme, doplatek léku na leukémii, který stojí jeden ten samotný osmdesát tisíc korun, podle nové vyhlášky, to znamená, tedy od prvního srpna by měl dělat sedmnáct tisíc korun. Umíte si představit, že by na to někdo měl?
No, to si samozřejmě neumím představit. Já jsem se na to, specielně na tuto věc díval, protože s tím operují ty farmaceutické firmy, hned to po nich papouškuje pan senátor Julínek, tak mě to samotného zaujalo. Tak za prvé, v tuto chvíli žádný lék na leukémii doplatek nemá. Tento, který konkrétní, o kterém hovořím, za těch osmdesát tisíc. V tom návrhu…
Od prvního srpna tam je.
Počkejte. V tom návrhu, já jsem si to dnes, jak jsem to dostal už výsledek té odvolací komise, to nalistoval a tam je napsáno: "Komise se s firmou dohodla na snížení úhrady a firma garantuje plnou úhradu tohoto léku." Takže to je kachna, fáma, opět další nesmysl.
Takže nic takového se nestane? Ručíte svojí hlavou, že nebudou lidé doplácet sedmnáct tisíc?
Tak, já doufám, že ti členové komise, když toto mně tam napíší a podepíší, že úhrada toho léku se snižuje o šest procent a že je dohoda s firmou, že se přizpůsobí, protože mimochodem, tento lék ta firma v České republice prodává dráž než ve Švýcarsku například.
Ano, to je pravda.
A než ve Španělsku.
Ano. Může být, je etické, aby rukojmím jaksi v obchodním vyjednávání byl potom ten pacient, který, byť třeba jen na měsíc, nebude mít těch sedmnáct tisíc, aby si doplatil.
To určitě je neetické. Na druhou stranu asi se mnou budete souhlasit, že je krajně neetické a amorální, že ta firma v České republice, která je daleko chudší než Švýcarsko, z českých pacientů, tedy z českého systému ždíme mnohem víc, než kolik chce po bohatém Švýcarsku. Já mám pocit, že někdy ty managementy těchto firem v České republice vůbec neví, co je morálka.
Nicméně já se vás ptám jako ministra zdravotnictví, zdali se zaručíte, že vlastně tato obchodní jednání a tyto praktiky se neprojeví na pacientech?
Já těm svým spolupracovníkům věřím, takže si myslím na sto procent, že tady žádný problém nehrozí. Samozřejmě teď, když mě poslouchal někdo z té firmy, tak ten problém může udělat, protože víte, to nezáleží na českém státu.
A budete umět tu situaci řešit, když nezlevní, vyřešit tu situaci tak, aby nemuselo se…
Já myslím, že budeme.
To znamená, jak? Že se třeba odloží platnost té vyhlášky? Nebo…
Ne, ne. Já myslím, že za prvé, ta firma podepíše příslušnou smlouvu a pokud nepodepíše, tak ona má řadu produktů třeba na trhu, které nejsou tak nezbytné, no, tak my můžeme taky působit, aby na trhu v České republice ty její jiné produkty, které nejsou takto nezbytné, vůbec nebyly, protože se nic nestane, a ta firma, tím ji máme trošku, řekněme, na ni nějakou páku, jak ji donutit tento skutečně důležitý produkt, aby neprodávala tak enormně draho jako v tom Švýcarsku.
Dvě stě padesát sedm, čtyři sta a tři devítky. Na tomto čísle můžete pokládat vaše dotazy ministru zdravotnictví Davidu Rathovi. To ale v závěru Press klubu na Frekvenci 1. Esemeskové číslo pro vaše dotazy je 900 12 10 a esemesky samozřejmě posílejte už teď. Pane ministře, proč jste nařídil praktickým lékařům sedm ordinačních hodin denně?
No, tak, my měníme vyhlášku, protože končí smlouvy s pojišťovnami teď koncem měsíce a my nechceme, aby to zůstalo ve vzduchoprázdnu, to znamená, chceme, aby ty smlouvy s nemocnicemi ordinacemi pokračovaly, tak proto byla vydána ta vyhláška a tato vyhláška popisuje i počet ordinačních hodin. A já když jsem zjistil, že u praktických lékařů tam je povinné, jsou povinné čtyři hodiny denně, tak jsem se zarazil, protože pojišťovna jim platí ne za výkon, ale za to, že existují, respektive, že mají pacienty v kartotéce. Čili oni dostávají každý měsíc pravidelně nějakých osmdesát sto tisíc od pojišťoven na provoz té ordinace a za to pracují čtyři hodiny denně.
Oni tvrdí ale, že zbylé čtyři hodiny nebo tři hodiny chodí na návštěvy.
