Úvodní stránka › Lidé a show › Pořady v rádiu › Archiv Pressklubu
Archiv Pressklubu
Luboš Xaver Veselý
20. 5. 2008
Rozhovor s moderátorem Lubošem Xaverem Veselým
A dnes je u nás Luboš Xaver Veselý. Je to moderátor, spisovatel a po dnešku také český rekordman. Dobrý den.
Dobrý den.
Máte hrozně moc funkcí, jako nějaký vysoký politik, vysoce postavený.
/Nesrozumitelné/ zajícova smrt se říká.
Aha, no, kdo ví jak to bude. Vydržel jste moderovat dvacet čtyři hodin. Začal jste včera ve dvanáct, skončil jste dnes přesně v poledne a dobrá zpráva přežil jste, to byl jediný cíl?
Ano. No, tak předně musím říci, že se úplně na začátku jednalo o takovou nadsázku, legraci, která vznikla na dálnici někde mezi Brnem a Prahou, kdy jsme jeli z vystoupení někdy před Vánoci s Petrem Novotným a já jsem mu vyprávěl o tom, jak jsem potkal někde na internetu webové stránky, kde jistý Kanaďan v roce 2004 moderoval dvacet čtyři hodin tahem a o rok později třicet šest hodin tahem. Až dneska jsem zjistil, že měl trošku jiná pravidla, že měl desetiminutové přestávky, zatímco ...
Vy jenom pěti.
... já jsem měl pětiminutové, to až, to je zpráva dnešního dne. Nicméně Novotný ve své provokativní lehce diskusi říkal: "A vidíš, a toto by se ti taky nikdy nepovedlo."
A vy jste se hned nechal vyhecovat a povedlo.
A U Devíti křížů už jsme se vsadili jako o velkou šunku, o kýtu a vyuzenou, krásnou, dobrou a než jsme dojeli do Prahy, tak já už jsem to měl vytelefonováno.
Já jsem myslela, že už jste měl sliny na jazyku.
No, to já taky, ale říkal jsem si - zkusíme to někde udělat jen tak jako mezi přáteli, jestli to vydržíme. A můj kolega, producent, kamarád Zdeněk Novák, který se toho chytnul, a najednou to přerostlo v jakousi obrovskou akci, najednou byly letáčky, najednou byly pozvánky, mediální partneři, sponzoři a najednou to bylo v divadle.
A mimochodem byla ta šunka dneska?
Byla, byla.
Aha.
Ve dvanáct hodin mistr teda osobně Petr Novotný nepřišel, ale poslal ji po rychlém poslovi, krásnou velikou šunku, mám ji, doufám, v kufru v autě.
Pokud už ji někdo nesnědl. Mimochodem úžasný výkon dvacet čtyři hodin vydržet mluvit. Dá se vůbec na to nějakým způsobem připravit?
Já jsem měl speciální kůru od lékaře, s kterým jsem to konzultoval. Nebral jsem si žádné pilulky, nebral jsem si žádné podpůrné prostředky, protože lékař tvrdil, že se to dá zachránit nějakým energetickým drinkem, kávou a když se bude konzumovat takzvaně ovocný salát a nebo jenom zelenina popřípadě, tu a tam kuře, a to už dva dny předtím. Já jsem to opravdu dodržel a bez jakékoliv chemické pomoci a bez čehokoliv jsem těch dvacet čtyři hodin vydržel. Je z toho jedno zásadní poznání, jedna zásadní zkušenost pro zbytek toho mého moderátorského života, že ono, zjistil jsem, že není tak těžké mluvit dlouho, ...
To nevadí.
Zjistil jsem, že je daleko těžší poslouchat, že držet se ve střehu a vnímat to, co vám ten host sedící naproti, já jsem tam měl ještě ty hosty po dvou, tak tu a tam se taky jako mezi sebou domlouvali na něco, tu a tam si argumentovali a dávat pozor, být v obraze a sledovat to, co oni říkají, to je daleko větší dřina, daleko větší práce a daleko úmornější záležitost, než mechanicky klást otázky, když ten mozek vyšle takový ťukaneček a už to vyslovíte, anebo tam meldovat ty svoje mediální partnery a to všechno to jde samo, ale poslouchat je, nadlidský úkol.
