Úvodní stránka › Lidé a show › Pořady v rádiu › Archiv Pressklubu
Archiv Pressklubu
Miroslav Táborský
26. 5. 2008
Rozhovor s Miroslavem Táborským - herec
Zástupci některých pražských divadel bojují v posledních dnech s magistrátem. Protestují proti způsobu rozdělování grantů. Jedním z nejhlasitějších odpůrců je herec Miroslav Táborský a právě on je dnes hostem Press klubu na F1, dobrý den.
Dobrý den.
Hrajete ještě, anebo už jenom bojujete s magistrátem.
Ne, my normálně hrajeme. Já bych to chtěl jenom upřesnit, já nejsem jako jeden z hlavních odpůrců, já jsem mluvčí petičního výboru ...
Já jsem řekla jeden z nejhlasitějších, kdo tam je hlasitější?
To je pravda, umím být hlasitý.
A je tam někdo hlasitější při těch demonstracích než vy?
Ale jo, všichni, kteří mluví na mikrofon, umí být hlasití dost. Já myslím, že na včera na koncertu, který zahajoval Dny neklidu Za Prahu kulturní, bylo v podstatě téměř dvě stě umělců a někteří z nich byli velmi dobře slyšet.
A řekněte, kdo je nejhlasitější podle vás, podle Miroslava Táborského ...
No, nejhlasitější bylo neuvěřitelné seskupení členů pěti pražských symfonických orchestrů, Státní filharmonie, Národního divadla, symfoňáku Prahy, FOK, Opery Praha a Českýho rozhlasu ty hrály úryvek ze Slovanských tanců Antonína Dvořáka. To byl úžasnej zážitek, to byl asi osmdesátihlavej orchestr a ten zněl teda, to nebyla jenom, jenom hlasitost, to bylo něco víc.
No, otázka je, jestli to bude mít nějaký význam, víte?
No, to my doufáme pořád.
A více času vám teď zaberou protesty, anebo hraní?
Tak, já ...
Ruku na srdce.
... hraju, co mám a protesty mi, ne protesty, spíš neustálé přemýšlení o tom, jak ty věci dotáhnout k rozumnému výsledku, jak je formulovat, ty zabírají všechen volný čas, protože ta hlava si neumí poručit.
Miroslav Táborský je u nás na Frekvenci 1. Terčem kritiky pražských divadelníků se stal pražský radní za kulturu Milan Richter z ODS. Proč by měl odejít z funkce, zeptáme se našeho hosta už za chvilku. Pane Táborský, kdy jste se naposledy viděl s panem radním Richterem.
To, já jsem se s ním viděl v podstatě osobně jenom jednou, je to asi měsíc a půl, kdy přišel k nám do divadla obhajovat svoji koncepci grantové politiky.
A jak takové setkání s panem Richterem vypadá vaše, pozdravíte se.
No, tak to jsme se normálně pozdravili ...
Podali jste si ruku?
Podali jsme si ruku, to vím.
A usmáli jste se na sebe?
Tak, viděli jsme se poprvý, tak usmáli jsme se na sebe asi, já už si to nepamatuju.
A dál to probíhalo jak to setkání?
No, probíhalo to tak, že jsem mu řekl, že je na špatné adrese, že přišel obhajovat do divadel svoji grantovou politiku před členy souborů, on takhle obešel šest příspěvkových divadel. Já jsem mu vysvětloval, že to je špatně, protože my, byť děláme divadlo dlouho, jsme v oboru řízení divadla a kultury laici. On se názorově odborně rozešel s odborníky, s řediteli těch divadel, tak jsem jaksi mu říkal, že je nepochopitelné, proč to jde obhajovat před nás. No, a navíc jsem mu řekl, že podle mého názoru by měl odstoupit, protože nesplňuje předpoklady pro výkon té funkce. On není odborníkem v tomto oboru ...
Ale třeba je zase dobrý manažer, víte, ono se říká, člověk nemusí být dobrý třeba herec, aby dělal, mohl dělat kulturu.
