Úvodní stránka › Lidé a show › Pořady v rádiu › Archiv Pressklubu
Archiv Pressklubu
Karel Smyczek
29. 4. 2008
Rozhovor s Karlem Smyczkem - režisér
A dnes je u nás režisér Karel Smyczek, ještě jednou dobrý den.
Dobrý den.
Sledujete teď tu kauzu v Rakousku, i u nás jsou toho plné noviny, třiasedmdesátiletý důchodce držel dvacet čtyři let v zajetí svou dceru?
No, tak sleduju samozřejmě, abych řekl pravdu, nevím, co bych k tomu řekl, myslím si, že mi hlavou táhne všechny ty otázky, který táhnou i všem ostatním lidem, to znamená, jak je to vůbec možný, jak je možný, že o tom nevěděla ta manželka. Svým způsobem je to docela zajímavý v tom, že si člověk říká, co všechno nám někdy, mužským, projde teda, že jo, ale jako to je tak otřesný, že skoro nevím, co bych k tomu řekl. Ale musím říct, že vlastně po čase určitě, až jaksi vyplynou některý věci, anebo ani nevyplynou, ale pozoruhodnej, si myslím, je stav tý jeho dcery a těch dětí, který tam teda zůstaly. To, když si jako trošku domyslíte a dopředstavíte, tak to je něco prostě z oblasti scifi a zvláštní je teda, že oba podobný případy se staly zrovna v tom Rakousku. Ne, že bych to nějak podsouval chudákům Rakušanům, že, že to je v nějakém systému, ne, to ne ...
Možná kdoví, co se děje tady, že.
Přesně tak, jo, ale je prostě vidět, že taková zvláštní zvířeckost a zvrhlost, která v nás lidech je, může vyplynout kdekoliv.
Může to třeba svědčit i o tom, že jsme hodně nevšímaví, protože přece jenom dvacet čtyři let někdo žije ve sklepě, porodí sedm dětí.
No, já vím, že to je taková jedna z věcí, která se hodně samozřejmě probírá, hovoří se o nevšímavosti sousedů, ale když si vezmete, že v paneláku taky spousta lidí neví, kdo bydlí pod nima a neví, jestli se někdo vrací domů, nebo jestli tam jde zloděj, tak si myslím, že prostě ten svět je uzpůsobený trošičku jinak, než když to bylo dřív na venkově nebo na malým městě a ta rafinovanost toho, toho, toho pána musela být teda obrovitá.
Byl by to podle vás námět na film?
Byl, ale ne pro mě, já tohle nemám rád.
A kdo si myslíte, že by třeba takový film mohl natočit, protože to by byl určitě horor?
Tak teď mě napadl Juraj Herz, ale já myslím, že spousta spíš mladších jako kolegů, možná i kolegyň by to mohlo zajímat. Ono udělat to z pohledu právě tý dcery a maminky, doufám, že ne v takovým rozsahu teda, protože to si myslím, že by byl laciný horor, jo, tam je nevýhoda, že vlastně když takovýhle téma začnete zpracovávat, tak se strašně musíte potýkat s tím, aby to vlastně nebyla ta laciná senzace.
Vy byste na to neměl žaludek?
No, nerad bych to točil.
Režisér Karel Smyczek na Frekvenci 1.
Už za chvilku se budete ptát vy, a to na čísle 257400999 a také nám píšete esemesky, a to na 9001210. Pane režisére, žil jste někdy ve squatu?
Ne.
Lákalo by vás to?
Ne.
A proč podle vás utíkají mladí lidé někdy do sqautů?
No, já si myslím, že to je alternativní možnost jak seberealizace, tak i způsobu života. Já jsem tam samozřejmě nežil, ale byl jsem v dost squatech a vlastně se mi tam docela líbilo, ony jsou strašně různorodý především, jo, ono to je vždycky takový, že když se řekne squat, tak si člověk představí jenom prostě tam buď zhulený lidi, anebo výtvarníky. Já si myslím, že ta škála je prostě veliká, my v Dobré čtvrti jsme se přiklonili k tý výtvarnější variantě jako vlastně alternativnímu způsobu života a fakt je, že jsem si to dovedl představit docela dobře, až do jednoho okamžiku, kdy jsem si říkal, sakra, kdyby tady ale bydlela moje dcera, tak bych úplně klidnej nebyl.
