Úvodní stránka › Lidé a show › Pořady v rádiu › Archiv Pressklubu
Archiv Pressklubu
Michal Viewegh
23. 4. 2008
Rozhovor se spisovatelem Michalem Vieweghem
A dnes je u nás spisovatel Michal Viewegh. Ještě jednou dobrý den.
Dobrý den.
Byl jste se někdy podívat na jednání poslanců ve sněmovně?
Jednou v době televizní krize jsme tam nějak byli na chvíli.
A všiml jste si, že poslanci docela hlučí, když mají schůzi? Nebo tehdy ještě nehlučeli? To bylo v roce 2000, třeba byli ukáznění.
Hlučení mi vadí nejmíň, abych tak řekl. Já jsem učil na základní škole, takže já jsem zvyklej na ledacos.
A dokázal byste odhadnout, kdo je nejhlučnější z českých poslanců?
To netuším, ale říkám, mně třeba spíš vadějí ty věci, který se říkají šeptem po chodbách, jak si třeba vyhrožujou během volby prezidenta a tak. Takže, decibely mi nevadějí.
Decibely vám nevadí. Nicméně docela zajímavý průzkum si nechal udělat šéf lidoveckého klubu. Zjistil, že nejhlučnější je David Rath, naměřeno mu bylo sto dvanáct celých sedm decibelů. Je hlučnější než houkající sanitka nebo brzdící vlak. Řekl byste to do Davida Ratha?
No, tak nechci bejt moc jízlivej, ale asi, že jo, někdy ty argumenty nahrazujeme teda tou silou hlasu a to bude ten případ asi.
Odhadnete, kdo byl na druhém místě?
Topolánek nebo ...
Ten byl až čtvrtý - devadesát čtyři decibelů. Druhý byl Paroubek - devadesát devět celých tři decibelů, třetí byl Lubomír Zaorálek, premiér čtvrtý. Asi by měl přidat ten Topolánek.
No, nebo ubrat.
V čem ubrat? Už se nemusíme bavit ani o decibelech.
Třeba v míře vulgarity. Já si myslím, že když z televize slyší tři miliony nebo čtyři miliony lidí větu ... Mám jí tady ocitovat, když to říkal premiér?
Budeme to brát jako citaci.
"Ať jdou všichni do prdele." A to říkal během volby prezidenta, no, tak to prostě je cosi v mých očích neslučitelného s funkcí premiéra.
Myslíte si, že on je nejvulgárnější na politické scéně?
Já neumím jaksi vyhlásit nějaký top five, pokud jde o vulgarismy, ale rozhodně teda by měl jít příkladem.
Včera se ho třeba tady zastával Milan Knížák. Na druhou stranu jmenoval, jako že mnohem horší je právě Rath a Paroubek. Tak vy máte obrácený názor v tomto směru.
No, tak předně Milan Knížák je pro mě dost problematický zastánce ve všech směrech. Ale Milan Knížák je člověk, který v televizním přenosu nepodal ruku Věře Chytilové, že. Byl právem označen v Lidových novinách za hulváta. Takže, já nevím, jestli on je ten, ta správná osoba, která se má zastávat premiéra a premiérových vulgarit.
Kdybychom zůstali u decibelů, vy někdy hlučíte?
Já hlučím, já jsem, tak do půlnoci bývám poměrně tichý a introvertní a po půlnoci jsem hlučný extrovert.
Co se tam změní o půlnoci?
Míra alkoholu požitého.
A tak to není denně.
Ne, chraň Bůh, to je obden.
Máte chuť někdy křičet, když si přečtete nějakou kritiku o vás, o vašich knihách?
No, tak někdy jsem to jaksi, tu svoji, ten svůj nesouhlas a zklamání a tak jsem cítíval potřebu teda vykřičet i nahlas, ale v posledních dvou letech, a to mohu doložit, už to nedělám, už dva roky o kritice nemluvím. Takže, křičím jenom dovnitř. To prý muže zabíjí.
Mlčky trpíte. Vy jste to už řekl v roce 96 a pak se to zlomilo. Jednou jste prý někomu dal i facku. Nebo to byl drb? Jednomu kritikovi.
