Úvodní stránka › Lidé a show › Pořady v rádiu › Archiv Pressklubu
Archiv Pressklubu
Miluše Netolická
28. 4. 2008
Rozhovor s Miluší Netolickou - první Češka na severním pólu
A dnes je u nás Miluše Netolická, je to první Češka, která dobyla severní pól. Ještě jednou vám přeji dobrý den.
Dobrý den.
Ono si možná spousta lidí teď řekne, co to je vlastně za holku, která se rozhodne po svých zdolat severní pól. Pojďme si vás trochu představit. Kolik je vám let?
Třicet čtyři let.
Jaké máte vzdělání?
Ekonomického směru.
Kde pracujete, čím se živíte?
Pracuji jako obchodní ředitelka přední developerské společnosti.
Jste vdaná?
Ne, jsem svobodná.
Máte přítele?
Ano.
Miluše Netolická na Frekvenci 1. Kdy vy jste se vlastně rozhodla, že se vypravíte na severní pól?
Tak my jsme se o tom s kolegy bavili už několik let, ale k úplnému rozhodnutí došlo před půl rokem.
A kdo udělal takovéto definitivní rozhodnutí?
Bylo to společné rozhodnutí.
Takže tak zhruba sedm roků jste tak filozofovali, a to bylo jenom takové, že vás to napadlo prvně jako sranda nebo jak to bylo?
To byl jenom takový pracovní hec, jen tak, vlastně když jsme byli, dá se říct, u pivka, tak co kdybychom to zkusili s tím, že každý rok jsme meditovali nad tím, jestli pojedeme, nepojedeme, vždycky jsme samozřejmě pro to vůbec nic neudělali, takže jsme si říkali, tak další rok uvidíme. Teďko jsme si říkali už stárneme, mohli bychom to zkusit.
Takže jste se rozhodli a vyrazili jste před několika týdny. Takže nedá se říct, že by to byl váš sen?
Vysloveně sen to nebyl, ale jsme člověk, který si nenechá nic ujít, takže proto jsem do toho šla a chtěla jsem to zkusit.
Co na to říkala rodina, když jste jim řekla, že se vypravíte k severnímu pólu?
Hrozně se báli a odmítali se o tom bavit.
Je pravda, že vaše maminka to vůbec nevěděla?
Je to pravda.
Jak se to potom dozvěděla?
Dozvěděla se to vlastně od rodiny, od mého bratra, až když to vlastně vyšlo v televizi, že dobývám severní pól, když už to bylo oficiální záležitost, tak jí to bratr vysvětloval po telefonu.
A co vy jste ji řekla, kam jedete, protože něco jste ji přece jenom musela říct?
Na krátkou dovolenou do Norska.
Takhle jste se vymluvila?
Přesně tak.
A oni vás podrželi teda brácha musím říct, když jí to řekl až jste byla na severním pólu, tak teprve jí to řekl?
Přesně tak.
Vymlouvali vám to, jak vám říkali, rozhodně tam nejezdi a tak dál, co vám říkal přítel?
No, samozřejmě ať vůbec nikam nejezdím, že se mi určitě něco stane, že se tam může stát cokoliv, což je teda pravdou, ale tak já už jsem byla rozhodnuta. Když se pro něco rozhodnu, nadchnu, tak do toho chci jít.
Musela jste předtím, než jste se vypravila k severnímu pólu, nějak trénovat?
Trénovala jsem, trénovala jsem fyzičku asi pět měsíců. Delší čas nebyl.
Co to znamená trénovat fyzičku, co si máme pod tím představit konkrétního, posilovnu?
Posilovnu určitě, abyste měli všechny svaly, ale jinak samozřejmě výdrž, takže běh, jízda na kole, cokoliv.
Jak se dá vůbec na takový /nesrozumitelné/ připravit tady v českých podmínkách? Jako zima byla, to teda občas bylo pod nulou tady.
Tak zas tolik pod nulou nebylo. Jinak asi někteří samozřejmě polárníci se připravují v nějakých lednicích a tak dále. My jsme na to tolik času neměli. Já jsem si říkala, že kdybych šla do lednice se někam zavřít na pár minut, tak jedině dostanu chřipku, takže spíš fyzičky a psychicky se připravit.