Ano, to, to on, to on replikoval, on replikoval, že ředitelem nemocnice nemusí být doktor, ale na to je jednoduchá odpověď. Když mu šest ze sedmi primářů řekne, že takhle to nejde, protože by pacienti začali umírat, tak si ten manažer asi netroufne říct, já to poznám, oni neumřou.
A jak byste ho charakterizoval pana Richtera takhle, když jste s ním mluvil, jaký to je člověk, sympatický?
Ale to já se nechci pouštět do osobní jako, vůbec do osobní roviny, pro mě je to člověk, který dělá bez vztahu zásahy do oboru, který, kterému podle mého soudu nerozumí, neumí naslouchat odborníkům, nemá tu pokoru, rozhodl se udělat razantní změny v organizaci a financování pražské kultury, a po tom, co se mu jaksi velká část odborné veřejnosti vzepřela, tak to bagatelizuje, dělá z nás skupinky kříčící na náměstích, mluví o tom, že nám jde jenom o peníze a přitom sám nemluví o ničem jiným než o penězích. Ale zapomíná na slova kultura, její význam, její smysl vůbec ve společnosti a toho, jak si Praha a společnost vůbec má kultury považovat.
Vy říkáte, že on nerozumí kultuře, je otázka, jak dalece vy rozumíte politice, protože kdyby byl pan radní Richter odvolán, tak zřejmě by zase na jeho místo nastoupil někdo další z Občanské demokratické strany.
To samozřejmě předpokládám, ale předpokládám také, že případný jiný politik by věděl, že musí postupovat opatrněji a trochu v souladu s těmi, jejichž oboru se dotýká.
Tak to říká herec Miroslav Táborský u nás na Frekvenci 1. Za chvilku si řekneme, jestli radní Richter přece jenom nemá v něčem pravdu. 257400999, tak to je číslo, na které nám budete už za chvilku volat a ptát se našeho hosta a ještě jedno telefonní číslo vám řeknu - 9001210, tam nám posíláte své esemesky a také názory. Pane Táborský, řekněte nám, jak vy si představujete, že by měl ten způsob nebo takhle spíš, co vám nejvíc vadí na tom způsobu rozdělování peněz tak, jak je nastaven podle pana radního Richtera.
Tak, to pojmenovává vlastně samotná petice Za Prahu kulturní, kterou podepsalo do dnešního dne ...
Vysvětlete nám laikům, jak byste ...
... už třiadvacet a půl tisíce lidí. No, tak ten základní bod je, že nebylo odděleno financování ziskové a neziskové sféry kultury. To znamená, že pomocí třeba plošné dotace na vstupenku poprvé v historii odtekly veřejné peníze do ziskového sektoru, to znamená, těm podnikatelským subjektům a netýká se to jenom divadel, těm, který, kteří jsou, subjektům, které byly založeny za účelem zisku a podnikání. A těm vlastně tyto peníze navýšily zisk. To by třeba bylo i možné ...
A vy byste, vy mluvíte třeba o Divadlu Ta Fantastika, abych to přeložila do ...
A Divadlo Ta Fantastika je jako, není správný příklad. Divadlo Ta Fantastika je divadlo, které dělá samozřejmě velké množství tvorby pro českého diváka, pro, dělá, dělá velmi kvalitní práci a mohlo by se ucházet zcela legálně o veřejné peníze na základě různejch grantovejch pravidel, ale tady jde o, já nechci jakoby zabíhat do podrobností, do konkrétností, protože to je obecnej problém, to jsem jako i Evropská unie chce po nás, abysme oddělili toto financování ziskové a neziskové kultury. A jestli budeme chtít dávat peníze do ziskové, tak ať předem se vědí, ví, které to jsou peníze. Protože tak, jak to teďka proběhlo, tak ty peníze chybí na té neziskové sféře a některým divadlům a spolkům hrozí zánik, a to bez varování. A je květen, vlastně rozdělovaly se peníze se zpožděním, ty spolky pracujou od ledna vlastně podle předpokládaných peněz a oni ty peníze vlastně nebyly.