A vy právě proto, že sqaut se objevuje v pokračování Dobrý čtvrti, tedy seriálu, který teď vysílá Česká televize, jak vás napadl právě, právě sqaut a v kolika vy jste musel být, protože to asi, asi člověk musí prvně se tam jít podívat, jak to vypadá, když to točí?
Já nevím, no, já jsem byl asi v osmi, ale, ale to byl nápad Lucie Konášové, autorky, protože hledala v rámci toho pokračování, do kterého se nám ani jednomu příliš nechtělo, protože jsme měli tu první sérii za uzavřenou a vlastně až na základě ohlasu diváků a domluvy nebo prostě přání, bych řekl, veřejnoprávní televize jsme se k tomu pokračování odhodlali a šlo o to, tam byl jeden z mnoha dramaturgických problémů, který jsme řešili s Marčou Arichtevou, v tom, že vlastně nám se ty děcka rozprchly, tam vlastně to končilo maturitou a v tom to byl uzavřený příběh a teďko, co, co by je vlastně spojovalo dál a vlastně já jsem si představoval, že to bude vysokoškolský prostředí, ale, který dlouho nikdo tady, myslím, nevyprávěl, ale právě Lucka Konášová přišla s tou variantou sqautu jako prostředí, který může spojit různorodý postavy dohromady.
Vy jste právě říkal, že ta první část nebo ta první série tohoto seriálu skončila tou maturitou, až teda na jednu výjimku, Marta Issová neodmaturovala ...
Ano, ta tam zůstává, ano, ano, ano.
Ta zůstává ještě na střední škole, jaké jsou další osudy teď těch hrdinů, těch čtyř hlavních mladých lidí?
Tak já uvažuju, co vlastně můžu dneska v úterý prozradit vzhledem k tomu, co se odehrálo včera. No, jsou hodně dramatické, musím říct, že ty díly, který, ty poslední dva, ty, který teďko přijdou, jsou moje nejoblíbenější a trošku možná pyšně musím říct, že si myslím, že tam jsou scény, který kdyby se odehrávaly ve filmu, tak se o nich píše a hovoří a že jsou to scény, za který by se prostě člověk v celovečerním filmu nemusel stydět. A ten, jaksi ten, ten příběh dál je hodně možná překvapivý, když to tak řeknu, v tom, že se tam vlastně, že vlastně nejblběji dopadá ten kluk, který byl vlastně nejhodnější a který byl takovej nejpoctivější a kterýmu teďko ta jeho slečna, ta Katka začíná chodit teda s někým jiným, v našem případě teda s postavou Bondyho, kterýho hraje Honza Dolanský, to byl taky mimochodem důvod, proč jsme natočili takový, jak se někdy psalo, ostřejší nebo jaký scény, erotický, protože jsme potřebovali vyjádřit, aby divák vůbec nepochyboval ani na chvilinku, že prostě ta holka s tímhle klukem prožila něco, přes co nejede loď, jo, že prostě to musel být takový vztah a takový gejzír všeho možnýho až na dřeň, co prostě, proti čemu ten druhý kluk nemá šanci.
Ten seriál hodně zajímá lidi, píše nám třeba Marie ze Znojma na 9001210, ptá se právě na to, jak dopadnou hlavní postavy, jestli na konci bude svatba?
No, tak to nebude teda, děkuji za dotaz, ale budete to muset ještě pár pondělků vydržet, no.
Bude to tragický, jak dopadnou?
Ne, tak, no, jedna z postav končí tragicky, no.
A ty ostatní?
A mimochodem není to proto, že by ten herec nemohl pokračovat v natáčení, je to záměr.
Jo, takhle, tak laciní jste nebyli. Seriál určitě proslavil dvě mladé herečky, Annu Kulovanou a Martu Issovou, proč jste do těch rolí obsadil právě tyto dvě herečky?
No, víte, já, když si vzpomenu, když jsme je vybírali a rozhodovali se, tak to bylo rozhodování hrozně složitý, protože těch adeptek bylo samozřejmě hodně, ale každá z nich prostě nesla, přinášela něco do tý postavy, co to vlastně, co, co, co to obohacovalo, že vlastně to bylo zajímavý. Ony obě dokážou totiž říct určitou intonací větu, která je pro mě překvapivá, jak to řeknou, ale přitom je přirozená, takže musím říct, že s nima dělat je zajímavý, protože ony vlastně překvapují tím, jak to hrajou, v intencích samozřejmě toho scénáře.
Talent a taky možná, protože jim je to třeba nějakým způsobem blízké, ta role.