Takže lednice nakonec teda neproběhla, ale přece jenom otužování nějaké být muselo?
Pouze ve sprše.
Pouze studenou sprchu.
Uhm.
To je ve srovnání s tím, co jste tam asi potom zažila, tak jste si říkala, možná to ani nestálo za to se sprchovat tou studenou vodou?
Já si myslím, že to stálo za to. Trošičku ta imunita se zlepšila, ale stejně minus čtyřicet si nepředstavíte.
Miluše Netolická dobyla severní pól. Jak přežila při čtyřiceti stupních pod nulou, tak to vám řekneme za chvilku. 257400999, to je číslo, na kterém se budete ptát za pár minut vy a také nám píšete SMS. Ty posíláte na 9001210. Co si člověk sebou musí vzít na severní pól?
Určitě dobrou výbavu, dobrou výbavu, která tady v Evropě jde špatně koupit, takže většina byla objednávána z Kanady, protože ty společnosti, které to vyrábějí, tak oni tady zastoupení nemají, takže dobré boty, dobrý spacák a polární výbavu, kterou jsme si objednávali přímo z polární základny už z místa.
Polární výbava, tam je v ní co všechno?
Tak určitě koupit si speciální termoprádlo už tady, jinak potom dostáváte speciální zateplené goretexové kalhoty, dvě bundy, jednu na chůzi, slabší, abyste se tolik nezpotila. Druhou silnější, protože jakmile se zastavíte, tak okamžitě se musíte přistrojit, abyste nepromrzl.
Uhm. Ten spacák, který jste měla, ten byl do kolika stupňů pod nulou?
To minus padesáti čtyř.
A to termoprádlo, to taky je třeba nějaké speciální přesně jako pro takovou...
Speciální, speciální, které odvádí vlhkost, samozřejmě pohlcuje pachy, protože s hygienou je tam taky horší, takže máte několik vrstev a na tom máte až zateplenější věci.
Kolik tašek nebo báglů jste s sebou vezla?
Měla jsem tři pytle stokilové, stolitrové, pardon.
Stolitrové pytle. Tam bylo co všechno kromě toho, jídlo také jste si vezli?
Jídlo jsme vyfasovali až na polární základně na Barneu.
Co jste dostali s sebou, protože na osm dnů, abyste vůbec mohli jít, tak co všechno jste měli s sebou?
Dostávali jsme denní balíčky, které obsahovaly, byly mixované samozřejmě, obsahovaly sušené polívky, sušené maso, müsli, čokolády, sušenky jak slané, tak sladké, dokonce i slanina.
Kolik oblečení jste měla na převlečení? To nám píše Karel na 9001210.
Měla jsem kompletní oblečení na převlečení, kdybych náhodou spadla do vody a dostala bych se z toho dobře, tak abych mohla pokračovat dál. Ale moc jsem toho nevyužila, když jsem nespadla.
Takže jedno náhradní nebo dvoje?
Jedno náhradní.
Miluše Netolická, žena, která dobyla severní pól na Frekvenci 1. Kolik vás vlastně jelo z Česka?
Byli jsme tři. Já a dva kolegové, pan Kunovský a Ladislav Franta.
Vy jste tedy nejprve dojeli na Špicberky, potom tedy k ruské polární stanici Borneo a pak už jste pokračovali sami dál?
Ano, přesně tak.
A ta skupina byla jak velká potom, protože tam už jste nešli tři, to už jste měli doprovody?
Byli jsme pětičlenní. Měli jsme dva průvodce a dvoje psí spřežení.
A potom, jaké byly největší potíže při té samotné cestě?
Co se týče potíží, tak spadl nám průvodce do vody a dva psi, takže to bylo pro ně asi nejhorší zážitek. Jinak samozřejmě studený vítr, velký mráz. Na začátku jsme měli docela velké potíže, že jsme měli velký drift. Takže vlastně po dni a půl chůze jsme se vrátili do stejné vzdálenosti, až hrozilo, že bychom vlastně neušli vůbec tu trasu, takže tam jsme bojovali s polární základnou s Barneem telefonicky, aby nás vůbec nechali jít dál.