A mohl jste si dovolit třeba takzvaně vypnout, že jste třeba pět minut neposlouchal, že to nějakým způsobem proběhlo, nebo to nejde?
Myslíte, že až takhle daleko vás mám nechat nahlídnout?
No, určitě, od toho jste tady, Xavere.
Já jsem si ty hosty sestavil tak, abych tam měl tu a tam během té noci, zejména během těch kritických chvil, což bylo asi tak od dvou hodin, řekněme, do pěti, abych tam měl historkaře, to znamená kolega Petr Novotný anebo třeba Zdeněk Šarapatka, člověk, který napsal knížku z politického prostředí a vyprávěl ty příběhy jako historku, což je ten okamžik, kdy nemusíte sledovat, můžete vypnout a slyšíte, že tam běží diskuse, ale divák nebo posluchač to nepozná, že nedáváte pozor.
Tak Petr Novotný, ten asi, tomu stačí dát jedna otázka a člověk může jít na kafe, ne?
No, tak tam nemůžete jít na kafe.
Já vím, že se drží ten rekord.
Vy se pokoušíte o rekord, ale můžete vypnout, kývete hlavou, jako že to posloucháte, že to přijímáte a řeknete :"Petře Novotný, jak zní tvoje teorie hrbu?" On má speciální teorii hrbu, to tady nebudu vysvětlovat a on spustí svých šest minut o tom, jak funguje jeho teorie o tom, že každý občan má svůj hrb a že mu je, že je třeba mu ho občas pohladit.
Sám se směje, Xaver vypíná?
No, a víte, že máte šest minut času. A Jirka Pomeje, to samé. Požádal jsem ho o to: "Jirko, prosím tě, historku jedním způsobem." Takže jsem položil otázku, Jirka začal něco vyprávět, já jsem mohl na chvilku vypnout, ale pořád v té debatě jste, pořád tam ten člověk moderuje, pořád je tam přítomen.
Luboš Xaver Veselý na Frekvenci 1. Už za chvilku se budete ptát vy, budete volat na číslo 257400999 a také nám posíláte SMSky, ty nám píšete na číslo 9001210, díky za ně. Xavere, kolik jste vypil káv?
Tři.
Jenom?
Hm.
To mě docela překvapuje, to bych řekla, že každý dvě hodiny aspoň ...
Mě se tam, mě se tam na to ptalo několik novinářů, já to mám přesně v hlavě. Já jsem vypil tři energetický drinky, vypil jsem šest ledových čajů půllitrových za těch dvacet čtyři hodin, vypil jsem tři kávy a vypil jsem z takové misky šťávu nebo takovou tu vylouhovanou šťávičku po ovocném salátu.
A jedl jste opravdu jenom, jak jste říkal, ovoce a kuřecí maso, protože asi, kdybyste si dal něco těžkého, tak by vás to uspávalo?
Přesně tak a navíc jako tam nebyla opravdu možnost ty pravidla, které byly nastavené agenturou Dobrý den, která to přesně sleduje, a ty, ta pravidla hlídal velmi striktně, tak tam opravdu nebyl prostor, aby se člověk mohl uchýlit na svých deset, patnáct minut na toaletu, vykonat si tam nějakou velkou potřebu a jít zpátky, tak i tuto věc jsme museli konzultovat s lékařem, abychom to těch dvacet čtyři hodin vydrželi a museli jsme na tom pracovat tři dny předem.
Vy jste vlastně měl pětiminutové pauzy, takže to jste si vždycky jenom odběhl na malou, vrátil se?
No, tak byly, bylo pět minut pauza, padesát pět minut se moderovalo, pět minut pauza, ovšem komisař té dohlížející agentury byl velmi striktní v tom, že až bylo ...
Oni to brali vážně?
Oni to brali velmi vážně a v tu chvíli už jsem to bral i já vážně, už jsem si z toho nemohl dělat srandu, ...
Nemohl vyvlíknout.
