Úvodní stránka › Lidé a show › Pořady v rádiu › Archiv Pressklubu
Archiv Pressklubu
Radek John
21. 4. 2008
Rozhovor s Radkem Johnem - publicista
A dnes je u nás Radek John. Dobrý den.
Dobrý den znovu.
Jen připomínám, že Radek John je publicista, spisovatel, moderátor, co vás z toho nejvíc baví?
Scénárista ještě.
Ještě scénárista.
No, mě vždycky ta věc nebaví a dělám jinou a pak se mi stýská po tý, kterou jsem přestal dělat, takže baví mě všechno. Baví mě střídání.
Já jsem ještě možná zapomněla říct, že jste taky znalec vína, ale to není profese, to je takový hobby.
To mě teda baví hodně. Až se musím hlídat.
Kolik máte doma lahví vína?
To nesmím říkat, protože by mě vykradli. Já mám sklep v Mikulově, kterej je na třicet tisíc lahví, ale oni se vždycky opijou místní občani a říkají, co mají ten John ve sklepě? A už jdou s krumpáčem.
Raději červené nebo bílé?
To večeře se začíná bílým, pokračuje červeným a končí ledovým bílým. To je obřad, snoubení jídla s vínem.
Počkejte, kolik toho vypijete za takový večer?
To se pije po deci. Ale jinak když je to první liga, tak je to asi devět chodů a k tomu devět různých vín. Ale to je tak jednou za měsíc, když se sejdou milovníci. A složí se na ty láhve.
Moravské nebo zahraniční?
Na něco moravské, na něco zahraniční.
A platí u vína, čím dražší, tím lepší?
Ne. Platí u vína index ceny kvality. Někdy dostanete levnější lepší, ale když pak byste zaplatila ty strašně drahý láhve, tak ty jsou opravdu dobrý. To zase, ale to mluvím o láhvi za čtyřicet tisíc korun, a tak.
To si hned tak nekoupím.
To třeba Romane Conti, to je prostě nejdražší víno v Burgundsku, jeden rok vůbec nedali do prodeje úrodu, protože se jim nepovedla a oni by si tak zkazili pověst a nemohli by to pálit za těch čtyřicet tisíc, že to vylili.
To je škoda, není?
No, jistě. Tam bych byl chtěl bejt u tý výlevky.
Já docela taky. Já bych tam byla docela ráda s váma. Kolik vzorků vína už jste ochutnal za svůj život?
Tak, říká se, že sommeliér, když se chce udržet v kondici, tak by měl jít tejdně přes sto vzorků, ale to je profesionál. My amatéři máme bohužel nižší výsledky.
Dá se to říct nějak, odhadl byste to, byly to stovky určitě vzorků vína?
Byly to tisíce. Nesporně. Ale pije se opravdu doušek a vylévá se a dokonce ti největší profesionálové plivou, což je hrozný, když plivete to úžasný víno, to je neekologický a Strana zelených by se na to měla podívat.
Ale ono jich je prý deset milionů těch vzorků, je to možný?
No, jednak a jednak každej ročník je jinej a teď se pijou aktuálně pět šest ročníků, takže to máte šedesát milionů a teď to musíte stihnout za rok, že jo, příští rok to bude vypadat jinak.
Radek John na Frekvenci 1. Už je to dvaadvacet let, co vyšla vaše knížka z drogového prostředí Memento. Ona má pořád docela úspěch.
Jenom dvaadvacet let?
No, v osmdesátým, v osmdesát šest to bylo.
Asi jo. To je tak nedávno?
Já nevím, já jsem právě si říkala, jestli vám mám připomínat, že už je to dvaadvacet let.
Tak, já jsem klasik. Já jsem maturitní otázka. Potkám lidi, který říkají, ty hajzle, já jsem z tebe propadl. A v čítankách, a tak. A to je jenom dvaadvacet let, no. Prodalo se milion výtisků. Bohužel za totality za totalitní honoráře. Kdyby to bylo dnes, žiji na Havaji.
Jak vůbec tehdy byla ta knížka přijatá? Protože to byla první knížka v té době, která otevřeně pojednávala o drogách v Československu.