Takže to znamená, podle vás, když je někdo úspěšný, chodí na něj lidi, má tam zajímavé herce, kteří přitáhnou pozornost, tak by neměl dostat ani vindru a někdo, kdo bude mít poloprázdno a bude dělat menšinové žánry, tak ten by měl dostat spoustu peněz.
Ne, ne, ne, to v žádném případě, ne, ten grantový systém má řadu možností, jak ty peníze rozdělovat a tady jde, hodně se mluví o transformaci příspěvkových divadel, to jsou skutečně dotovaná divadla fungující na principu příspěvkových organizací, tady jde o to, že město by mělo definovat, že má svá městská divadla, která hodlá podporovat. To, jestli v nich budou známí herci a kvalitní produkce, to už pak záleží na městu, jak pomocí odborníků bude rozhodovat vždy ve čtyřletých třeba obdobích, jestli tam ten soubor uspěl a má právo zůstat a poskytovat divadlo, kterému my říkáme divadlo veřejné služby, tomu odpovídají i ceny vstupenek a podobně, jestli má právo zůstat, nebo jestli bude nahrazeno prostřednictvím výběrového řízení někým jiným, protože je to v zájmu města a v zájmu Pražanů.
Radní Milan Richter z ODS například v Lidových novinách řekl: "Do roku 1995 divadla nedostávala žádné granty a přesto fungovala." No, vidíte, jak se teď máte, pane Táborský.
Ano, protože do toho roku nebyla žádná divadla transformována ani na s. r. o., ani na obecně prospěšné společnosti, a fungovalo to formou dotací. Neznamená to, že by Praha do té doby nedávala divadlům peníze. Ze vzduchu jsme do té doby opravdu nežili.
Další výrok radního Richtera: "Všude ve světě jsou divadla podporována z několika zdrojů, tady máme většinového soubory, které natahují ruku jen ke státní kase." Proč si neseženete peníze někde jinde, třeba od sponzorů.
Tak ...
Ale bylo by to možné, nebylo?
Bylo by to samozřejmě možné, mnohá divadla to tak dělají, nenatahujeme ruce ke státní kase, stát platí v Praze pouze ...
Možná k městské kase natahujete ...
... Národní divadlo, je to městská kasa, jsou to rozpočtová pravidla a když jsme u toho, u nás v Čechách se dává ze státního rozpočtu nebo z hrubého domácího produktu se dává půl procenta na kulturu. Ve vyspělých zemích západních, ke kterým se pořád chceme přirovnávat, se dává až jedno procento, čili dvojnásobek peněz jde na kulturu, protože asi tam si více uvědomují, jak se tyto peníze vyplácejí do společnosti.
Takže od těch sponzorů ale nicméně sháníte, ale není to tak, že byste byli schopni si sehnat tolik peněz, aby vám to, aby vám to stačilo.
Samozřejmě, samozřejmě, že sháníme, ale to je právě ten rozdíl ...
Možná, kdybyste sháněli víc, tak ...
... mezi ziskovou, neziskovou sférou kultury. Jestliže je někdo založen na komerčním principu, má tam velké hvězdy, hraje, hraje třeba, řekněme, právě jako atraktivní muzikálovou produkci, tak tam se ty sponzoři trochu lépe shánějí. Hůř se shánějí sponzoři třeba na divadlo pro děti, pro mládež.
Kdy, jakým způsobem ještě budete dál pokračovat, teď ve čtvrtek bude další protestní akce, tím ty protesty vaše skončí?
No, já bych si to samozřejmě přál, naše protesty skončí ve chvíli, kdy radnice začne jednat smysluplným způsobem, pan radní sice říká, že už se diví, proč pokračujeme, když navrhl jednání, dokonce už jedno svolal, ale vedle toho paralelně ...
A kdy bude to jednání s panem, s panem Richterem.
Jedno bylo minulý týden, teď bude ve středu další, ale je to opět svolaný stůl divadelníků, zisková, nezisková část, ale ten problém se ...
A vy byste si představovali jaké, jaké setkání tedy, když takové vám nevoní.