No, to byl takový pokus o, ne o vendetu, vendeta je krevní msta, ale prostě o důstojné vyřešení sporu dvou chlapů. To spíš ani nebyla, nebyl literární spor, ale k tomu už bych se nerad vracel.
Takže, radši mlčky trpět. Spisovatel Michal Viewegh na Frekvenci 1. 257400999, číslo, na které nám budete už za chvilku volat, a také 9001210, tak tam nám zase píšete své esemesky a názory a ty už nám píšete právě teď. Díky za ně. Vy jste napsal scénář k filmu Nestyda. Ten film točí Jan Hřebejk. Už je hotový ten film?
Už je dotočeno, je to ve střižně. Já jsem viděl takovej dvanáctiminutovej sestřih, promosestřih.
Hm, to se vždycky dělá taková ještě ukázka. A líbilo se vám to?
Mně se to moc líbilo a všichni jsme z toho byli nadšení a všichni si přejeme, aby se ta, jaksi ta nálada toho dvanáctiminutovýho sestřihu přenesla na celej ten devadesátiminutovej film.
Kdy bude premiéra?
Premiéra bude v říjnu, tuším, 6. října.
Film Nestyda vznikl podle vaší knížky Povídky o manželství a sexu. Jak moc se liší ta knížka od toho filmu?
No, já bych řekl, že dost. Já jsem sám z toho vybral asi všeho všudy čtyři nebo pět povídek, který jsem ještě navíc výrazně změnil, ty povídky jsem pospojoval do jakžtakž souvislýho děje i jsme přidávali některý úplně nový postavy a tak vznikal ten scénář. Vznikal poměrně pomalu, ta poslední verze je asi sedmá. A navíc já vždycky říkám tak jako v nadsázce, že ten film je volně inspirován i scénářem, protože, když jsem se dvakrát nebo třikrát zúčastnil natáčení, tak jsem zjistil, že štáb přistupuje k tomu scénáři velmi kreativně, zejména když třeba ...
Takže, vám z něj hodně upravili?
Ano, zejména když třeba natáčí tu scénu pan Landovský, tak tam je to velmi, velmi kreativní. Ale já to říkám jako přátelskou ironii, já se vůbec nezlobím. A tam vznikly pěkný věci naopak, z týhle tý spontánnosti.
A mají oni na to právo? Vy třeba jim neříkáte, jé, to je škoda, to bylo zrovna dobré? Necháváte jim v tomto směru volnou ruku?
Naprosto, no. Tak jako já zase se snažím nefušovat do řemesla režisérům, protože snad mám ještě nějaký jako zbytky soudnosti a vím, že režisér nejsem, takže to nechávám na nich. Já jsem nikdy žádnej film netočil, tak se do toho nepletu.
A na druhou stranu, kdyby se vám hodně něco nelíbilo, mohl byste přijít za Honzou Hřebejkem a říct: hele, takhle fakt ne, tohle přetočte, tuto scénu?
No, já říkám, já jsem byl na tom natáčení třikrát. Ale spíš asi my si to vodbejváme během toho scénáře, tam jsou okamžiky, který třeba ... nebo jsou tam, řekněme, scény, který já vetuju nebo zase je vetuje Honza a tak. Tohle právo si každej vyhrazujeme a to je dobře, že to musí bejt nějakej konsensus mezi autorem, scénáristou teda a režisérem.
A třeba do výběru herců a do takových věcí, do toho vy se vůbec nepletete?
Jenom já mám takovej poradní hlas. To třeba spíš Honza se mě sám ptá, koho bych si tam přál. Ale vono je to taky hodně vo tom, jestli ty herci mají volno, jestli je možný je vyvázat z těch divadelních závazků a seriálových závazků a tak. Takže, tak společně sedíme někde v kavárně a radíme se, koho bychom tam chtěli.
Koho uvidíme v Nestydovi?
Tak uvidíme tam Hřebejkovi tradiční herce, jako je, jako je Jirka Macháček nebo Pavel Liška nebo Emília Vášáryová, ale budou tam i někteří noví herci, jako třeba Simona Babčáková a další.
A byl třeba některý z těchto herců, kterého jste vyloženě chtěl v tom filmu mít?