No, tak samozřejmě, my jsme si hned udělali takové určité prověření, s těmi návštěvami to není zas tak horké. Zvlášť ve velkých městech prakticky návštěvy už ti praktičtí lékaři neposkytují, občas na venkově, ale v průměru to vychází tak jednu, maximálně dvě návštěvy, a to se dá přece za hodinu, hodinu a půl stihnout. Čili sedm plus hodina a půl, jsme na osmi a půl hodinách, což je běžná pracovní doba.
Říká ministr zdravotnictví David Rath v Press klubu na Frekvenci 1. Pane ministře, ale lékaři tvrdí, že toto vaše jednání, když jste jim nařídil tu pracovní dobu, je protiústavní a žádají prezidenta, aby s tím něco udělal. Co vy na to?
No, to je kouzelné. To je kouzelné. Takže Ústava České republiky zajišťuje praktickým lékařům a zubařům něco jako milionářskou rentu. To je samozřejmě absurdní. Víte, musíme se podívat všude okolo nás, do Německa, do Rakouska, jak tam je to upraveno a jenom pro vaši informaci, tam mají praktičtí lékaři třeba povinnost dvacetičtyřhodinové služby pro své registrované pacienty. Samozřejmě, oni se různě sdružují, takže si vypomůžou, takže nesedí každý den čtyřiadvacet hodin, což by byl nesmysl, ale je to jejich povinnost. A my tady jsme, nedej Bože, tak troufalí, že po nich chceme, aby byli k dispozici ve své ordinaci sedm hodin denně. Ono to má i další rozměr. Víte, když ten pacient toho lékaře nenajde v té ordinaci, tak samozřejmě musí jít jinam. Nejspíš do nemocnice nebo za nějakým specialistou. A zvlášť když jde do nemocnice třeba v Praze, velké nemocnice, tak tam zjistíte, že jsou enormní návaly, ti lidé tam běžně čekají čtyři, pět i více hodin, než na ně přijde řada. Ošetření v nemocnici stojí celý systém, tedy zdravotní pojišťovny, násobně víc, než když to vyřeší ten praktický lékař. Čili nejenom že je to pro ty lidi nepohodlné a pro systém drahé, čili máme my praktické lékaře jenom proto, abychom je měli někde za vitrínou a dívali se na ně, nebo proto, aby alespoň sedm hodin denně ordinovali pro své pacienty? Vždyť je to i nefér vůči jiným kolegům v nemocnicích. Ti lékaři běžně dělají přes osm hodin denně a navíc ještě slouží pohotovostní služby. Čili takový lékař v nemocnici pracuje nějakých šedesát, sedmdesát hodin týdně a ten praktický lékař po něm chceme těch třicet pět hodin týdně. Čili prakticky polovinu toho, co chceme po lékaři v nemocnici. Já si myslím, že by se měli nad sebou zamyslet a být trochu kolegiální. Víte, já jich znám mnoho a mnoho z nich skutečně je velmi dobrých a pracuje mnohem víc než čtyři hodiny. Bohužel musím konstatovat, že jich není většina. Většina si jich zvykla na ten čtyřhodinový režim a možná si někdo vzpomene, že já jsem minulý rok, nebo asi před dvěma měsíci, ne minulý rok, udělal namátkovou kontrolu v jedné pražské poliklinice v pátek v půl jedné a nenašel jsem tam jediného lékaře. No, to mně přijde, že jsme tady asi udělali v minulosti nějakou poměrně velkou chybu.
Politická otázka. Jste politik, jak byste se zachoval, kdybyste měl tu moc. Nechal byste vládnout pravicovou koalici?
Víte, pravicovou koalici, myslíte teď jako, kdybych měl tu moc, tak já myslím, že tam je koalice, která teď vzniká, je takovým, z toho bude mrtvě narozené dítě, protože s velkými problémy tady vzniká něco, co nemá podporu v Poslanecké sněmovně. Já trošku se divím panu Topolánkovi, že za tři neděle neudělal vlastně nic pro Českou republiku. Já bych čekal a logické by bylo, že se podívá na ty počty a začne hledat podporu buď pro menšinovou vládu ODS nebo dvoukoalici, nebo trojkoalici, to je jedno, ale vůbec pro nějaký takový projekt nejdřív začne hledat podporu někde, tedy buď u nás nebo u KSČM, to je jedno, ale začne seriózní jednání, za jakých podmínek vládu, kterou on povede buď jako menšinovou nebo nějakou koalici, je ta druhá strana ochotná podpořit.
A co je podle vašeho názoru nejlepší řešení? Které byste podpořil vy.
Víte, v tuto chvíli je pat a povinností politiků je se domluvit. Mně, jak znova říkám, dost vadí, že pan Topolánek se nedomlouvá tam, kde by se domluvit měl, to znamená, tam, kde má šanci udržet svoji vládu. A vemte si, i kdyby nakonec…
Zítra bude jednat s panem Paroubkem.