No, ona byla perestrojka, tak se hledalo, na čem se dokáže, že se může, ale asi to nemohlo být úplně politický téma, a povedlo se vklínit do toho tuhle tu knížku a pak mě používali a říkali, vidíte, my už otevřeně hovoříme i o drogách. Čili ono to bylo politicky využitý pro důkaz, že se začíná svobodně psát, a proto ta knížka se dostala do těch velkejch nákladů, protože ty lidi si ji zamilovali a vlastně třeba byla vyprodaná první vydání během prvního dne. Já jsem pak chodil po knihkupectvích a tam byly všude cedule John není! Tak jsem si říkal, John je. Ale to je príma, že není.
John je tady. Teď dokonce ta knížka vychází na cédéčku.
Mimochodem tohle je zvláštní historie. Ta knížka je vlastně o fetování za socialismu. Po revoluci já jsem si říkal, ono to zestárne, ono to bude pryč. Ale ono se zjišťuje, že feťák žije furt stejně za nacismu, komunismu, feudalismu, socialismu, kapitalismu. Ta feťácká historie je pořád stejná, takže teď ta knížka je vlastně úplně stejně aktuální, a proto teď vychází znova. Jednak Richard Krajčo ji úžasně přečetl.
Vy jste to nechtěl načíst sám?
Mně to teda nikdo nenabídl a mě to samotnýho nenapadlo a jsem hrozně rád, že to udělal on, protože mě zajímá jeho interpretace. On jako jiná generace se na tom podíval a pro mě je zajímavý vlastně, co on tam akcentuje a co ne. Čili on pro mě čte jinou knížku a já si ji rád poslouchám a teď se ozvaly nakladatelství, že by to rádi vydali, takže teď je velký comeback Mementa, neboť feťácký příběh je stále stejný.
Možná bychom měli připomenout, že hlavní postavou té knihy je Michal Votava, já to trochu zestručním teď ten děj. Po útěku z domova se dostal do party pražských narkomanů, potom končí tak, že ho matka nachází v bezvědomí, když se probere, tak má trvale poškozený mozek. Jak to vlastně s Michalem nakonec dopadlo? Protože ona to je reálná postava.
Je to reálná postava. Všechny postavy v knize Memento jsou reálné, kdo znal pražské podsvětí, uměl je pojmenovat. Takže oni napsali svými životy memento 2, že jo, všichni jsou mrtví, všichni zemřeli, jak jim narkomanské zákony kázaly, to znamená, na předávkování nebo sebevraždou, jenom Michal Votava je výjimka. V knížce končil na psychiatrii s trvalým poškozením mozku, ve skutečnosti se zjistilo, že to není trvalé poškození, oni ho naučili znova zadržovat moč a stolici, polykat potravu, maminka ho vyreklamovala, von znova vařil pervitin, zatáhl do toho dalších čtyři sta lidí a teprve v roce osmdesát devět, když měla být velká tajná šťára na výrobce pervitinu, tak se to první dozvěděli kdo? Výrobci pervitinu, čili on se lekl, že ho zavřou, utíkal, maminka mu našla místo na horský boudě ve Špindlu, kde měl mejt černý nádobí, on odjel autobusem do Špindlerova Mlýna, vystoupil, začal stoupat na tu horskou boudu a když byl v polovině kopce, udeřil do něj blesk a zabil ho.
Takže ne drogy, ale blesk.
Mystická smrt. Naši předkové říkali, blesk posel Boží. Tenhle kluk do toho zatáhl dvanáct set lidí, patnáct set lidí?
Jaká byla vlastně tehdy droga in?
No, to už byl pervitin. Tenhle můj hrdina byl nejlepší výrobce pervitinu v Praze. Nejčistší. Ono ta výroba je složitá, většina výrobců perníku dneska vyrábí prostě velký ksindly. Špinavý věci. Hrůzy. A ten čistej perník umí hrozně málo lidí.
Ale těch výroben je údajně čím dál víc tady v České republice.
To jo, ale čistýho perníku dostanete deset procent nejvejš. Mě se zeptali na besedě onehdá, co mám dělat s výrobcem, který mi dodává fialovej pervitin? Tak to je jediná odpověď, zabijte toho debila, kterej neumí vyčistit katalyzátory a joduje celou partu. Parta by přežila jadernej výbuch, ale jinak Vánoc nedožije, a tak dále.
Píše Dan z Opavy na 9001210, proč z Mementa ještě není film?
Tohle je zajímavý, totéž se mě zeptal Richard Krajčo a teď dokonce řešíme, jestli bychom ten film neměli udělat. Ono to bylo s Mementem tak, že se vydal jako knížka, tím to stačilo, jako že ukazujeme tu svobodu a nikdo se nijak nesnažil jako to ještě popularizovat filmem, takže tehdy to zase nikdo nenabízel.