Jo, tak třeba u Pavla Lišky, to jsem snad i sám navrhoval na tu postavu, když jsem viděl divadelní představení Na dotek Na Jezerce, tak jsem se toho večera rozhodl, že Jirka Macháček je ideální představitel toho hlavního hrdiny.
Já vím, že nejste filmař nebo píšete scénáře, ale co se dál děje vlastně s tím filmem, než my uvidíme potom na podzim premiéru? Musí se to všechno sestříhat, upravit.
No, zase já ...
Budete u toho třeba v těchto momentech?
Já tam bejvám tak jako vobčas, ve chvílích, kdy ta moje přítomnost má smysl. Ale u těch nekonečnejch hodin v tý střižně jako nejsem. To jenom jako tuším ten obrovskej objem práce, co je za každým obrazem definitivním teda, no.
Takže, uvidíme všechno, další podrobnosti na podzim v tomto směru. Michal Viewegh je u nás na Frekvenci 1. 257400999, tam budete volat už za chvilku a ještě připomínám druhé číslo 9001210. Tam nám píšete své esemesky. Které české spisovatele vy sám rád čtete?
Já se snažím sledovat, pokud možno, co nejvíc toho, co vyjde. Takže, čtu, já nevím, namátkou, abych se někoho nedotkl, tak čtu třeba Emila Hartla, Miloše Urbana, Jáchyma Topola, Sašu Berkovou a tak dále a tak dále. Těch autorů je spousta. Když řeknu, že čtu z povinnosti i knihy svého nakladatele, tak to myslím jenom na půl vážně, protože von je zároveň můj kamarád a já to čtu rád a objevuju tam i jako docela někdy překvapeně některý jeho stránky, který třeba ...
To bychom právě měli říct, že jde o Martina Reinera, jenom aby bylo všem jasné. Takže, co, v čem on je třeba zajímavá, zajímavá postava? Teď vychází jeho kniha Plachý milionář přichází.
Na to jsem právě narážel. Já si myslím, že se mu tam povedlo najít docela šťastně takovou ironickou, sebeironickou polohu a takovou přiměřenou míru nadsázky. Měl s tím velkej úspěch. Vím, že na iDnesu patřily ty jeho fejetonky k nejsledovanějším, takže povedlo se mu i získat pro, jako ilustrátora pana Bartáka pro tu knížku, takže vypadá moc pěkně a držíme palce, no.
A vy jste říkal, že to rád čtete, že to nečtete jako povinnou četbu, že byste to měl. Říkáte si třeba kritiku vzájemně, třeba i jak pan Reiner vám, tak vy jemu naopak na ty texty?
Výhoda toho, těch kamarádů je v tom, že vlastně my to čteme ty texty toho druhýho s porozuměním, to je věc, který se vám teda ze strany české kritiky rozhodně jako nedostane, jo. A zároveň, pokud já mu říkám něco kritickýho nebo třeba i velmi kritickýho, tak von ví, že to nikdy není motivovaný snahou ublížit nebo mu to rozcupovat, rozsekat a tak dále, ale že já vopravdu jsem bytostně přesvědčenej, že třeba má, teď si budu vymýšlet, má příliš adjektiv, jo. A že pokud mu to kritizuju, tak je to prostě z mýho přesvědčení, že by tý, tomu textu přispělo, kdyby ty přídavný jména vyházel třeba, jo. Čili, jaksi u přátel nepochybujeme o jejich pohnutkách, když nás kritizují.
Hm. Důležitá věc, v sobotu to bude, kdy budete spolu podepisovat na Světu knihy.
My máme společnou autogramiádu na stánku našeho distributora od tří hodin na veletrhu Svět knihy.
To bude v Praze, jenom bychom měli říct, jsme celoplošná stanice, že to nebude třeba v Olomouci. Vy sám pořád píšete aspoň jednu knížku za rok?
Já dokonce loni jsem napsal dvě a vydal. Jsem vydal ty Andělé všedního dne a na podzim jsem si od toho těžkého, posmutnělého tématu Andělů všedního dne odpočal Krátkými pohádkami pro unavené rodiče.