No, my jsme se bavili u některých věcí třeba i s Martičkou Issovou a ona tam hraje věci, který jí třeba blízký vůbec nejsou, ale jak při psaní, při režírování, tak při hraní je vlastně strašně důležitá představivost, jo, takže člověk může hrát prostě maminku, která rodí, aniž by někdy rodil, že jo, a myslím si, že je to jako takový vciťování se prostě, no. Jsou, je to určitý typ emocí, který si navodíme a musím říct, že tam jsou třeba, Martička tam má několik scén, kdy pláče a ty slzy samozřejmě byly její, ona se soustředí předtím a já už vycítím nebo ona na mě kývne, kdy máme pustit kameru a my ostatní počkáme, takže si prostě evokuje ten pocit velmi, velmi intenzivně.
A třeba úplně na počátku váhal jste, jestli tyto dvě herečky vzít, anebo to bylo od začátku jasné, kdy jste si řekl: "Jo, ty chci."
Ne, nebylo to tak úplně jasný, protože bylo víc variant, taky možností a taky vzhledem k dospělým, my jsme měli třeba jednu kombinaci, kdy ta slečna byla velice podobná jedný herečce, která to původně měla hrát a tak dále, ale to rozhodování bylo velmi těžký. Fakt je, že u Marty Issový od okamžiku těch zkoušek nebylo téměř co řešit.
Nepochyboval jste, to jste si řekl: "Ta to zvládne, ta je ideální." V tom seriálu hraje také Jiří Bartoška, má tam roli primáře Martina Palouše, jak jste ho získal do seriálu?
To jsou dvě verze, jednu říká on a ta spočívá v tom ...
No, to jsem se právě ...
... že na festivalu ve Zlíně ve čtyři ráno na baru ...
Ve tři, ve tři.
... ve tři, ve tři ráno u panáka mi to slíbil, já tvrdím ...
A vaše verze?
Moje verze je, že jsme mu dali číst scénář a že se mu ta role líbila, ale ona je překvapivá v tom, že vlastně je to pan primář, který vyjíždí po tý Aničce Kulovaný a pak zjistí, že je to jeho dcera. A tu scénu, kdy on to zjistí přes tu její maminku, to je zrovna jedna z těch, který já mám teda hrozně rád a pak mám to, co včera běželo, okamžik, kdy tatínek Hanák Tomáš zjistí, že ta holka má kérku a říká jí: "Co to máš?" "No, kérku." "A proč tak velikou, a to je sundavací," ještě zadoufá a holka: "Ne, to je na vždycky." A to jsou momenty, který já prostě miluju, jak oni to hrajou.
Věrka z Olomouce nám píše na 9001210, píše: "Poslouchala jsem dopoledne na Frekvenci 1 Křížový výslech s Hanou Maciuchovou, chtěla bych se zeptat pana režiséra, jak se mu s ní spolupracovalo při natáčení seriálu Dobrá čtvrť a jaké zkrátka s ní má zážitky?"
No, to bylo skvělý, my jsme předtím jenom něco malýho spolu kdysi hráli, jo, mimochodem zjistili jsme s tím Jirkou Bartoškou, že se známe tolik let a nikdy mi nehrál, zatímco paní Maciuchová jo, no, tak to je radost, víte, to je, to je prostě pro celý štáb opravdu balzám na duši, když spolu hraje paní Preissová a paní Maciuchová, to vidíte tu energii a to mistrovství prostě, to je opravdu radost se na ně dívat.
Ona teď získala nebo stala se absolutní vítězkou TýTý ...
Ano, ano.
Určitě zaslouženě řeknete, že to bylo.
Ano.
Bude i třetí řada seriálu Dobrá čtvrť?
S tím nepočítáme, Lucka Konášová někde připustila, že možná, kdyby to bylo po mnoha letech, ale mně to sice se líbí, že to můžu dělat právě s těmito herci, jo, s paní Cibulkou, s Vláďou Javorským, dalšíma mladýma, ale myslím si, že bych radši na nějakým jiným tématu.
Ta první i teď druhá řada má jedenáct dílů, dohromady dvaadvacet, to je podle vás pro seriál ideální?
Já, víte, ten seriál beru jako jeden dlouhý román, který má řadu kapitol a ty kapitoly má divák možnost vidět vždycky v pondělí, jako kdyby otevřel knihu zrovna v pondělí a tohle nedovedu odhadnout, teď připravuju sedmidílný seriál podle scénáře ...