Ale teď to není vyloučeno, že by se přece jenom Memento natočilo?
No, teď o tom přemejšlíme, ale říkáme si, jestli udělat ty další osudy těch feťáků, nebo jestli to udělat jako historickej vlastně, jako dobovku, no, teď se mi to začíná honit hlavou.
A toho hlavního hrdinu Michala by hrál ...
Krajčo.
Krajčo, určitě. To jste rozhodl ...
No jo, no, tak on si to řekl. On to vymyslel.
Spisovatel Radek John na Frekvenci 1. Už za chvilku nám budete volat vy, budete se ptát na čísle 257400999 a také nám posíláte esemesky, ty píšete na 9001210. Ještě jsme zapomněli říct, že děláte Na vlastní oči, známý pořad na Nově. Už ho děláte čtrnáct roků.
Od začátku Novy. Ale já mám asi číslo legitimace v Nově třicet tři, ale už je nás z tý starý party tam asi už jenom tři. Přežili.
To je docela smutné.
Klíma, já a ještě jeden.
Jak dlouho vůbec ještě může takový pořad existovat? Nevyčerpá se to?
No, teda, tahle zemička je tak vypečená, že se to nikdy nevyčerpá. Naopak my říkáme, už ne, už my nechceme ty hrůzy, jo. Na druhý straně budeme tak dlouho, dokud na nás budou koukat diváci. Až jednu středu se nebudou koukat, tak druhej den nebudeme.
Ale zatím se dívají.
Je to na nich. Zatím se dívají.
Ta čísla jsou docela slušná.
No, teď dokonce bezvadná a teď chystáme velkou pecku za týden, nebo teď ve středu.
Já si právě si říkala, jestli to můžu prozradit, protože jsem to už někde slyšela, že budete mít rozhovor s Barborou Škrlovou. Jak se vám to povedlo?
No, povedl se velkej zázrak, velmi dlouhý tahanice s ředitelem věznice a nakonec děkujeme mockrát, nakonec nám to umožnili, ale bylo to strašně těžký a musela chtít Barbora Škrlová. Ona má úzkej kontakt s naší redaktorkou Evou Tomanovou a ona sama si to přála říct to na kameru. Trošku i proto, že když to řekne, tak se jí pak nic nestane. Ono taky by ji mohl někdo chtít zlikvidovat, aby ty věci neříkala. Čili je to taky záchrana jejího života.
Jak dlouho mluvila?
Dvouhodinovej rozhovor a na něm je úžasný, že člověk jí vidí do očí. Protože člověk něco říká, nějak se tváří. Podle tváře se pozná, jestli si dělá srandu nebo jestli kecá, nebo ne a vlastně to, co je unikátní, vlastně poprvé rozhovor z oči v oči. Takže to, si myslím, že ta středa, že po středě nás rozhodně nezruší a doporučuji to všem. Já jsem větší ...
Vy jste to viděl všechny ty dvě, celý ty dvě hodiny?
Já jsem to nevydržel ty dvě hodiny. To je hrůza. Já jsem neslyšel větší horor. My jsme dělali upoutávku teď a aby se mohla vysílat přes den, tak jsme hrozně hledali, co tam dát, aby to nebylo úplně šílený. Proti tomu všechny vymyšlený horory americký jsou úplná sranda.
Co tam třeba popisuje Barbora Škrlová? Já nevím, co můžete prozradit.
Třeba jak ji pohřbívali. Že jo, jako kdy ji zaházeli hlínou a říkali, Barunka není, Barunka není. Pak ji zase odházeli. Prostě tý holce se stalo koncentrát všech nejšílenějších věcí, jaký lze vymyslet za staletí.
A dá se to, dá se jí věřit, když mluví?
Já si myslím, že tentokrát ona je velmi upřímná. Ona měla peripetie při tom vyšetřování, jak nemluvila, a tak dále, ale já myslím, že se rozhodla velmi mluvit a taky ona považuje za velkou nespravedlnost, že je obviněná a někteří jiní nejsou. Čili ona taky říká, jak to, že teda není obviněnej taky tenhle, tenhle, tenhle, jo.
A jmenuje tam ty lidi.
Jmenuje tam ty lidi a má pravdu.
A mluví tam o svém otci?