Jo, pohádky pro dospělé, to si pamatuju, o tom jsme se tady bavili v lednu, tuším. Teď píšete Román pro muže.
Já jsem byl na takovým velmi problematickým začátku v lednu, protože já jsem se naivně domníval, že prostě poté, co jsem celej rok psal ty dvě knihy a sedm verzí scénáře, takže si tejden vodpočinu vo Vánocích, takže si sednu a začnu prostě psát skvělý román, ale ono se to samozřejmě nestalo a já jsme se čtrnáct dní trápil. Ale nicméně jsem začal, řekněme, v polovině ledna a na konci února jsem to měl hotový. Takže, jsem zjistil, že ten ...
To je docela fofr ale.
Těch devět měsíců, co jsem si na to vyhradil, bylo opět zbytečných a že asi nepředělám svůj autorský naturel a že prostě budu vždycky ten typ autora, kterej to za dva, za tři měsíce napíše, no.
A těch čtrnáct dní, to jste vůbec nemohl napsat ani čárku? Nějaká krize? Nebo čím to bylo?
Já si myslím, že jsem byl prostě takovej, jako když to řeknu lidově, vycucanej jako citrón, že prostě ta invence, že jsem ji vyčerpal těma verzema scénářů, těma pohádkama, tou novelou Andělé všedního dne a že jsem se prostě potřeboval dobít, dobít baterky a že na to jsem potřeboval teda ne, nestačil ten tejden, jak jsem si myslel, ale minimálně teda, když k tomu připočtu těch čtrnáct dní, takže aspoň ty, ty tři tejdny a pak se ten stroj v mé hlavě opět rozběhl.
A když má spisovatel takovou krizi, tak ani nesedá třeba k počítači, protože ví, že to nemá cenu, že by prostě nic nenapsal, nic nevymyslel, nikam to neposunul?
No, já jsem se to snažil vysedět, protože vím, že jaksi prozaik si nemůže dovolit takový luxus jako třeba básníci, že čeká na imaginaci a tak a ona nepřichází a tak. Ale abych jaksi doložil, že to bylo vážné, tak já jsem nikdy v životě u psaní nepil, ale teďka je to, to byla dvacátá, bude to moje dvacátá kniha, já jsem si to nějak jaksi v duchu zvýznamnil, to výročí a zřejmě jsem tomu přikládal větší význam a tím, jak jsem se nemohl rozběhnout, tak jsem si říkal, tak musím, potřebuju nějakej stimul a kolem jedenácté hodiny jsem si do pracovny nosil skleničku portského, což moje žena teda zděšeně sledovala, jestli se teda definitivně stávám alkoholikem.
Nestáváte?
Já doufám, že ne, už zase píšu dopoledne bez alkoholu, takže ...
A byla to jenom jedna sklenička?
Byla to jenom jedna sklenička jako na takový to příslovečný nakopnutí se.
Román pro muže. Navazuje to na známou vaši knížku Román pro ženy?
Uvažoval jsem vo tom kdysi, ale nakonec se z toho stal zcela jiný příběh, zcela nezávislý na tom ději Románu pro ženy.
A řeknete, o čem ta knížka je?
Má to podtitul Pánská jízda nebo možná se to bude jmenovat Pánská jízda a podtitul bude Román pro muže a je to příběh tří sourozenců středního věku, kteří jedou na takovou prazvláštní pánskou jízdu. Říkám zvláštní mimo jiné proto, že to nejsou tři bratři, ale dva bratři a sestra, ale oni tu sestru berou jako chlapa od dětství už. A je to román o touze po spravedlnosti. Ta jedna z těch hlavních postav je zkorumpovaný soudce například. Je to román o tom, co to znamená být nebo jak vypadá ten správný muž, jak se o tom vedou ty ...
A zkorumpovaný soudce, to vás někdo konkrétní inspiroval nebo vymyšlená postava?
Já tam v předmluvě k tomu románu píšu, že ten fiktivní příběh je volně inspirován několika skutečnými událostmi. Já samozřejmě teď musím vážit slova, že jo, abych nebyl obviněn jaksi z křivého nařčení a tak. Ale tak jako, když sledujete ty kauzy, a já je záměrně nebudu jmenovat, jako nebudu jmenovat jenom jednu, ale kauzy typu prostě Doležel nebo Čunek a tak dále a tak dále, tak prostě se člověk určitýmu podezření nevyhne, no.