Počkejte, tam vám fungoval telefon satelitní?
Přesně tak, satelitní telefon.
Vy jste ještě použila výraz drift, negativní drift se tomu říká správně, že to je vlastně taková situace, kdy se led hýbe, ale protisměru chůze.
Přesně tak, oddaluje se od severního pólu.
Jako byste nic neušli.
Přesně tak.
To muselo být depresivní strašně?
A taky, když den jdete a nevíte o tom, tak to docela šlo. A když vám po dni a půl řeknou, že jste ve stejné vzdálenosti, tak to bylo hodně depresivní.
Kolik je to kilometrů z té polární stanice ještě k severnímu pólu?
Řádově ono se to pořád pohybuje samozřejmě. Jinak my jsme ušli řádově 130 kilometrů.
Vy jste říkala, že vám spadl jeden průvodce a dva psi do... pod nimi se prolomil led?
Přesně tak, když přejížděli prasklinu.
A jakým způsobem jste je potom vytahovali?
Vytáhli je zbylí psi, zaplať Pán Bůh, jinak ti dva psi, kteří spadli do vody, tak se museli okamžitě vytřít ledem, aby na nich nezmrzla ta voda, aby neprochladli, pak se s nimi běhalo kolem a jinak průvodce samozřejmě musel okamžitě do stanu a převléknout se.
Jak dalece třeba taková situace zdrží při takové akci jako je cesta k severnímu pólu?
Průvodce se musí samozřejmě zahřát, nesmí se svlíknout hned, až když je ve stanu, to je aspoň trošičku teplo, aby neprochladl, takže přes hodinu.
A ohrožovali vás lední medvědi?
Zaplať Pán Bůh, že ne.
A byli jste připraveni na to, nebo poučeni, že taková situace může nastat?
Byli jsme, měli jsme s sebou zbraň, dokonce několik dní i průvodce šel s nabitou zbraní, protože si nebyl jistý, ale zaplať Pán Bůh, že jsme je nepotkali. Jinak bylo nám vysvětleno, že kdybychom je náhodou potkali, tak máme v klidu pustit batoh, doufat, že medvěda zaujme batoh a my máme odejít.
A naštěstí tedy se nic takového nestalo, a to by oni byli připraveni třeba i tu zbraň použít, protože tam asi lední medvěd to asi si mám představit, že to je podobně jako kdybychom třeba v Tatrách potkali medvěda?
Uhm, jsou zatoulaní, jsou hladoví. Jinak nejdříve se samozřejmě použijí zbraně, aby se odlákal ten medvěd a následně samozřejmě, pokud by šlo o život, tak by se asi střílelo.
Polárnice Miluše Netolická na Frekvenci 1. My si teď tady říkáme s Miluší Netolickou, jestli jsme správně použili slovo polárnice. Vy se tak cítíte nebo necítíte?
Ne, a nikdy nebudu.
Kdo je podle vás polárník opravdový takový?
Tak polárník je třeba pan Jakeš, který opravdu jezdí Grónsko, měsíce tráví v ledu. Na severním pólu už byl několikrát, ale ze mě asi polární asi nebude.
Když se podíváme na údaje o severním pólu, tak teplota tam může dosahovat až minus padesáti dvou stupňů Celsia. Za vás tam byla jaká nejnižší teplota?
Nejnižší, co máme informace, tak bylo opravdu kolem minus čtyřiceti, ale pak je otázka toho silného větru, který to až násobí, takže když máte třeba minus pětatřicet a máte silný vítr, tak vám to může dosahovat až minus šedesáti stupňů.
Měla jste omrzliny?
Měla a ještě mám, konečky prstů na rukou.
A jak vy už jste dlouho v Česku teď, několik týdnů?
Čtrnáctého jsem se vrátila.
Čtrnáctého dubna jste se vrátila, takže dva týdny už jste tady. A přece jenom máte pořád ještě ty prsty, že to cítíte?
Brní to, lehce to bolí, je to méně citlivé s tím, že by to mělo trvat řádově měsíc, měsíc a půl.
