Úvodní stránka › Lidé a show › Pořady v rádiu › Archiv Pressklubu
Archiv Pressklubu
Ondřej Neff
21. 5. 2008
Rozhovor se spisovatelem Ondřejem Neffem
A dnes je u nás spisovatel Ondřej Neff. Ještě jednou přeji dobrý den.
Dobrý den.
Dokážete odpouštět?
Dokážu.
A komu jste už v životě třeba dokázal odpustit a co?
Tak, když děti zlobily, nebo tak ... Já vím, kam míříte samozřejmě.
Já samozřejmě mířím k tomu, jestli byste dokázal někdy odpustit svému zeťovi, který vlastně, už to bude tři měsíce, zavraždil vaši dceru.
Tak především zachovávejme presumpci neviny. Je podezřelý z toho, že zavraždil moji dceru, abychom byli přesní. A já na tuto otázku odpovídám, že to je v rukou božích, tady jaksi to je čin, který se vymyká nějakým normálním prostě posudkům mravním, a já to beru velmi věcně a jestli odpustit, nebo neodpustit, to bysme se museli bavit, co to je, jako že řekne: "Promiňte" a já řeknu: "Je to v pořádku." No, tak to samozřejmě nedá, nedá čekat.
Čistě lidsky sem to myslela, jestli byste dokázal mu odpustit tak, jako třeba člověk někomu něco odpustí.
Jak říkám, kdybyste mě polila kafem a řekla: "Promiňte."
Tak mi to odpustíte hned.
Tak vám to odpustím, že, ale tohle to se vymyká těmto normálním dimenzím.
Podal byste mu ruku, kdybyste se s ním potkal?
Ne.
A podíval byste se mu do očí?
Ano.
S tím problém nemáte?
Já jsem se s ním viděl, že, já jsem se s ním viděl dvakrát dokonce, když poprvé ho přivedla policie, kdy, kdy hledali u nás kabel, kterým, zdá se, uškrtil nebo dodělal ji, když umírala, tak kabel od videa. No, a podruhé jsem ho viděl, když soud svěřoval do péče moji vnučku mému synovi a on tam byl přiveden. No, a samozřejmě jsem se na něj díval, že, já jsem tam stál na chodbě.
A jakým způsobem třeba on kolem vás jenom normálně prošel, podíval se na vás třeba, neudělal žádné gesto, neřekl ...
Ne, ne, ne, ne, choval se naprosto jaksi nepřítomně.
A u toho soudu potom on se ...
Já nevím. Já jsem nebyl u toho soudu. Já jsem čekal na chodbě, takže v té soudní síni jsem nebyl, ale syn mně říkal, že, že se choval velmi jaksi věcně a nestěžoval tu situaci.
To znamená, ten soud vlastně dopadl tak, že malá Dominika byla svěřena do péče vašeho syna Davida ...
Ano, ano.
A on s tím souhlasil.
... a on s tím souhlasil.
Ondřej Neff na Frekvenci 1. Vy jste v Mladé frontě DNES popisoval svoji dceru jako temperamentní a sebevědomou. Jak se projevoval její temperament a sebevědomost?
Tak vy jste jistě také temperamentní a sebevědomá, tak se podívejte do zrcadla. Prostě, abych nežertoval. No, byla to rázná žena, že, která nešla daleko ...
Pro slovo.
... pro slovo a veselá byla a všichni ji měli rádi. Zrovna včera sem dostal, dostal mail od jejích přátel z Ameriky. Ona tam dlouho žila, že, ona tam studovala a pracovala.
Prosadila sem také, že.
A prosadila se tam velmi dobře, že, ona tam se nakonec, ona vlastně jako měla pracovní povolení jako při studiu, pracovala v restauraci a začínala tam jako servírka a skončila tam jako, jako manažerka jedné z největších restaurací Minneapolis. A to je vidět, že to je člověk, nebo byl to člověk, který, který dovedl vycházet s lidmi, protože takové místo ve Spojených státech nezískáte snadno, kord když jste cizinec.
A potom se seznámila vlastně s Robertem Novákem, když se musela vrátit do Čech, protože ono jí nebylo prodlouženo vízum.
No, ne. No, tak prodlouženo vízum. To není tak přesně řečeno. Ona měla studentské vízum, no, a dostudovala, takže se vrátila, takže ona neměla žádný problém s americkou ambasádou nebo tak, ona naopak teď nějak žádala o turistické vízum, protože se chtěla podívat ...