To je velmi zajímavý, to je jedinej člověk, kterýho šetří nebo vo kterým nemluví špatně. A já si myslím, že to může bejt, to se jmenuje Stockholmský syndrom, kdy ...
Stockholmský syndrom, ano.
Že jo, únosci vlastně jsou milováni rukojmími nakonec, když s nimi stráví nějakou dobu. Čili jediný Škrla otec je nějak jako mimo hru.
Bedřiška Olomouc píše na 9001210, pane Johne, jak dlouho ještě chcete pokračovat na Nově, kdy si myslíte, že nastane ten moment, že se rozhodnete odejít z televize?
No, jako měl bych, myslíte to, že mám skončit? Nebo ne? Já si myslím, dokud to ...
Prostě po těch čtrnácti letech, jestli už si někdy neříkáte, je, mně už se nechce na ten Barrandov.
Říkám, říkám si to velmi často. Ne, že nechci na Barrandov, ale už je toho moc a těch hrůz je moc, ale říkáme si, dokud jsme užitečný, tak to budeme dělat. Až diváci rozhodnou, že už to nepotřebujou, velmi rádi se budeme věnovat jiným věcem.
Radek John na Frekvenci 1. Pojďme probrat pár aktuálních témat. Vrátí se podle vás fotbalista Pavel Nedvěd do reprezentace?
No, já to neřeším. To je jeho problém a já bych samozřejmě byl rád, kdyby ta reprezentace vyhrála něco, protože tenhle národ potřebuje, aby někdo něco vyhrával. Proč máme sakra pořád prohrávat.
Měl se Jiří Čunek vracet do vlády?
Já myslím, že neměl. Že udělal chybu a že to jeho politické straně neprospěje.
Chcete radar v Česku?
To je těžký. Já chci, aby už se sem nevrátila ruská vojska a chci, abysme nebyli ohrožovaný různejma jinejma podivnejma zeměma, a tak musíme něco vydržet, abysme se podíleli na tý obraně. Protože já bych fakt chtěl, aby tady byla západoevropská civilizace. Tý východoevropský jsme si užili dost.
Měli by se podle vás řidiči přestat vymlouvat na osobu blízkou?
To je těžký. Já si myslím, že by se měl zvětšit počet bodů a, no ...
Zrychlit, na dálnici by se mohlo jezdit rychleji, a tak dál?
Určitě. Na dálnici by se mělo jezdit rychleji.
Ale na D jedničce ne.
No, no, dálnice by se měly postavit tak, aby se tam dalo jezdit rychleji, takže je to složitej komplex. Já bych hlavně řešil dopravní struktury a infrastrukturu a pak bych řešil řidiče.
A řekněte, přiznejte se, na co se vymlouváte vy, když uděláte dopravní přestupek?
Já jsem se zatím nemusel vymluvit na osobu blízkou. Navíc já vedu knihu jízd, takže ono to ani nejde, bohužel.
Publicista a spisovatel Radek John na Frekvenci 1. Už za chvilku 257400999, budete se ptát vy. Teď se ještě ptám ale já. Pane Johne, jak pokračuje natáčení filmu Sněženky a machři po pětadvaceti letech?
Velmi dramaticky. Na těch horách to bylo šílený, byly větrný bouře, sněhový bouře, měnilo se počasí, takže se točilo o deset dní víc, než se mělo. Teď nám ubývá sníh, točí se poslední záběry, tento týden poslední možnost venku, teď se přesunuli všichni do ateliéru a tam se točí dvanáct hodin denně, všichni jsou úplně hotoví. Režisér včera vypil dvanáct redbulů, aby to vydržel. A nicméně ty denní práce vypadají úžasně, takže jestli to přežije štáb, tak snad se dobereme filmu, kdy já jsem se smál, a to jsem věděl předem, co ti lidi řeknou.
Čí to byl vůbec nápad udělat dvojku?
Tak, ono bylo mnoho producentů, kteří to po nás dlouho chtěli, asi pět šest a jedni nás k tomu dokonce dokopali. Tam bylo úžasný, že všichni jsou naživu, že jo, za prvé a za druhé, všichni udělali takový výrazný životní kariéry, že my jsme trošku se inspirovali taky tím, jak ti kluci a holky tehdy vypadali a jak dneska žijou. Takže je to takovej zvláštní film, kdy nám ty děti dorostly do pozoruhodnejch rolí životních a ten film z toho těží.