A vy jste měla omrzlé jenom prsty nebo ty omrzliny jste měla třeba i na obličeji, kde všude?
Já jsem měla jenom obě dvě ruce, prsty. Ale kolegové měli teda i tvář a nos.
Prý jste měla také spoustu modřin, jsem se někde dočetla, to byly od čeho?
Tím, jak jsem mála, tak se mi špatně přelízaly torosy, což jsou vlastně jak se hýbou kry proti sobě, tak se drtí a tvoří se prostě takové předěly, hradby, které se musí přelízat a tím, jak jsem malá, tak jsem si musela pomáhat jakkoliv, protože lyže máte opravdu pořád na nohou a když to přelízáte ty velké kry, tak jsou spíše na obtíž, takže jsem si pomáhala i tělem.
Ale když jste potom přišli k severnímu pólu, jak jste vůbec poznali, že jste u severního pólu, to mi vysvětlete, to taky není vždycky úplně jasné jako kde je severní pól.
Průvodce má navigaci GPS, takže samozřejmě hledáte severní pól podle toho, takže najednou se vám objeví 999000 a jste tam.
A jste tam. Jak jste reagovali, když se tam objevilo 999000?
No, že jsme to dokázali.
Radovali jste se, objímali jste se, nebo jste byli...
Gratulovali jsme si, gratulovali, byli jsme rádi, že jsme to došli, protože ten poslední den jsme vlastně šli naplno. Chtěli jsme to dojít devátého, abysme to stihli, takže v podvečerních hodinách jsme docela byli už unavení.
Znáte hru Divadla Járy Cimrmana Dobytí severního pólu?
Samozřejmě.
A kdy jste ji viděla naposledy?
Tři dny před odjezdem.
A vyzkoušeli jste si potom u severního pólu takovéto Cimrmanovské "jdu na sever a jdu na jih"?
Tak bez toho tam nemůžete být.
Jak dlouho jste to zkoušeli tam, mělo to nějaký efekt?
Efekt, měli jsme z toho radost. Každý jsme ti to zkusili několikrát.
O čem jste nejvíc snila, když už jste byli potom na severním pólu, chtěla jste rychle zpátky pryč?
No tak, jelikož tam byla opravdu velká zima, když jsme tam došli a začal foukat vítr, tak jsme se opravdu těšili, abysme byli už v teple.
Jenomže ono to nebylo tak jednoduché potom, protože vy jste nemohli, nebo vrtulník pro vás nemohl nějakým způsobem dorazit hned. Měli jste ještě co jíst?
Ten večer už nám vlastně došlo jídlo tím, že jsme nepředpokládali, že by helikoptéra nepřiletěla vlastně do hodiny a půl, do dvou hodin. Po dosažení severního pólu nás měli vyzvednout, tak vlastně docházelo i palivo, vlastně i psi neměli co jíst, průvodci taktéž, takže tam to docela bylo kruté.
Kolik hodin vy jste třeba nejedli, nebo skoro celý den?
Ten druhý den už byl horší s tím, že tam to, že nejíte nějakým způsobem vydržíte, ale spíš ta nejistota, že jsme nevěděli vůbec, kdy ta helikoptéra přiletí.
Oni vám už nedali vědět, protože vy jste měli ten satelitní telefon, ten už nefungoval?
Byli jsme s nimi v kontaktu, ale oni nevěděli také, kdy můžou přiletět, takže vlastně my jsme se dozvěděli až někdy kolem třetí hodiny odpolední, kdy přiletí. Přiletěli za necelých dvacet čtyři hodin.
Pro psy jste prý neměli žrádlo už asi poslední dva dny, je to tak?
Den a půl nejedli.
A jakým způsobem to oni snášeli, já vím, že jsou to samozřejmě určitě vycvičení psi přesně tady do těchto podmínek?
Snášeli to špatně. Samozřejmě, když někdo vylezl ze stanu, tak hned začali štěkat, výt, jinak polehávali a nemohli nic jiného dělat.
Vy jste už zmínila i co jste všechno měla na sobě a že s tou hygienou to nebylo úplně tam nejslavnější, což je samozřejmě logické. Osm dní jste šli k severnímu pólu. Jak často jste se umývali?