... když všichni ostatní tím žili, tak potom už to byla vážná záležitost. Až bylo 55:00, tak on řekl stop a nedej bože, když tam byl host, který ještě chtěl doříct větu, tak už vám vzal další minutu z těch pěti minut, než jsem došel do šatny, po cestě jsem odhazoval tričko, tam jsem měl připravené jiné na každou hodinu. Nedej bože, když teda ještě jsem se musel jít vyčůrat, tak to bylo tak akorát, abych se vrátil, protože on tenhle ten komisař naprosto hystericky za dvacet vteřin ať už mluvíte, nebo neuděláte rekord.
Jak jste měl pojištěné, aby třeba vám některý host nepřišel o čtvrt hodiny později nebo o dvacet minut a nepokazil vám ten rekord?
No, kvůli jsem měl dva hosty vždycky, já jsem to nechtěl riskovat, protože to jede přes noc, což ostatně se ukázalo, že Michal Pavlíček včera večer usnul, muzikant, kytarista a nepřišel vůbec a musím říct, že mi v tomhle tom kůži opravdu doslova a do písmene zachránila Diana Kobzanová, Diano, děkuju, jestli sedíš v autě a posloucháš. Byla báječná.
Mám pocit, že Dianě dneska odtáhli auto, takže její auto bych tady nevytahovala, ale Diana každopádně vám vytrhla trn z paty?
Jo, s tím jsme kalkulovali, že se může stát, že někdo přijde pozdě, což se stalo, Sámer Issa, Petr Janda přišli o chvíli pozdějc, dokonce i pan Paroubek přišel, myslím, o čtvrt hodiny později a od toho tam byl ten druhý host a navíc jsme měli tři náhradníky na telefonu, o kterých jsme věděli, že jsou blízko, že jsou relativně celebrity a že jsou do deseti minut schopni být v tom divadle ve dne v noci.
Marie, Příbram: "Kdo z hostů byl nejzábavnější?"
Těžko říct, já ..., mně to tak splývá těch dvacet čtyři hodin a teď, když řeknu, kdo byl nejzábavnější, tak těm ostatním ublížím. Já můžu říct, kdo mi nejvíc pomohl, kdo mě nejvíc jakoby nakopnul, když už se to chýlilo k tomu, že jsem řekl - já to vzdám.
A to byl takový moment, to bylo v ty dvě ráno?
Takové momenty byly dva. Já jsem přišel do šatny těsně předtím, než měl jít fotomodel Milan Ruchař a Jiří Pomeje, to byla ta dvojice, než měli jít na scénu, tak jsem říkal Zdeňkovi Novákovi, našemu producentovi: "Běž tam a řekni, že už tam nepůjdu, já už nemůžu." Ještě tolik hodin ta představa a Zdeněk naprosto striktně řekl: "Ne."
Půjdeš, půjdeš prostě.
Půjdeš a udělej ještě tedy toho Pomejeho a toho druhého hosta a potom to tedy zrušíme. A věděl jsem, že Jirka Pomeje mně trošku pomůže, nakopne, tak to bylo první nakopnutí. Potom musím říct velmi a poděkovat Upír Krejčí byl další, kdo mně velmi pomohl. A když jsem tak váhal, že už to zabalím a říkal jsem si: "Jsem tady šestnáct hodin, i to je přece dost."
Už to by byl rekord, ne?
A Upír Krejčí řekl: "Ne, to je málo, to ty musíš vydržet, jinak s tebou do smrti nepromluvím." A potom dvojice Iveta Bartošová a Světlana Zárubová, jednak mi donesly snídani, přišly v devět hodin ráno, byly plné energie, a tak jsem to od nich stáhnul nějak tu energii, že už jsem to potom vydržel do těch dvanácti.
Kdo měl největší úspěch z těch hostů, na koho přišlo nejvíc lidí?
Tomáš Verner jednoznačně, mistr Evropy v krasobruslení, a na Helenu Vondráčkovou, na Hanu Zagorovou a pokud to tak opticky můžu změřit, tak, když jsem zhruba viděl do toho hlediště, tak myslím ještě na ten závěr, a to bylo tím, že se čekalo, jestli ..., bylo tam hodně novinářů, jestli, jestli toho konce zdárného se dočkám ano, či ne.