Já se na to ptám spíš z toho důvodu, jak třeba vy se díváte na takové ty nekonečné seriály typu Ulice, Velmi křehké vztahy, Ordinace ...
Já se na ně dívám jako na úplně, já se na to dívám tak, že se mylně zaměňují určitý typy nebo žánry, seriál, je sitkom, je telenovela, je nekonečný seriál, ale ony mají strašně rozvrstvený a ony hlavně různým způsobem vznikají, to znamená, je seriál, který vzniká v jedný dekoraci s drobnýma dotáčkama, pro scenáristy je úplně jiný psaní, když je to u těch nekonečných, někdo dělá linie, někdo situace, někdo dialogy, seriál Dobrá čtvrť je výrazem jedný autorky, je to svébytný tvar a řeknu vám, proč nemám úplně vztah k těm nekonečným, protože si myslím, že je to ..., je to, jednak teda musím říct, že je to těžký, že to není jen tak, že je to rychle udělaný, to je to hodně těžký, ale já prostě nemám rád příběhy, kde herec hraje nějakou postavu a neví, kdy a jak skončí, takže si říkám, on hraje od situace k situaci, ale i ti herci mi to říkají, jo, teď musí udělat, natočit strašně stránek za ten den a myslím si, že ta, že to herecký řemeslo vlastně spíš strádá, i když samozřejmě mediálně ty lidi jsou známí a tak dále, ale nemyslím si, že to nějak příliš prohlubuje to, co oni umí.
A kdyby vám někdo nabídl, abyste šel točit takový nekonečný seriál, odmítl byste?
Já už jsem ty nabídky dostal.
A odmítl jste.
Musím říct, že v jednom případě jsem to hodně zvažoval, protože ten systém ...
A to bylo u jakého seriálu?
To bylo u Ulice, protože ten systém se mi zdál hodně zajímavý a já bych udělal jenom ten rozjezd a ten systém producentsko-režijně-dramaturgický byl, myslím, hodně zajímavý. Musím ale říct, že si myslím, že pro ně bylo dobře, že jsem to nemohl dělat a že lepší byl opravdu na to Dušan Klein, to říkám bez jakýchkoliv jaksi postranních záležitostí.
To říká Karel Smyczek na Frekvenci 1.
Před pětadvaceti lety jste natočil film Sněženky a machři, teď se točí Sněženky a machři po pětadvaceti letech, proč ho nerežírujete?
Mně se do toho nechtělo, protože musím říct, že mi to nabídli a bylo to velice korektní všechno, myslím si, že to naopak, že je dobře, že to dělá mladý režisér z úplně jinýho vlastně pohledu a já jsem, jak bych to řekl, no, já jsem se bál se skoro k tomu vracet, protože si myslím, že když to vznikalo před těmi dvaceti nebo kolika lety, tak to vznikalo proto, že autoři a já samozřejmě taky jsme cosi chtěli vyslovit a šlo tam o vzpouru toho jedince proti kolektivu, mělo to spoustu podtextů, i když vím, že dneska z dnešního pohledu si lidi pamatují: "Viki, ty máš péro," a jak padá ten Suchánek na, jak padá na lyžích ...
No, no, no.
A maximálně ještě "Prťka vydrž", ale, ale ...
A dřepkins nebo jak ...
A dřepkins a spousta jaksi to, to, čemu se dneska říká hlášky, že jo, ale ono to mělo pro nás význam docela, docela ještě jinej a dneska po tolika letech tím hlavním impulsem není snaha autorů něco vyprávět, ale snaha producenta udělat pokračování, který by mohlo být v kinech úspěšný.
A myslíte si, že to bude úspěšné, tento film po pětadvaceti letech, protože ono se potom o tom mluvilo, jako že to byl kultovní film tehdy a tak dál, je to ...
Víte, já s těma kultovníma, teda já v to doufám a myslím si, že to bude lidi zajímat a hlavně si myslím, že to bude zajímavý, ne, že ne, ale já mám dneska dojem, že to kultovní se dneska říká skoro o všem a říká se to o věcech ještě, než je třeba diváci vidí.
Karel Smyczek na Frekvenci 1.
Už za chvilku nám budete volat a ptát se na čísle 257400999 a také samozřejmě 9001210, to je číslo pro vaše esemesky, pojďme na několik aktuálních témat, co by se vám víc líbilo, chobotnice na Letné, anebo kdyby byla Národní knihovna místo bývalého Paláce kultury?