Neumývali jsme se vůbec, nebylo kde.
Kam jste chodili na záchod?
To máte úplně stejné, jako když tady jdete do lesa, akorát, že musíte mít nějaké závětří, což vám umožní kra.
Ale stejně přece jenom šněrovat se vlastně z toho termoprádla a z toho všeho, to také jako vlastně může být asi docela nebezpečné, dá se to tak říct, asi jste často nemohli chodit na stranu?
Tam ani často nechodíte, protože všechno, co vlastně sníte, tak to tělo spotřebuje.
Jak často tak zhruba? Jednou za den?
Jednou za dva, za tři dny.
A potom tedy jste už jeli zpátky, zase na Borneo, potom domů, už jste se těšila, to už máma věděla, že přiletíte?
To už jsem s ní mluvila, ano.
Miluše Netolická na Frekvenci 1. Už za chvilku budete volat sem na Frekvenci 1, budete se ptát ženy, která dobyla severní pól, to bude na čísle 257400999 a na 9001210, tam nám zase píšete své otázky a také svoje názory. Vy už jste tedy v Česku dva týdny. Co byla první věc, kterou jste udělala, když jste se vrátila domů?
Když jsem se vrátila domů, tak samozřejmě jsem ze sebe dala všechny věci a lehla jsem si do vany a do své postele, na kterou jsem se těšila.
Kolik vám přišlo gratulací, SMS?
Hodně, desítky.
Ještě chodí teď, nebo už vždycky, když se objevíte v nějakém pořadu, tak zase chodí?
Spíš je to takový připomenutí, když se někde objevím.
Kam se vypravíte teď?
Teď? Teď neplánuju žádnou expedici, teď budu odpočívat, spíš jenom klidnou dovolenou.
A ta bude kde?
Teď chci během měsíce jet někam, ani nerozhoduju kam, jenom na týden si někam odpočinout, další dovolenou spíš plánuji na podzim.
To říká žena, která po svých dorazila k severnímu pólu. Teď je ovšem otázka, jestli jste vy byla skutečně první Češka. Vy jste určitě zaregistrovala, že se ozvaly další ženy, které tvrdily, že oni tam byly už před váma. Tak jak je to teda s tím prvenstvím?
Já to nepopírám, že tam byly přede mnou. Já jsem jenom prohlásila, že jsem byla první, která tam šla pěšky, která tam šla pěšky na lyžích. Ten severní pól není takový, jakože jedete někam na zámek a prohlédnete si ho, jedete nazpátek. Spíš jde o tu cestu, o to zažít si to.
Oni tam totiž dorazily třeba na ledoborci, to je věc, nad kterou vy ohrnujete nos, nebo...
Ne, vůbec ne, vůbec ne. Já uznávám i to jejich prvenství. Neohrnuji nad tím nos, ale každý má svoji, svůj práh toho, co chce dosáhnout. Pro mě to bylo to, že jsem si tam pěšky došla.
A kdo je vlastně považovaný za člověka, který zdolá severní pól, je to jedno, jestli tam doletí vrtulníkem, nebo ledoborce, anebo si tam dojde po svých nebo za pomoci psího spřežení?
Podle polárníků jsou to lidi, který tam dojdou po svých, protože samozřejmě teďko už můžete dolétnout, dostat se kamkoliv na celém světě, takže jsou tam i takové turistické výlety, jakože doletíte na Barneo během dvou hodinek jste na severním pólu, tam si jdete na sever a na jih a za hodinku jste zase zpátky v teple.
A kolik to stojí třeba, když člověk by tam chtěl takhle letět a pak ledoborcem se tam nějakým způsobem dostat, máte třeba představu, kolik tak zhruba to může vyjít?
To bohužel nevím.
A vás to vyšlo na kolik peněz, jestli se můžu zeptat?
Přesnou částku neznám, ale je to několik stovek tisíc korun za všechny tři členy.
Já nechci samozřejmě slyšet jméno sponzora, kdo vám to platil, ale určitě jste si to neplatili sami.