Takže ona kdyby chtěla, tak tam mohla zůstat dál.
Určitě, určitě, samozřejmě, ale ona prostě to, to studium uzavřela, a tím pádem to, to, to vízum de facto ztratilo smysl, takže ona se normálně vrátila, že, no, a chtěla tady pracovat, že jo, ona přišla do jiného stavu, takže měla dítě, že, provdala se, no, a takže, takže měla v úmyslu nadále pracovat tady.
Oni byli docela takoví, já nevím, jestli správně to nazvat, třeba když člověk řekne moderní pár. Já to myslím tak, že oni vlastně třeba udělali svatbu, ani vás tam nezvali, ani jste nevěděl, že tu svatbu mají, tak jsem to aspoň četla v Mladé frontě. Oni byli takoví ...
No, tak to bylo, no, jistě, jistě. Já jsem teda věděl, že se budou brát, to jo, ale oni projevili přání, přání nějak tak jaksi to udělat soukromě. Já jsem to respektoval, koneckonců, když já jsem se ženil, tak jsem se také oženil jaksi jenom se svědky a se svou ženou Michaelou, že, takže, takže ona zřejmě chtěla pokračovat v této rodinné tradici.
V tradici. A jakým způsobem se choval pan Novák, když třeba chodili k vám na návštěvu s Irenou?
Naprosto normálně. To byl nebo je to člověk kultivovaný, vzdělaný, on je vysokoškolsky vzdělaný, že, on je výtvarník. No, a nikdy bych nečekal, že, že to takhle dopadne.
Váš zeť napsal před zhruba měsícem třístránkový dopis, ve kterém píše, že všeho lituje toho, co se stalo a psal, že vraždil v afektu. Vy mu to nevěříte. Proč?
Víte, ten dopis jaksi do značné míry jaksi posunul můj pohled na něho. Já se domnívám, že člověk může za určitých okolností se dopustit naprosto jaksi vybočených činů, ale měl by si byl být vědom své, své jaksi vážnosti toho činu a hlavně měl by být pokorný a jaksi s pokorou a důstojností přijmout trest, který mu společnost vyměří. Ale tento pokus, který sem už tedy vypozoroval u jeho právníka, prostě shodit mravní odpovědnost na oběť, na zavražděnou ženu, na zavražděnou matku malého dítěte, to pokládám za příšernou hanebnost.
Byl to jediný dopis, který on napsal, nebo třeba vám napsal soukromý ještě nějaký text další?
On napsal, on napsal dopis jaksi méně afektovaného znění mému synovi a mně, kde ještě ta teze o tom, že, že ona si to zavinila sama, nebyla rozvinutá. To jsem vycítil.
To bylo ještě předtím dopisem, který máme ...
To jsem vycítil, když jsem byl u policejního výslechu a tomu výslechu byl pan doktor Petrů přítomen a vyslýchal také mého syna a kamarádku, teda policie vyslýchala mého syna a kamarádku Ireny. No, a z těch otázek sem vycítil, kam on míří a jak on chce tu takzvanou obhajobu mířit, jo, že to prostě byla nesnesitelná žena, která si vykoledovala vraždu. Tak jaksi já proti tomu se ostře ohražuji a je mi to, nebojím se toho slova, hnusné. A, a já jsem tuto tezi vycítil z toho dopisu, který pan doktor Petrů poctivě rozmnožil a roznášel po redakcích. Já to kvalifikuji jako pokus o ovlivnění soudu. Já jsem napsal dotaz advokátní komoře, jestli toto je etické, jestli takto se má chovat advokát, prostě rozmnožovat nějaké, nějaké emotivní dopisy a zveřejňovat je v novinách. Takže já jsem tím ...
Co vám odpověděla advokátní komora?
Ta zatím neodpověděla. No, tak já jsem to posílal minulý týden a máme středu, tak jaksi snad budou mít tolik slušnosti, aby mně prostě poslali aspoň mail nebo mně poslali SMS, nebo já nevím, jak se zachovají. Zatím mlčí.
Jak dlouho, kolik času jim dáváte. Nebo myslíte si, že by nějakým způsobem měli třeba tomu advokátovi říct, jak se správně má chovat nebo proč, proč se obracíte ...