Problém se netýká právě jenom divadel, to se týká muzikantů, týká se to výtvarníků, tanečníků, a navíc o grantovém systému nemají rozhodovat ti, kdo z něho čerpají nebo hodlají čerpat, o tom musí rozhodovat nezávislí odborníci.
Takže ani to středeční jednání, které máte s panem Richterem, podle vás nic nezmění a protest ve čtvrtek dál bude.
Tak, jak je v tuto chvíli nastaveno, nemůže tu situaci nikam zvlášť posunout a navíc běží další destruktivní kroky, nejsou zachráněny ty subjekty, které se dostaly na pokraj existence. Některá divadla ohlásila svůj konec, kromě toho pan radní paralelně vyhlásil výběrové řízení na ředitele čtyř pražských divadel, z čehož ve dvou případech máme pocit, že je to účelově politická hra bez, bez ohledu na vlastně kvalitu těch souborů a ...
Víte co, zaráží mě jedna věc, že vy už tak dopředu říkáte, že takové setkání ve středu s panem Richterem nebude mít žádnou cenu, už víte, že ve čtvrtek budete přesto protestovat. Jestli to náhodou není ta chyba na vaší straně, víte, on tady nabízí jednání u kulatého stolu a vy už tady říkáte, že to bude k ničemu.
Já si nemyslím, takhle, já si nemyslím, že to jednání nebude mít žádnou cenu, to bych asi lhal, to, to není pravda. Ale bude mít při těch obrovských problémech, které jsou, bude mít jen velmi malou roli. To znamená, že by to mohlo vypadat, že je to takový lízátko, který nás má trošku ukolébat. Proto my si myslíme, že ..., navíc nebyla projednána řádně ta petice v souladu se zákonem, proto ve čtvrtek ta demonstrace bude na podporu projednání petice Za Prahu kulturní podle pravidel, která jsou nastavena v zákoně.
A potom tedy do prázdnin ještě možná nějaký protest také uvidíme, když se nedohodnete?
Je to možné, protože pan radní vyhlásil ta výběrová řízení a specielně v případě našeho Divadla V Dlouhé a Divadla Na zábradlí nám to připadá jako účelová politická manipulace, protože navíc výběrovou komisi, jak se pan radní rád ohání tím, jak dává jaksi vládu odborníkům, výběrovou komisi tvoří v naprosté většině politici a úředníci. A navíc je to zadání na ředitele s koncepcí, to znamená, že se tam jakoby nepočítá, že kupříkladu veleúspěšné Divadlo V Dlouhé by třeba mohlo v příští sezóně normálně pokračovat.
Herec Miroslav Táborský v Press klubu na Frekvenci 1. 9001210, to je číslo, kam nám posíláte své esemesky, ptá se například Marie z Jihlavy: "Pane Táborský, jak často vyjíždíte s vaším souborem mimo Prahu, kdy vás uvidím v Jihlavě?" Tak to nevím, jestli takhle přesně znáte své termíny.
Byli jsme v Jihlavě, není to tak dlouho, ale problém je v tom, že naše divadlo se pouští do čím dál tím složitějších a mimořádných inscenací, které v podstatě nemohou vyjet mimo svoji domovskou scénu, takže za námi hodně diváků zajíždí do Prahy. A vyjíždíme jenom s těma opravdu menšíma, které se nám čas od času povedou. Ale kdy to bude v Jihlavě, to nevím.
Jitka z Ostravy vás zdraví a chce se zeptat, kdy vás může vidět v televizi, jestli tam máte nějaký pořad, anebo jestli hrajete v některém seriálu.
Tak, mně nedávno skončil seriál Místo v životě II, vlastně už jakoby třetí série příběhů. Teď v podstatě se nechystám na nic mimořádného, natočil jsem jednu povídku do příštích Trapasů, točil jsem pohádkou, romskou pohádku o hlupákovi Dilinovi ...
Dilina.
... ale ta půjde až někdy zřejmě v druhé polovině tohoto roku. No, a svůj pořad, běží teď pořad teda Komunikace je hra, kde jsem dělal takového průvodce, a jinak za svůj pořad jsem považoval Mistry animovaného filmu, ale ten už byl ukončen, tak si musí diváci počkat na případné opakování.