Divadlem Palace za tu, za těch čtyřiadvacet hodin prošlo kolik lidí se podívat na Xavera?
Pokud mám správnou informaci, tak během těch dvaceti čtyř hodin tam prošlo asi třináct set lidí.
Dnes tedy jste domoderoval ve dvanáct hodin. Šel jste si lehnout na chvilku?
Nešel. Šel jsem se projít kolem Vltavy, tam jsem si pobrečel. To je co?
Proč?
Tak nevím, přišly nějaký emoce z toho.
Slzičky, to přijde.
No, tak mně to jako tak přišlo ...
Dojetí, že se to povedlo asi.
Nevím, jestli že se to povedlo, nebo ...
Nebo tou únavou někdy člověk začne plakat.
No, a hlavně jsem nastartoval po těch dvaceti čtyřech hodinách telefon u té Vltavy, jak jsem tam seděl na těch kládách a přišlo mi asi osmdesát osm SMSek a přečetl jsem jich prvních deset a byl jsem z toho úplně vedle.
A znovu ty slzy?
No, tak to víte, citlivá povaha.
Jasně, dneska lehnete a usnete určitě, že?
Myslíte?
Doufám, přála bych vám to.
Mám o čem přemýšlet.
Jo? O dalším rekordu třeba?
No, to už Zdeněk Novák, producent, psal, jestli příští rok dáme těch třicet šest hodin. Agentura dohlížející pro to nastavila taková pravidla, že by byla deset minut přestávka zase velmi striktně, kdybychom vydrželi třicet šest hodin. Asi to zkusíme. Já bych možná šel do těch osmačtyřiceti, protože mám pocit, že i dnes poté, co už jsem překonal ten Rubikon, že už byla ta dvanáctá hodina, tak jsem měl pocit, že bych ještě vydržel dvacet čtyři hodin.
Luboš Xaver Veselý na Frekvenci 1. Od roku 2002 moderujete tady u nás na Frekvenci 1 pořad, ten se jmenuje Křížový výslech.
Já velmi pyšně říkám, že jsem tady doma.
No, tak to samozřejmě. Kolik už bylo hostů v křížáku?
Ježíš, to jste mě dostala, spousty.
Spousty, nikdy jste to nespočítal?
Všichni ministři, všichni předsedové vlád, poslední dva prezidenti, všichni superstáři, no, všichni. Kdo v této zemi něco znamená, prošel Křížovým výslechem kromě dvou.
A to?
Oldřich Kaiser, Jaromír Nohavica.
Nechtěli přijít nikdy, byť jste je zval?
Zvali jsme je několikrát, dokonce už jsme s mistrem Nohavicou snad nějak komunikovali, pak k tomu nedošlo, a to oni mně schválně tahají za nohu, abych nemohl říct: "Měl jsem všechny v této zemi, co něco znamenají," tak možná to dělají schválně.
Nezapomenutelný moment Křížového výslechu?
Úplně první Křížový výslech s Petrou Buzkovou ...
Nervozita?
... 2. září 2002.
A nezapomenutelný moment v tom smyslu, že někdo na sebe prozradil to, co dosud nikdy neřekl? Byl to třeba případ premiéra Topolánka, který tady řekl, přiznal odloučení od rodiny?
Tak oběhlo takových věcí, které tady zazněly, které potom oběhly média, bylo několik. Poslední třeba slavná kauza, která před pár dny vyvrcholila u soudu, byl Martin Michal a Helena Vondráčková, Kateřina Brožová, trabant a mercedes, tak takových věcí tady bylo několik. Manželé Topolánkovi si vzkazovali také přes Křížový výslech leccos.
Přes Křížový výslech.
Ale ten první, úplně ten první s Petrou Buzkovou, kdy jsem takhle vyklepaný tady seděl toho 2. září 2002, položil jsem historicky první otázku na Frekvenci 1 a v tu chvíli jí zazvonil mobil. Ona vytáhla, chvilku se hrabala v kabelce, ...