Aha. A takže o tom jaksi trochu taky pojednáváte v té knížce. Michal Viewegh na Frekvenci 1. Líbila by se vám na Letné knihovna Jana Kaplického, takový ten známý blob?
Já bych potřeboval větší prostor pro tu odpověď. Když to zestručním, tak řeknu, že mně se ta fialová barva nelíbila, nárokoval bych si právo, že se nám nemusí líbit ta barva a že nemusíme bejt, být hned automaticky označeni za staromilce a odpůrce moderního umění a tak dále. Ale v tý zlatý nebo v tý barvě toho šampaňskýho se mi to docela líbí a patřím spíš k příznivcům toho projektu.
Ono to teď vypadá, že nakonec ta knihovna na té Letné nebude, alespoň podle posledních zpráv, které o tom jsou. Je to škoda podle vás?
Myslím, že je to škoda. A rozumím knihovníkům a sdílím znechucení jejich z toho vleklýho průběhu tý kauzy. Mimochodem, mě teda pobavilo, abych jaksi zůstal věren tomu, že si vždycky rýpnu do pana prezidenta, tak pobavilo mě v dnešních novinách, kdy on přetiskl nějaký rozhovor na svých webových stránkách, kde říká, že jemu se tedy knihovna zásadně a hrubě nelíbí a diví se a nechápe, jak se někomu jinému líbit může. To bych považoval za takové lapidární ...
Jestli se potom nelíbí všem proto, aby se vymezili vůči panu prezidentovi.
To tam také naznačuje, tohle podezření. Ale jaksi to, že sám přiznává to nepochopení, že někdo může mít jiný názor, to bych považoval za takové lapidární shrnutí jeho životní filozofie.
Není ale lepší řešení to, které tady včera v Press klubu naznačil už zmiňovaný Milan Knížák, který chce přesvědčit, aby se žádná nová budova nestavěla a má nápad, který se může zdát docela rozumný - přebudovat pro tyto účely bývalý Palác kultury v Praze na Vyšehradě. Co byste tomu říkal?
No, to je posun toho problému někam jinam. To je jako pokus vo teda rádoby elegantní únik, ale jaksi neřeší to podstatu toho sporu, že tady byla vyhlášená podle nějakých jaksi pravidel soutěž, ta soutěž nějak dopadla a jaksi pražští politici se snaží teď ty výsledky soutěže zpochybnit z mnoha důvodů, jo.
Ale pokud bychom se od tohoto oprostili, tak nápad místo Pakulu mít knihovnu - špatný, nebo dobrý?
No, tak když si odmyslím, že to napadlo pana Knížáka, s kterým souhlasím nerad teda, tak jako poměrně funkční využití toho betonovýho monstra, tak to bych asi podepsal, no. Ale říkám, pořád tady máme ten problém, že tady máme vítěze soutěže a musíme s tím něco dělat.
Michal Viewegh na Frekvenci 1. Teď vám dáváme půlminutu chráněného času, půlminutu pro vás. Říci můžete cokoliv bez mého zásahu. Prosím.
Já ... Ježiš, já jsem se na to zase nepřipravil ostudně. Tak já bych řekl, že je dobře, že je jaro a že bychom se měli, i když jsem, si protiřečím, protože jsem v tomhle pořadu byl docela útočnej, tak že bychom si měli uvědomovat, že politika by nám neměla zastavit obzor životní a že jsou věci důležitější, než je každodenní politika, natožpak česká.
Tak to byla necelá půlminuta pro Michala Viewegha. Teď už je váš. Volejte právě teď. 257400999, to je číslo, na které nám budete volat, a 9001210, to je zase číslo, které používáme proto, abyste nám mohli posílat vaše esemesky. Ludmila z Českých Budějovic nám píše: "Nechystáte pokračování knihy Báječná léta s Klausem"?
Já rád se vracím k těm starším věcem a nevylučuju, že do třetice budou Báječná léta, ale doufám, že už to nebude s Klausem.