Mně to využití Pakulu přijde zajímavý, ale má to pro mě jednu velkou nevýhodu, že já mám takový dojem, že na tý cestě dohadů jistě došlo k mnoha chybám, k mnoha přemetům a nějak mi hodně vadí, že mám pocit, že k panu Kaplickýmu se nechováme příliš dobře, nebo spousta lidí nechová příliš dobře a že se přes něj řeší nějaký úplně jiný věci. Musím říct, že mně se líbily třeba i jiný, třeba architekti /nesrozumitelné/ udělali podle mého taky strašně zajímavý návrh na tu, na tu knihovnu ...
A vy, kdybyste měl rozhodnout, jestli tedy chobotnice na Letné, anebo v Pakulu, tak kdybyste měl říci jedno ...
Tak by byla na Letný, ale musím říct, že bych hodně zvažoval to, o čem se nemluví a co mi přijde na tom hodně divný, že protipólem tý chobotnice bude velký stadion Sparty rozkročenej nad tu komunikaci a myslím si, že se trošičku tou, tím problémem a sporama kolem chobotnice vlastně neřeší to podstatný a územní plány, který se týkají celý Letný a teď nemyslím jenom, co se týče Sparty, to zdaleka ne, ale celý řešení tý Letný, a pokud já vím, tak ty záměry už jsou tam dávno jinak rozvržený a obávám se, že boj pana Kaplického možná je marný.
Vy jste zmínil Sparta, tak mě napadli fotbaloví fanoušci, teď se o tom v posledních týdnech hodně mluvilo, jenom připomínám, že vy jste v roce 1987 natočil film Proč, který byl právě o fotbalových výtržnících, jak jste sledoval teď tu debatu o tom, jak umravnit fotbalové fanoušky?
No, tak asi všechny ty řešení, který vyslovili ti, kteří tomu víc rozumí, jsou pravdivý a příklad z Anglie je jasnej, pro mě je to bolestné téma, ten fotbal, velmi bolestné, protože Slavie nedala prostě z pěti penalt čtyři, 3:0 ...
Vy jste slavista?
No, tím spěju, a pokud teď poslouchají, jako že neposlouchají v mutěnické vinárně moji kamarádi, vesměs všechno sparťani, musím vám říct, že já tam vždycky rád vlítnu, protože my se bavíme skvěle, ať vyhraje ten, nebo onen a samozřejmě tím, že se špičkujeme, ale je to smutný příběh, který mi trošku kazí otevření stadionu ve Vršovicích.
Kdo vyhraje ligu, Sparta nebo Slavie?
Mám lhát, nebo říkat pravdu?
Řekněte pravdu, kdo objektivně vyhraje ligu?
Ne, tak já si myslím, že to je, dneska už je to ta Sparta celkem jasně a bohužel mají sparťani pravdu, když říkají, že jsme ten závěr opět nějak tak neustáli, no.
Tak to říká režisér Karel Smyczek v Press klubu na Frekvenci 1, teď máte půlminutu pro sebe, říci můžete cokoliv bez mého zásahu, prosím.
Ježíšmarjá, víte, že já jsem někdy radši, když do mého života ženy zasahují, než když mám sám povídat, ale napadla mě jedna věc, ke který jsem dospěl onehdá, protože jsem si uvědomil, že člověk se celý život chystá na to velký a podstatný, co teprve přijde, až udělá maturitu a když ji udělá, tak zjistí, že se nic tak jako světobornýho nestalo a tak mám takový dojem, že člověk se dlouho pořád chystá na to velký a podstatný, co přijde, sbírá síly na ten okamžik a pak se ohlédne a zjistí, že to velké podstatné bylo všechno to malé, co už prožil.
Tak to bylo víc než třicet vteřin pro Karla Smyczka, ale teď už je váš, volat mu můžete právě teď.
Tady je Frekvence 1 a Press klub, haló, haló, kdo tam, dobrý den. Posloucháme vás, můžete se ptát? Tak vypadá to, že tento telefonát si neposlechneme, 257400999, číslo, na které nám voláte a 9001210, to je zase číslo, kam nám posíláte své esemesky, ptá se Iveta z Olomouce: "Jaký seriál dál připravujete, jestli připravujete nějaký?"
Připravuji seriál, který napsal Marek Epstein, mě potěšilo, že mladý autor se obrátil na mě a jmenuje se to Poste Restante.
Kdy bude?