Neodpovídala tím pádem.
Řekla, řekla: "Prosím tě, já jsem teď tady v rádiu na nějakým rozhovoru, zavolej mi později." Tak já znovu pokládám otázku, jí znovu zazvonil mobil. A ona ho vzala do ruky a já jsem, nevím, kde se to ve mně vzalo, nebo kde jsem se utrhnul, tak jsem snad smyslů zbaven, řekl: "Tak, co, Petro, budeme si povídat?"
A co ona? Ona řekla: "Ano, budeme."
Zarazila se, protože já jsem jí snad i tykl v té větě, od té doby, od té chvíle byl regulérní rozhovor.
Koho se nejvíc bojíte z hostů?
Já se nikoho nebojím.
Máte třeba před někým respekt, když třeba přijde prezident, je to jiné, než přijde nějaký jiný host?
To zcela určitě, ale nevím, jestli se to dá říct jako že respekt. Já se na všechny hosty těším a věřím této stanici a tomu pořadu, že tady nikdy nebyl špatný host a není to teď jakože promotion, je to prostě fakt.
A kdo vůbec nekomunikuje, třeba neodpovídá z těch hostů, které jste tady měl?
Aha, tak takoví byli dva za celou dobu, myslím, že to byl pan Landovský, herec.
Nechtěl odpovídat, nebo nebavil jste ho?
Nevím, přišel takový podrážděný: "Proč mě taháte do rádia, já nechci nic vyprávět v rádiu, prostě proč jsem tady?" A myslím, že jsme se úplně tak jako v dobré pohodě nepotkali s Veronikou Žilkovou.
A už jste si to vyříkali?
My jsme si nic neudělali.
Nic jste si neudělali? Jenom prostě nesedělo, nesedělo?
Byl to jenom velmi chladný rozhovor, nic zlého, nikdy jsme neválčili, nic se nestalo.
Hosté v pořadu Křížový výslech zároveň odpovídají i na chatu. Jak stíhají odpovídat vám na vaše investigativní otázky a ještě psát na počítači?
Tak já mám především nikoliv investigativní otázky, ale takové otázky, které mě samotného zajímají. To, že někdy se dostanu pod kůži, to je jen taková nadstavba, tu a tam se nám to stane, nejsem tolik investigativní jako vy, paní kolegyně. Jak to stíhají na chatu, my tady na chat máme speciální paní asistentku, která to zapisuje, takže host během písničky nadiktuje odpověď a paní Gábina nebo paní Alena bleskově všemi deseti napíšou odpověď na chatu.
Ve studiu je také webová kamera. Změnila třeba nějak náladu ve studiu, dávejte pozor, Xavere, snímá vás?
Ne. Já se dívám, já ji vždycky vidím z té druhé strany. Nevnímám ji. Já mám pocit, že ani moji hosté ji nevnímají. Já nevím, jak to děláte vy, paní kolegyně, ale já těm hostům neříkám, že je tady kamera.
Tak my většinou jim to řekneme, i vám jsme to řekli.
Oni si toho většinou nevšimnou.
Na číslo 9001210 píše Alena Č. Z Kladna: "Sháníte si hosty do pořadu sám?"
Hosty do pořadu nebo domů?
Hosty do pořadu, ne domů.
Jo, domů si zvu sám hosty, do pořadu ne. Tady na Frekvenci 1 je to tak, že to je vždycky jakási dohoda mezi naším panem programovým ředitelem, moderátorem a panem dramaturgem Jakubem, uděláme jakýsi seznam a paní produkční naše hodná Alenka ty hosty odvolává a snaží se nějak zkoordinovat časově tak, abychom v týdnu neměli třeba samé zpěváky, samé herci, abychom měli politika, sportovce, zpěváka, nezávidím jí to.
Kdo bude zítra?
Nevím.
Necháme se překvapit. Tak to říká Luboš Xaver Veselý na Frekvenci 1. Proslul jste tady na Frekvenci bleskovým dotazníkem, tak schválně, jak byste obstál vy?
Ne.