Takže, o Klausovi už nic, už mu dáte pokoj. Josef, Znojmo se ptá: "Vaše knížky byly přeloženy do několika jazyků. Četl jste nějakou vaši knihu v cizím jazyce?"
Ne, tak já nemůžu předstírat, že jsem schopen číst v kterémkoliv cizím jazyce. Já se jakžtakž domluvím anglicky, ale ke své hanbě teda číst schopen nejsem. A ty knížky vyšly třeba ve finštině, ve švédštině, v hebrejštině a tak dále, taky v čínštině, tak to si vopravdu nepočtu.
9001210 a 257400999. Dobrý večer. Kdo nám volá?
; posluchačka
Dobrý večer, tady posluchačka z Prahy. Já bych moc chtěla pozdravit pana Viewegha a chtěla jsem se zeptat, proč nejsou všichni mužský tak báječný, jako je von?
Aha.
Já děkuju za kompliment.
A on má nějakou odpověď na to? Jenom poděkování.
Ne. Jenom jsem se zapýřil.
257400999. Kdo další nám volá? Dobrý den. Haló, haló, posloucháme vás, můžete se ptát našeho hosta, je jím Michal Viewegh. Tady je Frekvence 1, Press klub dobrý den. Kdo nám volá?
; posluchač
No, dobrý podvečer, tady /špatný signál/ z Jesenicka.
Zdravím vás a, prosím, vypněte si rádio, protože se slyšíme hezky s ozvěnou, takže by to bylo lepší bez ní.
; posluchač
Je to lepší nebo ne? Já mám teda handsfree.
Jo, už je to lepší, už je to lepší.
; posluchač
Tak já zdravím pana Viewegha.
Dobrý den.
; posluchač
A chtěl bych se zeptat, jak je to s románem pro muže? Když mají ženy svůj román, Román pro ženy, jak je to s románem pro muže?
Ano, už jsme o něm mluvili. Tak odpovězte ještě na tuto otázku.
Román pro muže skutečně vyjde. Vyjde v listopadu tohoto roku. Mám hrubou verzi, teď ji předělávám. Nemělo by se stát nic mimořádnýho a měl bych to stihnout a v listopadu to vyjde.
257400999. Kdo další nám volá do Press klubu? Dobrý den. Dobrý den. Kdo nám volá? Tak ani tentokrát. Tak do třetice, dobrý den, tady je Press klub Frekvence 1.
; posluchač
Dobrý den. Já bych chtěl jenom panu Vieweghovi říct a dalším kritikům Václava Klause, že von dobře ví a oni všichni ostatní taky, že Klausovi nesahá ani po kotník a právě proto na něj tak útočí. Kdyby měl takovej rozhled jako tento pán, tak ...
A vaše otázka na vašeho hosta.
; posluchač
Že by měl psát knihy. Možná, že je někdo bude číst. Ale pana Klause ať vynechá, na toho nemá. Nashle.
Tak budete reagovat? Nemáte prý na Václava Klause, máte ho nechat na pokoji.
Nebudu reagovat.
Takže, nenecháte Václava Klause na pokoji?
Nemám v plánu ho zapojovat do knih už a myslím si, že je evidentní, že ta četnost mých útoků v poslední době velmi teda poklesla. Ale jenom že jsem se tady dneska ocitnul v rádiu zrovna ve chvíli, kdy jsem četl ten jeho článek o Národní knihovně, tak to jsem si nenechal ujít.
Eva, Olomouc píše na 9001210: "Kterou postavu ze svých knížek nesnášíte?"
Já nesnáším třeba postavu ředitele základní školy z románu Výchova dívek v Čechách.
Co vám na něm vadí?
Jeho, jeho reálný předobraz.
Tak to byl spisovatel Michal Viewegh u nás na Frekvenci 1. Díky za návštěvu.
Na shledanou.
A co dál nás čeká na Frekvenci 1? Už za chvilku Aleš Valenta bude mít pro nás Sportbar a teď je tu Nikola a má zprávy.
Doslovné přepisy zpráv poskytuje společnost: NEWTON Media a.s.
Reklama