Ten bude, budete se divit, skoro za dva roky, my začínáme za čtrnáct dní točit, ale je trikově tak složitej, protože v hlavní postavě nebo ve velký postavě je tam duch, kterýho hraje Vláďa Javorský, takže já, my ten film prostě nebo seriál doděláme až koncem příštího roku.
Frekvence 1 - Press klub, haló, haló, koho zdravím a kam, dobrý den?
; posluchačka
Dobrý den, tady Mašková.
Já vás zdravím.
; posluchačka
Chtěla bych pozdravit pana režiséra a vím, o čem mluví, když mluví o Mutěnicích, o hezký obci, jezdíme tam taky na vínečko.
A máte nějakou otázku ještě na našeho hosta, co by vás zajímalo?
; posluchačka
No, co zajímavýho připravuje, já jsem si teďko pustila teprve rádio, takže jsem neslyšela od začátku.
Ano, tak co, co ještě připravujete kromě tohoto seriálu, nějaký film, že byste ...
Ten mě spaluje, ten ..., ano, mám dva takový náměty, ale bojím se, aby to nebylo blbý, tak to oddaluju, ale jinak ten seriál, o kterým jsem mluvil.
A co by bylo na nich blbý?
No, že se mi to nepovede. Ono se to zdá, ale člověk, čím je starší, tak já jsem si myslel, že se tenhle strach jako časem odbourá zkušenostma a musím vám říct, že ono se to spíš horší. Obava z toho, že to neudělám dobře, je možná větší než kdysi.
Tady je Frekvence 1, zdravím vás, dobrý den, můžete se ptát našeho hosta. Tak my vás poprosíme, abyste si ztlumili rádio, tady je Frekvence 1, dobrý den. Dobrý den, můžete se ptát. Tady je Frekvence 1 - Press klub a 9001210, to je číslo, kam nám píšete své esemesky. Vy často točíte o mladých lidech, Radka z Brna se ptá, jestli vás nelákají také senioři?
No, naopak já dokonce, neměl bych to možná prozrazovat, ale jedním z mých snů je natočit muzikál, ve kterým by hlavní role neměli mlaďoši, ale naopak lidi zralejší, protože oni se dovedou skvěle hýbat, vyjadřovat, zpívat a málo jsou využívaní, si myslím, někdy.
Frekvence 1, zkusíme, kdo nám volá, dobrý den. Ještě jednou dobrý den, tady je Frekvence 1 a Press klub, můžete se ptát, zdravím vás.
; posluchač
Dobrý den, Jarda, Brno, mám dotaz, pan režisér teď říkal před chviličkou, že čeká, že čeká na něco velkýho, jestlipak čeká ještě na něco velkého ve své kariéře režiséra nebo herce?
Ano, ano ...
No, tak jako v herecký určitě ne, protože to se nedá brát vůbec vážně, když se někde objevím, ale tak jo, pořád, pořád doufám, že ještě natočím něco, co bude takový zásadnější, ale musím se přiznat, že třeba u seriálu Dobrá čtvrť, byť si to lidi neuvědomují, tak já jsem se tam režijně jako opravdu chvílema jako radoval, kochal, bál a pro mě třeba tahle práce vlastně obnášela jeden z vrcholů toho, co jsem jako natočil nebo vrcholů k tomu, k čemu já jsem se dopracoval.
Hezké odpoledne, kdo nám volá, zdravím vás, dobrý den, můžete se ptát, tady je Press klub a Frekvence 1, dobrý den. Tak ani tentokrát ...
; posluchačka
Haló, haló?
Ano, už vás slyšíme.
; posluchačka
Ano, dobrý den, zdravím pana Karla Smyczka.
Kdo nám volá, dobrý den.
; posluchačka
Tady Ivana Michalovská a chtěla bych mu strašně moc poděkovat, že mi podepsal fotku, kterou si přinesla máma na sraz, jak měli ve Slaném.
Ano, já teda, tak to je ..., opravdu to teda, to šlo snadno, ale bohužel ten sraz byl po čtyřiceti letech teda od maturity, no, maminka ale vypadá výborně.
Tak to byl režisér Karel Smyczek na Frekvenci 1, díky za návštěvu, na shledanou.
Děkuji, na shledanou.
Zítra se podívejte na webu na videozáznam z dnešního Press klubu, no, a co vás dál čeká na Frekvenci 1, tak už za chvilku Sportbar a Aleš Valenta a právě teď Nikola a zprávy.
Doslovné přepisy zpráv poskytuje společnost: NEWTON Media a.s.
Reklama