No jo, ale uběhly tři týdny. Já už třeba to beru sám na sebe jako na ministra, já už bych docela rád tam měl někoho, komu bych to mohl předat, protože ono takové to mezivládí, kdy vy ještě máte plnou zodpovědnost jako ministr, ale vlastně víte, že nejspíš a teď já nevím, jestli skončím příští týden, za čtrnáct dní, nebo až za tři měsíce. Čili ono to nedělá dobře i pro ten úřad, pro ty lidi, co tam pracují. Oni už taky chtějí mít toho šéfa jasného, jestli tam ten Rath tedy zůstane, nebo bude vyměněn a někým a kým a jakou ten člověk zase třeba nový vytýčí strategii. Čili i pro nás je nutné nějakým způsobem to vést ke zdárnému konci. Ale bohužel pan Topolánek, tři týdny utekly a výsledek velká nula, s velkou pompou prezentuje, že má sto hlasů a kdyby trošku snad uměl počítat, tak to mu stačit nemůže.
Už za chvíli vám bude k dispozici na čísle 257 400 999 v Press klubu na Frekvenci 1 ministr zdravotnictví David Rath. Ale teď třicet sekund na cokoli, co chcete říct bez otázky. Máte slovo.
Tak, já tady bych to asi odlehčil a lidem bych popřál krásné léto, blíží se nám prázdniny, fotbalovým fanouškům bych popřál, aby zítra tedy měli velký zážitek, aby se jim to líbilo a popřál bych a poprosil bych taky občany, aby s námi politiky měli trošku trpělivosti teď v té době, protože ta jednání nebudou jednoduchá a bohužel někteří to dělají tak nešikovně, že to možná bude trvat dlouhé měsíce.
Tak, to bylo třicet sekund Davida Ratha a teď jsou na řadě vaše živé telefonáty. Ministr Rath, dnešní host Press klubu na Frekvenci 1 odpovídá na vaše dotazy. Dobrý večer prvnímu posluchači.
posluchač:
Dobrý večer, Kubíček, Prachatice.
Dobrý večer.
posluchač:
Pane doktore, já nejsem lékař, ale jsem ekonom a za čtyři hodiny, když ještě se na ty lékaře navalí spoustu papírů a byrokracie, tak myslím, že ty čtyři hodiny jsou naprosto legální, když teda sedí v ordinaci.
Dobře, rozumíme otázce.
posluchač:
Když ale, otázka zní jednoduše, proč, prosím vás, klamete veřejnost tím, že vykládáte něco, za čtyři hodiny práce že má osmdesát tisíc nebo kolik a proč neřeknete celou pravdu? Děkuju.
Tak. Tak předně, víte, ta administrativa za prvé není taková, jak se prezentuje, to znamená, my určitě nemáme a mým cílem není mít lékaře, aby vyplňovali papíry, ale lékaři mají léčit pacienty. Pro to se snažím dělat všechno. Pravda je, že té administrativy je z mého pohledu zbytečně moc a dovedl bych si představit, že by jí bylo méně. Na druhou stranu není jí tolik, aby těm lékařům sebrala čtyři hodiny denně. Současně, součástí každého vyšetření je i ta administrativa. Pán jistě byl někdy u lékaře a jistě si všimnul, že ten lékař, když se optá, hovoří s ním, tak to současně i zapisuje. I recepty vyplňuje, i případná potvrzení vyplňuje. Představa, že lékař nejdřív s pacientem mluví, vyšetřuje a pak v odpoledních hodinách to zapisuje, je představa absurdní. A otázka těch sta tisíc měsíčně za ty čtyři hodiny, já to říkám zcela přesně. Já říkám, za čtyři hodiny práce mnozí, neříkám, že všichni, ale mnozí dostanou něco okolo sto tisíc od zdravotních pojišťoven. Je to samozřejmě jejich tržba a záleží na jejich nákladech, jak je mají vysoké, jestli jim z toho zbyde třicet, čtyřicet, šedesát, sedmdesát tisíc. To vždy záleží na tom, jaký mají nájem, kolik platí sestře, zda tu sestru vůbec mají, jaké mají přístroje, a tak dále.
Tak, dlouhá otázka pana Kubíčka, dlouhá odpověď pana ministra, takže tolik ministr zdravotnictví David Rath, dnešní host Press klubu na Frekvenci 1. Díky, že jste přišel a hezký večer.
Díky. Na shledanou.
Na vás už čeká Rande na Frekvenci 1 a Karel Rychlý, ale teď aktuální zprávy.
Doslovné přepisy zpráv poskytuje společnost: NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY,s.r.o.
Reklama