No, já nevím, já jsem ... Podívejte, já nemůžu radit advokátní komoře. Já jsem velmi slušně je požádal o názor. Tečka. Nic víc. Jenom chci vědět, jak oni jako profesní organizace se na to dívají. Oni nemají ani povinnost mi odpovědět, protože to není, pokud vím, státní instituce, že, to kdybych napsal na ministerstvo spravedlnosti, tak mně musej odpovědět, ale oni nemusí, tak jako spíš by to byla taková slušnost z jejich strany. Zatím jsem se nedočkal.
Víte už přesně, třeba od policie, co se přesně odehrávalo v ten den vraždy, co předcházelo té vraždě?
Policie jaksi nekomunikuje s lidmi, kteří jsou jaksi toho účastni jinak, než samozřejmě jsem byl u výslechu. A tam se mě tedy podrobně vyptávali na to, co vím. Já toho moc nevím, že, protože já jsem nebydlel, nebydlel v domě, kde Irena žila se svým mužem a kde tedy bydlel můj syn, nebo bydlí můj syn, že. A on se svou přítelkyní se starají o, o Dominiku v tom domě, že. Čili já jsem tam byl den před tou událostí, před tou vraždou a naprosto jsem nevycítil žádné napětí ve vzduchu, Irena tam se mnou velice uvolněně hovořila, hlavní téma hovoru byla nemoc matky našeho společného kamaráda, ona se o ní starala a řekla mi, že zase druhý den tam za ní půjde a tak dále. Prostě naprosto uvolněný, příjemný rozhovor.
Takže vy ani nevíte, co on vypověděl třeba do protokolu policejního v tomto směru?
Ne, ne, ne. Já se jistě to dovím u soudu, ale jaksi policie jako nesděluje tyto věci.
Jaké jsou důkazy, že skutečně Irenu týral?
Prosím vás, důkazy, existují tedy svědectví dvou lékařek, kterým se ona svěřila a které jí nabízely, že podají trestní oznámení a jak už to bývá v těchto případech, tak ženy jsou velice opatrné z mnoha, mnoha důvodů. Chtěj zachovat klid v rodině, chtějí zabránit rozvratu a tak dále, že protože když pak do toho vstoupí úřady, tak pak je zle, že, takže Irena zřejmě takto, takto uvažovala a je to velká škoda, že, protože by pravděpodobně se dalo předejít tomu strašnému činu, ke kterému došlo nakonec.
Jak je policie vůbec daleko s vyšetřováním?
To nevím.
A nemáte ani představu o tom, kdy by třeba mohl se ten případ dostat k soudu?
To nemám tušení. Jediné, co vím, je, že bude jaksi, to snad mohu prozradit, rekonstrukce toho činu v tom domě, kde se to přihodilo. No, a takže z toho soudím, že ještě zdaleka není vše uzavřené, že protože ...
A ta rekonstrukce by měla být kdy?
To já bych nerad zveřejňoval.
Bude to prostě v nejbližší době.
Bude to prostě v dohledné době.
Tak to říká Ondřej Neff u nás na Frekvenci 1. Vy jste publicista, také spisovatel. Jak se tato tragédie třeba projevila na vašem psaní? Měl jste třeba okamžiky, kdy jste nebyl vůbec schopný psát po té události?
Tak to víte, to je věc, která člověka nesmírně zasáhne, že, to je věc, která vás vykoření úplně. Takže já jaksi asi zcela v pořádku nejsem ani do této chvíle, že, já jsem měl rozepsaný román, no, ten jsem nějak dokončil, ale spokojený s tím nejsem, takže jsem to odložil, snad se k tomu vrátím příští rok, takže, takže to víte, že mě to zasáhlo a chodím na konzultace prostě k odborníkům, kteří mě dávaj dohromady. To je věc, která vás zničí. To si dovedete jistě představit.
To určitě. To si myslím, že nebo možná nedovedeme představit. Ale vy jste byl taky v Peru. Tam jste jel, dlouhodobě plánovaná cesta to byla, anebo jste potřeboval pryč prostě.
To byla služební cesta. Ne, ne, ne, to je součást mé práce, že já jsem jaksi lektor v Institutu digitální fotografie, no, a my podnikáme fotografické výpravy, takže tam vlastně vyučuju fotografii, že, takže to bylo dávno, třičtvrtě roku dopředu plánováno a nešlo to, nešlo to odříct, rozhodně to nebylo, že bych se chtěl nějakým způsobem někde veselit, že.