Měli jsme hlavního sponzora, ano.
Miluše Netolická je u nás na Frekvenci 1. Teď máte půl minutu pro sebe, říci můžete cokoliv bez mého zásahu. Prosím, jestli chcete.
Já bych jenom chtěla poděkovat všem, kteří mi fandili a kteří nyní nějakým způsobem cítí se mnou, s tím prvenstvím, protože se samozřejmě ozvala řada lidí, kteří mi to nepřejí, nebo kteří možná trošičku závidí, což myslím si, že není co závidět. Já jsem si tam došla, protože jsem si tam chtěla dojít, takže všem děkuju.
Tak to byla necelá půl minuta pro Miluši Netolickou, první Češku, která zdolala po svých severní pól a teď už se můžete ptát vy. 257400999, to je číslo, na které nám můžete volat, jak jste slyšeli. Kdo nás poslouchá, koho posloucháme my, dobrý den.
; posluchačka
Tady neděle...
Tak to rozhodně nebyl telefonický dotaz. 9001210, to je samozřejmě číslo, kam nám píšete své SMS. Ptá se vás Ondřej z Plzně. Kolik psů vás vedlo na severní pól, co to bylo za rasu, kdo další vás doprovázel? To už jsme část toho řekli, ale tak pokud jde o ty psy?
Měli jsme dvanáct psů, dvoje psí spřežení po šesti.
Po šesti, uhm. 9001210, to je číslo, kam nám píšete své SMS. Libor z Brna se ptá, proč pro vás nazpátek přiletělo letadlo, jestli jste neplánovali, že byste šli zpátky po svých taky?
Neplánovali jsme. Od začátku jsme neplánovali, že bysme šli po svých zpátky. Myslím si, že těch necelých deset dnů v mrazu nám úplně stačilo. Jinak běžně se vlastně dojde na severní pól a zpátky se letí helikoptérou, takže to jsme dodrželi.
A je někdo, nebo je pár expedic třeba, které jdou i zpátky pěšky?
To, že by šli zpátky, to nevím, ale spíš jdou ještě dál, že přecházejí ještě dál další kilometry.
Frekvence 1, dobrý den. Kdo nám volá, můžete se ptát?
; posluchačka
Paní Alena, Františkovy Lázně. Mě by moc zajímalo vše ohledně stravy a jídla, jestli bylo něco prostě speciálního? A nějaký jako nejtěžší zážitek takový, no, něco jako dramatickýho, takový to běžný, to máme v životě normálně, ale tady určitě něco bylo, co by za to uvést, jak známo. Děkuju moc za odpověď a zdravím ještě jednou.
My vás taky zdravíme. Tak to jídlo. My už jsme trochu naznačili, ale popište, přece jenom osm dnů na cestě.
Vysloveně nic speciálního jsme tam neměli, vysloveně to byla sušená strava. Můžete si představit všechno, co můžete zalít horkou vodou. Takže sušené maso, kuřecí, hovězí, müsli, dokonce jsme dostávali v pytlíčkách med, jinak samozřejmě k pití jsme měli pouze čaj. Co se týče sušenek, slané, sladké, jinak měli jsme i sušený tvaroh, měli jsme i sušený sýr, který se zalije horkou vodou a vlastně uděláte z toho tavený sýr, takže asi takhle. Pro nás zpestření byla slanina, kterou jsme si vlastně krájeli zmrzlou, takže vám vlastně roztávala v ústech. Já obecně jsem nikdy neměla ráda slaninu, ale tam to byla pochoutka.
Jste si na ní ještě docela pěkně pochutnala. No, a to je ta sušená strava, ať už to byly ty polívky a tak dále, dalo se to?
Když tam jste, tak musíte. Teďko už na to vzpomínám tak, že asi polívku si dlouho nedám.
Nejtěžší zážitek ještě se ptala paní Alena, co úplně byste označila za nejhorší v průběhu tý cesty?
Úplně nejhorší a z čeho jsem měla strach, byl asi propad toho průvodce, protože u toho jsem fyzicky byla, a to jsem se opravdu zalekla.