Miloš nám píše z Olomouce: "Pane Táborský, vzpomínám si, že jste dostal nějakou cenu v zahraničí ...," ve Španělsku to bylo, to jenom připomínám, "... hrajete ještě v zahraničních filmech?"
Já hraju v zahraničních filmech v podstatě ...
Jak často?
... výjimečně, novináři mi to podsouvají ...
Protože jste jeden z mála zase z českých herců, kdo se objevuje v zahraničních filmech.
Já si myslím, že to není tak jeden z mála ...
Není to tak?
... spíš jsem měl štěstí na zajímavé role, ale vlastně většina těch filmů byla natočena tady v Čechách. Já jsem v zahraničí reálně točil asi třikrát, ale jinak ...
A je to těžké pro české herce se třeba dostat do těch zahraničních filmů, protože asi jazyková bariéra je obrovská, vy umíte hodně cizích jazyků?
Ne, ne, ne, já je spíš předstírám ty cizí jazyky.
Které cizí jazyky předstíráte, že umíte.
Tak trochu, asi nejlíp předstírám angličtinu, daří se mi to v ruštině, poněvadž tu mi vtloukali do hlavy, přece jenom jsme jí měli dlouho, a pak se mi daří, teda musím říct, docela úspěšně předstírat němčinu, ale tu opravdu předstírám, natočil jsem asi deset filmů v němčině a už jsem předstíral teda vlastně španělštinu tenkrát ...
A hrajete většinou role, že třeba to má něco společného právě jakoby s cizinou, s cizí zemí, že tam právě můžete mluvit s akcentem, byť tedy vy to teda předstíráte určitě i bez akcentu.
No, já myslím, že ..., já myslím, že to je základ, já mám třeba kolegy, kteří se hodně dobře zabývali angličtinou, aby se prosadili do zahraničí, myslím, mám na mysli Karla Rodena, Marka Vašuta, ale v principu si myslím, že vždycky můžeme hrát jedině cizince, že aby byl člověk na tom tak dobře, to se nezdařilo ani Voskovcovi třeba v Americe za ty léta, co tam byl. Takže my jsme odsouzeni trošku k takovýmhle rolím. Ale na druhou stranu film hlavně evropskej se tak promíchává, tak vlastně má mezinárodní obsazení, protože ty evropský národy se promíchávají a tak tam jakoby přibejvaj příležitosti.
Teď naposledy jste hrál ve filmu Bobule, ten se točil tady v Česku na jižní Moravě, on je o vinařích? Vy jste hrál vinaře, tak ..., není ...
No, tak jako někde předstíráme ty cizince, tak já jsme předstíral vinaře, ale takovýho vinaře, že jsem to moc nemusel umět, vinaře chemika ...
Vy jste fyzik, vystudoval.
Já jsem vystudoval fyziku, no. Tak tohle byl vinař chemik, toho bych nikomu nedoporučoval, ale já jsem hlavně rád, že ten film je tak úspěšnej u diváků a zatím v podstatě kdokoliv, s kým jsem mluvil a byl na tom filmu, tak mně potvrdil, že ten film u něj vyvolává velmi příjemnou náladu a chuť na sklenici dobrého vína. A jestli tohle je pravda, tak myslím, že to je dost.
A vy máte rád víno?
Já mám rád víno dobré.
Raději víno nebo pivo.
No, já bych radši víno, ale mě zlobil žaludek, tak mně paní doktorka v podstatě předepsala Plzeň, ale na recept ji nedostanu.
Tak to říká herec Miroslav Táborský. Teď máte půlminutu chráněného času, třicet vteřin sám pro sebe, říct můžete cokoliv, prosím.
To je hlavně těžké, no, já bych si hlavně přál, mám vzkaz na radnici, já bych si přál, aby se to vyřešilo v klidu, opravdu mezi odborníky u stolu, nám se na to náměstí fakt nechce, ale my jsme přesvědčeni, že bojujeme za správnou věc a tak budeme bojovat, dokud se nám to snad nepodaří.