Tak o cestě do Peru, o tom budeme mluvit za chvilku na Frekvenci 1. Už za chvilku se budete ptát vy, a to na čísle 257 400 999 a také stále od vás dostáváme SMS, ty nám posíláte na číslo 90 012 10. Pane Neffe, co vás zaujalo v Peru?
Peru.
Krásná země. Já mám knížku.
Ne, podívejte. To je, to je podivuhodná země a mohli bychom si tady vyprávět velice dlouho. Mě tam zaujal, kdybych měl se soustředit na jedinou věc. Já jsem poznal teda dvě africké země a byl jsem strašně deprimovaný chudobou v té, v těch afrických zemích, v Keni a prostě v Jihoafrické republice. A tady samozřejmě ti lidé žijí taky naprosto chudobným způsobem z našeho hlediska. Tam třeba v ulicích měst téměř nevidíte soukromá auta, rozumíte, a tak dále, ale jsou, na rozdíl od těch Afričanů, nesmírně jaksi iniciativní, jo, nevidíte tam nikde takové ty flákající se výrostky na rohu, prostě všichni ti lidé něco dělají, obdělávají políčka, pasou lamy, pasou ovce, prostě tam je taková, taková, já jsem si to pracovně nazval, nízkoúrovňová ekonomika, jo, prostě všechno je tam strašně levné. Ti lidé vydělávají málo peněz, jo, a vlastně na takové strašně nízké úrovni jaksi žijí, ale velice, velice aktivním způsobem, takže to není deprimující.
Oni jsou možná takový docela veselý povahy.
A velice veselé, veselé povahy, a to se projevuje na všech, jo, třeba když je, my jsme byli fotografická výprava, že, tak třeba když vybalíte foťák ve Spojených státech, kdekoliv, tak riskujete, že vám ho omlátí o hlavu, a tady ne, tady na vás mávají a jsou hrozně milí a vstřícní a příjemní. Strašně dobře se tam cítíte.
Já jsem četla váš článek. Myslím si, že to bylo v Lidovkách, a vy jste tam psal o tom, jak hodně tam zdražily potraviny, jak ...
Ano, ano, ano.
Postěžoval jste si na ekologisty.
No, jistě, no, protože to byl dopad mimo jiné toho, toho šíleného sociálního experimentu s takzvanou bionaftou, která, která je dotovaná, že jo, čili já tvrdím, že se z Pandořiny skříňky vybalil zase další běs a těm lidem, těm lidem se zdražily potraviny v průměru o padesát procent, rozumíte. A když máte opravdu jako hluboko do kapsy a přemýšlíte, jestli máte čím nakrmit své dítě a teďka vám ty potraviny stoupnou o padesát procent, tak ti lidé prostě samozřejmě v zoufalství vyrukovali na silnice a zavalili je kameny a drny a prostě zablokovali na, na délkách, stakilometrových délkách silnice, víte. To prostě bylo téměř lidové povstání, co my jsme tam zažili, že. Takže ti, ti socioinženýři, ty by někdy měli taky se jít podívat, jaké to má důsledky ty jejich výmysly.
Tak to říká Ondřej Neff. Ondřej Neff je dnes hostem u nás na Frekvenci 1. Teď máte půlminutu chráněného času, půlminutu od nás. Říct můžete cokoliv bez mého zásahu. Prosím.
Já tedy se vrátím k tomu Peru a říkám si, že to je báječná věc, že se může dnes cestovat, že člověk dostává úplně jinou dimenzi do očí a samozřejmě mimoděk srovnává a takže si říkám, ten praotec Čech měl v podstatě, i když mu někdy nadáváme, že nejel na azurové pobřeží jet se podívat, tak zaplaťpánbůh, zaplaťpánbůh, že vylezl na ten Říp a že žijeme tam, kde žijeme.
To říká Ondřej Neff na Frekvenci 1. Teď už je váš, volat můžete právě teď. 257 400 999, to je číslo sem k nám. Halo, halo, kdo je první? Dobrý den. Můžete se ptát, tady je Press klub.
; posluchač
Tady Martin z Plzně. Já chci srdečně pozdravit pana Neffa.
Dobrý den.
; posluchač
Ale chtěl jsem se zeptat na jednu otázku. Pane Neff, jaký máte názor na výši trestu pro tak brutální zločiny, který jsou v naší republice za vraždy. A když jste hovořil o těch Spojenejch státech. Srovnejte délky trestů za vraždu se Spojenýma státama. Neměli by se naši politici trošku zamyslet? Děkuji.
Hned vám odpovíme. Díky za otázku.