Frekvence 1, dobrý den. Kdo nám volá? 9001210, to je samozřejmě číslo, kam nám posíláte své SMS. Ptá se Olga z Prahy. Kde jste spali při cestě k pólu?
Spali jsme ve stanu, neměli jsme žádný speciální stan. Byl to klasický stan, který si představíte jako když jdete stanovat někam do jižní Čech, dvě karimatky, spacák.
Lenka z Opavy píše na 9001210, jestli je hodně lidí, kteří vám třeba právě teď závidí, že se vám to povedlo?
Jestli je hodně lidí, to nevím, ale spíš mám příjemnější reakce, že mi lidé fandí a gratulují.
Frekvence 1, Press klub, zdravím vás. Dobrý den. Můžete se ptát našeho hosta, dnes je u nás polárnice, pořád používám to slovo polárnice, vy to nemáte ráda, vždycky zakroutíte hlavou. Vám to tolik vadí, třeba se jednou z vás stane polárnice?
Nevadí, ale polárnice ze mě nikdy nebude.
Je u nás Miluše Netolická. Kdo nám volá, dobrý den.
; posluchač
Dobrý den. Já vás obě zdravím. Chtěl bych popřát všechno nejlepší, skláním se před tím výkonem a jestli vám někdo závidí, jsou to jenom blbci.
A máte nějaký...
; posluchač
A ještě jednou, velice se vám klaním.
Na shledanou. 257400999, číslo, na kterém nám můžete stále volat a 9001210, to je zase číslo, na kterém nám posíláte své SMS. Pan říkal, že vám upřímně závidí. Je co závidět?
Je to určitě zážitek, na který člověk nezapomene.
Šla byste do toho znovu teď třeba po té zkušenosti?
No, teďko už není důvod proč tam jít, už jsem tam byla. Není to vysloveně cesta, kterou byste, nebo aspoň já, kterou bych absolvovala několikrát.
Někdo tam už byl pošesté, já vím, že teď tam třeba je jedna expedice, myslím si, že už se teď vrací a ten člověk už tam byl pošesté. Vy třeba poté, co už víte, co vás tam čeká, kdybyste mohla třeba prvně si to tam nějak nanečisto zkusit a pak se rozhodnout, jestli přece jenom do toho půjdete. Šla byste do toho teď znovu, nebo už ani náhodou?
Já jsem měla docela hodně informací, než jsem do toho šla, takže já si myslím, že bych to i přesto, kdybych věděla, co mě tam čeká, takže bych to zkusila.
257400999, kdo nám volá? Dobrý den.
; posluchčka
Ještě jednou paní Alena, moc zdravím a moc děkuju za odpověď. Ta strava teda byla tak pestrá, že to přechází až zrak, hold ta podoba sušená. Ale já bych se ještě zeptala na teplotní rozdíly. To by mě moc zajímalo, protože já jsem, totiž proč se takhle ptám...
No, no, a jaké teplotní rozdíly máte na mysli?
; posluchačka
Jako nejvyšší, nejnižší, nejtepleji a...
My už jsme řekli, že minus čtyřicet, a jaká tam byla nejvyšší naopak ta teplota?
Nejvyšší? Necelých minus třicet.
Hm. Mohu se zeptat, měli jste s sebou i míč? Ptá se Petr Znojbo, zřejmě naráží na onu Cimrmanovskou hru.
Neměli jsme s sebou míč, ani jídlo jsme si nenásobili dvakrát.
Jaká byla vaše fyzická příprava? Ptá se Eliška, my už jsme o tom trochu mluvili.
Pět měsíců jsem se vlastně snažila trénovat nejenom posilovat, ale hlavně výdrž, takže běhat, šlapat na kole.
Tak to byla Miluše Netolická, první žena, která po svých dorazila k severnímu pólu. Díky za vaši návštěvu.
Taky děkuju, na shledanou.
A zítra se podívejte na náš web. Bude tam videozáznam z dnešního Press klubu. No a na Frekvenci 1 už za chvilku Aleš Valenta a Sport bar a právě teď Luboš a zprávy.
Doslovné přepisy zpráv poskytuje společnost: NEWTON Media a.s.
Reklama