Tak to byla necelá půlminuta pro Miroslava Táborského a teď už je váš, volat mu můžete právě teď. 257400999, to je to správné číslo, na které nám voláte, haló, haló, kdo nám volá, dobrý den.
posluchač
Fridrich, Hradec Králové.
Dobrý den, můžete se ptát.
posluchač
Dobrý den. Já bych spíš chtěl panu Táborskému říct jenom, že, že ho máme rádi a že mu držíme palce v jeho boji, ať se nevzdávají a ať bojují, jo, ti pánové z radnice, jestli ...
A vaše otázka, otázku nemáte tedy.
posluchač
Otázku nemám, držím palce za ten jejich boj, já jsem v divadle byl taky, už dneska nejsem, ale držím palce.
Tak hned jenom stručná reakce.
Děkuju moc, děkuju, zdravím do Hradce, já jsem rád, že mí hradečtí mi rozumějí. Děkuju moc.
Tady je Press klub a Frekvence 1. Haló, haló.
posluchač
Tady je posluchač z Prahy /nesrozumitelné/, pane, pane Táborský, mám k vám dotaz, víte, kolik berou filharmonici v Český filharmonii, kteří přijedou do Japonska a všichni se před nima klaní? To je jedna věc a druhá věc. Víte, já jsem chodil na operety do Hudebního divadla v Karlíně, všechno zmizelo, já patřím k těm lidem, který je ochoten podporovat kulturu, ale ne, co se dneska děje v řadě divadel. Děkuju vám mockrát.
Tak, víte, kolik berou filharmonici, kteří jedou do Japonska?
To opravdu nevím, ale s jedním z nich jsem se včera setkal, je to violoncellista a když hrálo to úžasné seskupení, tak jsem se ptal, jak oni to vnímají a on říkal, no, abysme taky nějak dokázali přežít, takže jsem z toho pochopil, že patřej k podobně placenejm jako my třeba v příspěvkových organizacích.
Řeknete, kolik průměrný herec bere v Praze?
Řeknu, řeknu, já budu mluvit konkrétně o našem divadle ...
Nebo u vás.
... u nás v Divadle V Dlouhé herec bere průměrně osmnáct tisíc hrubého, za to zahraje průměrně sto padesát představení ročně, nazkouší tři velké inscenace, plus dvě až tři malé zvané scénická čtení a máme šestidenní pracovní týden, takže jsme třeba hráli i 1. a 8. května. Rodinný život tím samozřejmě trochu trpí.
Frekvence 1 a Press klub, haló, haló, zdravím vás. Kdo nám volá a odkud?
posluchač
Dobrý den, tady je Praha. Pane Táborský, já bych to viděl asi takhle, státní divadla nebo národní divadla, prostě to, co je pod národní správou, by mělo bejt hrazeno tedy státem, ale ty malý soukromý, když si někdo udělá svoje divadlo, tak bohužel nezlobte se, ale měl by si na to vydělat, to je jako každý jiný podnikání. Nikdo taky ty ostatní, co mají firmy, nedotuje. Děkuju, na shledanou.
Nedotuje, hned zareaguje pan Táborský na vaši připomínku.
No, to v podstatě je první bod té petice a druhý bod petice. Já s vámi souhlasím, jestliže si někdo založí divadlo, jako ve kterém chce hrát hlavní role a sám pro sebe jako nové divadlo, stává se normálním podnikatelem a jestliže odborníci uznají, že je fakt dobrej, může dostat nějaké prostředky z Prahy, ale na to musí pravidla jasná a průhledná.
To byl herec Miroslav Táborský v Press klubu na Frekvenci 1, díky.
Děkuju taky, na shledanou, všem hezký den.
Zítra se podívejte na web na videozáznam z dnešního Press klubu, no, a za chvilku na Frekvenci 1 Aleš Valenta a Sportbart a právě teď aktuální zprávy a taky počasí.
Doslovné přepisy zpráv poskytuje společnost: NEWTON Media a.s.
Reklama