No, víte. Já nejsem pomstychtivý a myslím si, že výše trestů to neřeší, že jsem naprosto proti trestu smrti. Vím, že kam míříte, že kdyby, kdyby pan Novák byl občan Spojených států a stál před americkým soudem, tak by pravděpodobně, dovedu to odhadnout, že by dostal aspoň doživotí, si myslím. U nás se to nestane. Ale to mně nedělá trpkost. Já si myslím, že opravdu ta výše trestu tolik neovlivňuje počet těch trestných činů.
Frekvence 1. 257 400 999, číslo sem k nám. Kdo na něm? Dobrý den.
; posluchačka
Dobrý večer. Přeji panu Neffovi hodně síly, ať to všechno zvládne. Chtěla jsem se zeptat.
A kdo nám volá, prosím? Ještě se nám představte.
; posluchačka
Tady Nikola. Četla na Internetu nějaký rozhovor, s kamarádkou jeho dcery zřejmě, kde psala, že když byla v té Americe, že tam měla taky nějakého, tuším, psychopata, který se k ní nějak soudně nesměl přiblížit, že už tehdy tam byl nějaký komplikovaný vztah.
A vaše otázka prosím.
; posluchačka
Jestli je to pravda, jestli o tom pan Neff něco ví, že už takový někdo obtěžoval a že měl soudní zákaz, jestli je to teda pravda, bylo to na Internetu.
Ano, hned vám odpovíme.
Je to, je to pravda. Já to vím od Ireny a je to teda v příkrém kontrastu s tím, co se děje tady, protože ona mi o tom vyprávěla velmi podrobně. On ji jaksi napadl fyzicky, mlátil ji, ona zavolala policii, za deset minut byla policie, za dalších deset minut on byl z baráku venku a nesměl se přiblížit ani do té ulice. Takže tohle říkám tady do rádia, abyste všichni slyšeli, kdo to posloucháte, jak se v civilizované zemi zachází s domácím násilím, protože co já slýchám takhle ve svém okolí, jak se chlapi chovají ke svým ženám a co jim dělají a ony se neodváží prostě špitnout a když pak jdou na nějaký úřad, tak tam s nimi v podstatě zametou, to je prostě skandální věc a je to hanba tohoto státu, ale co tohoto státu, prostě lidí, kteří tento stát vedou, to znamená vlády a parlamentu, že nedovedou, a samozřejmě výkonné moci, včetně tedy policie, že, a orgánů samosprávy, já jsem tím velice rozhořčen tím, co se tedy v oblasti domácího násilí u nás děje a jak se s tím vůbec nic nedělá.
Tady je Press klub a Frekvence 1. Můžete nám volat na číslo 257 400 999. Halo, halo. Kdo tam?
; posluchač
Krásný podvečer na Frekvenci 1. Zdravím a já si myslím, že to, co pán, váš host, řekl, že to může být i opačně. Že vlastně i kluk může být terorizován a dostávat facky a nemůže se obrátit nikde.
Ještě se nám představte, prosím pěkně, ať víme, kdo nám volá. To jsme zapomněli.
; posluchač
/nesrozumitelné/
Takže i, že to může, pán říkal, že to může, vypadl nám zřejmě, že to může být i opačně.
Samozřejmě, samozřejmě jsou takové případy, zejména, zejména staří manželé, kdy ten, ten pán je už zchátralý a tak dále, znám i takové případy, čili prosím pěkně, je to samozřejmě na obě strany.
90 012 10, to je číslo, kam nám píšete své SMS. Ptá se vás Ivan z Olomouce. Zaslechl náš rozhovor. A ptá se, jaký román že jste právě teď dopsal a kdy tedy si ho bude moci koupit.
No, je to román, který se jmenuje Celebrity. Je to, je to horor a je to tedy o celebritách světové třídy, že a vystupují tam neskutečné figury, ale bude to hotové až příští rok.
To říká Ondřej Neff u nás na Frekvenci 1. Díky za to, že jste byl tady s náma v Press klubu. Na shledanou.
Na shledanou. Děkuji za pozvání.
Zítra se podívejte na videozáznam dnešního Press klubu, bude u nás na webu na adrese Frekvence1.cz. No, a za chvilku na Frekvenci 1 Sportbar a Aleš Valenta a právě teď zprávy a aktuálně počasí.
Doslovné přepisy zpráv poskytuje společnost: NEWTON Media a.s.
Reklama