Co se vám vybaví, Xavere, když se řekne cigarety?
Zakázal bych to.
Sladkosti?
Vášeň.
Víno?
Nemusím.
Fotbal?
Věřím jim.
Jiří Paroubek?
Vážím si ho, ale nevolím ho.
Sex?
Výsostná záležitost dvou, maximálně tří lidí.
Láska?
Jedna je mezi kapkami deště a druhá z pasáže.
Upír?
Spolehlivost.
Peníze?
Nutnost.
A Petr Novotný?
Kamarád.
To říká Luboš Xaver Veselý v Press klubu na Frekvenci 1. Teď máte půl minutu chráněného času, půl minutu pro sebe, říct můžete cokoliv, co vás napadne. Prosím.
Děkuju. Já bych toho využil a poděkoval bych všem, kteří podpořili tu bláznivou, šílenou moderátorskou akci Talk maraton. Určitě bych chtěl poděkovat Frekvenci 1, protože nám byla parádním mediálním partnerem a já musím říct, že jsem na to velmi pyšný, že tahle prestižní stanice šla s námi do takového, do takového nejistého projektu, protože nikdo nemohl vědět, jak to dopadne. A musím říct, ve chvíli, kdy jsem myslel na to, že to vzdám, jsem myslel i na Frekvenci 1. Děkuju vám kolegům tady z Frekvence 1, protože spousta z našich kolegů se přišla na mě podívat do divadla, děkuju.
Tak to byla půl minuta pro Luboše Xavera Veselého a teď už je váš, volejte mu právě teď. Haló, haló, tady je Frekvence 1 a Press klub, kdo nám volá a odkud nám voláte? Dobrý den.
; posluchač
Dobrý den. Tady Martin z Čáslavi. Já bych, Luboši, chtěl moc pogratulovat.
Děkuju.
A nějakou otázku máte na našeho hosta, pojďme na ni.
; posluchač
A chtěl bych se zeptat, co říká na to, že už asi před třemi lety Richard Langer získal podobný rekord v moderování také. Děkuji. Na shledanou.
Jasně, pan Langer, zaslechl jsem to v tisku. Já jsem tam tenkrát byl hostem. Pan Langer žádný rekord nezískal, když se na to ptáte. Tady je jedna jediná agentura, která je schopna tyto věci evidovat, a ten rekord oficiálně ustanovit. Ta u toho předně nebyla. A pan Richard Langer, já jsem, připomínám ještě jednou, u toho byl, on ten rekord, jak on to nazývá, měl vymyšlený úplně jinak, ta pravidla, která stanovila ta firma, agentura Dobrý den, byla úplně jiná. Ještě dodám, že daleko předtím, já jsem to tady říkal na začátku, tento nápad měl známý moderátor z Kanady v roce 2004. Pan Langer nepřišel s ničím novým, nic si nenechal zaregistrovat a můžu říct jenom jeho chyba.
Frekvence 1 a Press klub, kdo další nám volá? Haló, haló, posloucháme vás. Můžete se ptát Luboše Xavera Veselého.
; posluchač
Dobrý večer. Tady Jarda, Praha. Já bych měl na vás dotaz.
Dobrý večer.
; posluchač
Ve vašem pořadu jste kdysi měli na telefon aspoň jednoho člověka, kterej vašemu hostovi mohl podat otázku, proč jste to zrušili, proč naopak to nerozšíříte, aby vám lidi mohli zavolat?
Děkujeme. Jo. Každý pořad se vyvíjí, my jsme postupem času přišli na to, že ten pořad je daleko pružnější a svižnější, když tam má otázky pouze a jenom pan moderátor, případně SMSky nebo maily. Pakliže máte na hosta přímý dotaz, máte možnost chatu na adrese www.frekvence1.cz.
A ptát se můžete v Press klubu právě teď, haló, haló, kdo tam?
; posluchač
Dobrý den, tady /nesrozumitelné/, Liberec.
Dobrý den.
; posluchač
Já bych chtěl také pogratulovat panu Veselému. Já totiž s těmito rekordama mám trošinku zkušenosti. Je tomu rok, co jsme přes noc absolvovali velmi podobný rekord.
Vaše otázka, pojďme na ni.
; posluchač
Já jsem víceméně chtěl jenom jakoby pogratulovat, mám velmi rád pana Xavera Veselého, jeho pořad.
To on rád poslouchá. Tady úplně ...
Jé. Tady se červenám.
Tady se červená, červená.
Řekněte to, že se červenám.
To je vidět na té kameře potom, kdo se podívá zítra na web.
Děkuju, děkuju mockrát.
Frekvence 1 a Press klub, zdravím vás.
; posluchač
Krásný večer na Frekvenci 1. Chci pogratulovat panu Lubošovi, vynikající rekord, krásný večer, bezva. Děkuji.
Taky děkuju, zdravím na Slovensko.
A my také děkujeme. Tady je Frekvence 1 a Press klub. Jakou otázku máte na Luboše Xavera Veselého? Můžete se ptát, dobrý den.
; posluchač
Dobrý den. Tady Vašek z Náchoda.
Dobrý den.
; posluchač
Já bych chtěl taky gratulovat samozřejmě.
A pojďme na otázku, Vašku.
; posluchač
A chtěl bych se zeptat Xavera, jestli se vážil před a po soutěži, po rekordu, kolik byl rozdíl?
Vy už jste to možná zaslechl někde v médiích, protože mě se na to ptali novináři hned po rekordu. Ano, ano, jednak vás zdravím do Náchoda, děkuji za gratulaci. Já jsem se vážil před rekordem i po rekordu, protože jsem chtěl vědět, jaký to bude mít vliv, a můžu vám říct přesně, rozdíl byl přesně tři kila.
A řeknete, kolik jste vážil přesně kilogramů před a kolik po?
Neřeknu.
Je to tajné?
Neřeknu vám to, mám to zakázané smlouvou, protože dělám reklamu na hubnutí.
Tady je Frekvence 1, Press klub, další dotaz. Haló, haló.
; posluchačka
Dobrý den. Zdravím moc pana Veselého a gratuluji, ...
Dobrý den.
; posluchačka
... gratuluji. Jeho pořad na Frekvenci 1 považuji za špičku a chtěla bych se zeptat, jestli připravuje ještě nějaký jiný pořad ať už na Frekvenci 1 nebo někde v televizi nebo něco nového, na co se můžeme těšit?
Poslední odpověď dnešního Press klubu.
Děkuju. Tak nepřipravuju nic, protože mně dva pořady běží, tady na Frekvenci stále Křížový výslech a v České televizi Cafe X, tak se podívejte každou středu ve 22.35 na ČT1.
Tak ještě jeden dotaz teda dovolíme, Luboši.
Určitě.
Tady je Frekvence 1, Press klub, haló, haló. 9001210, to je zase číslo, kam nám posíláte své SMSkové dotazy. Zajíček, Ostrava: "Která celebrita je nejprotivnější?"
Neřeknu.
Nikdy?
Ale mám v tom naprosto jasno.
"Sedíte ve vaně na špuntu?" Jakub, Praha. To je totiž také mimochodem jedna otázka z vašeho pořadu.
Já se sprchuju, já se sprchuju, nesedím na špuntu. Dneska po dlouhé době jsem ležel ve vaně, dostal jsem takovou křeč do nohy, že to vypadalo, že nevylezu. Tak, když si to promítnu, ne, sedím na druhé straně.
Ivana, České Budějovice: "S kým toužíte udělat rozhovor za každou cenu, s nějakou světovou celebritou?"
Gorbi.
Michael Gorbačov?
Hm.
Luboš Xaver Veselý byl hostem v Press klubu na Frekvenci 1. Díky za to. Na shledanou.
Mockrát děkuju. Na shledanou.
Zítra se podívejte na videozáznam dnešního Press klubu, bude na webu na adrese frekvence1.cz a za chvilku tady na Frekvenci 1 Sportbar a Aleš Valenta a právě teď zprávy Frekvence 1.
Doslovné přepisy zpráv poskytuje společnost: NEWTON Media a.s.
Reklama