A museli jste přemlouvat některé z těch herců, třeba Michala Suchánka, Radka Brzobohatého?
Nemuseli, Radek řekl, že do toho půjde s velkou radostí, báli jsme se, jestli Evu Jeníčkovou seženeme v Americe, přijela, je bezvadná. Sedí tady.
A Michal Suchánek?
Eva Jeníčková už je tady o měsíc dýl, než měla bejt, protože se předtáčí jako, prodlužuje se to. Michal Suchánek je profesionál, ten říká, já to dělám za prachy, já jsem v pohodě.
A není to přece jenom risk, protože ta jednička byla strašně úspěšná, dodneška je vlastně v tom pořádně úspěšnej.
Ale to říkáte dneska. Když ta jednička byla na plátnech, tak všichni říkali, ale taková čurina. Dneska píšou, kultovní film. Takže za pětadvacet let o tomhle budou říkat, kultovní film.
Říká publicista Radek John na Frekvenci 1. Teď máte od nás půlminutu pro sebe, říct můžete, co chcete bez mého zásahu. Prosím.
Ježíšmarjá. No, to nevím. Takhle. Já bych hrozně doporučil, aby se lidi podívali na Memento s Richardem Krajčem, protože je to vlastně nová interpretace staré knihy a znovu opakuji, příběhy feťáků jsou stále stejné, jo, čili i dneska má asi smysl to dát dětem a protože děti nečtou, tak je prostě přivázat do křesla a pustit jim Krajča. Nebo v autě, jo. Takže to si myslím, že má smysl.
Radek John na Frekvenci 1 a teď už je váš. Volat mu můžete právě teď. Ještě jednou opakuji číslo sem k nám na Frekvenci 1, 257400999. Kdo nám volá? Dobrý den.
; posluchač
Novotný, dobrý den.
Dobrý den, zdravíme vás, můžete se ptát.
Dobrý den.
; posluchač
Zaskočili, že jsem se dovolal. Já jenom ohledně toho pana Krajča, on hraje nějakou hlavní roli někde?
No, my vám to hned vysvětlíme.
Ježíšmarjá, on hraje v Národním divadle samozřejmě jako velkej herec a kromě toho je teď zrovna na túře se svojí hudební skupinou. To je ten slavnej Krajčo.
Tak, to je ten Richard Krajčo z Kryštofa.
Slavnej. No.
257400999, kdo další nám volá do Press klubu? Dobrý den. Haló, haló.
; posluchač
Dobrý den. Haló.
Ano, já vás poslouchám. Dobrý den.
; posluchač
Havlík, dobrý den. Já jsem se chtěl zeptat pana Johna, já slyšel, že prý dětem nekupoval hračky a že nemá doma televizi, jestli je to pravda.
To jsou pomluvy. Já jsem jako dítě neměl doma televizi asi osm let a jsem rád, protože jsem přečetl všechny knížky, který jsem tehdy potřeboval a dětem jsem nechtěl kupovat hračky, ale došlo k paradoxu, že všichni příbuzní, jak je litovali, jim koupili pětkrát víc hraček, než kdybych já jim je kupoval, takže tato, tento experiment nejde provést. On jim vždycky někdo ty hračky bohužel koupí. Ale jinak já vždycky říkám, hlava je nejlepší hračka. Hrajte si, milé děti, se svojí hlavou, s tím mozkem.
Frekvence 1, Press klub, kdo další nám volá? Dobrý den.
; posluchač
Dobrý den, tady Jarda, Praha. Pane John, chtěl bych se zeptat, měl byste obavy natáčet o mafiích nějaké pořady například praní špinavejch peněz v asijskejch restauracích, anebo v bytový otázce sovětsky nebo rusky mluvících mafií? Děkuji.
My s tím nemáme problém, točili jsme to mnohokrát, Janek Kroupa točil Berdychův gang ve chvíli, kdy byl u moci, kdy ho řídili policisti, kteří byli u moci. My už jsme na to zvyklí. Takže stačí nám do televize dát námět a my se mu budeme rádi věnovat.
Kdo další volá? Tady je Press klub, tady je Frekvence 1, můžete se ptát našeho hosta. Je jím Radek John.
Já ještě bych jenom doplnil. Já když třeba točíme o Asiatech tady, tak pak mám obavy jít třeba do čínský restaurace, že mi plivnou do jídla, takže občas pak děláme nějaká bezpečnostní opatření.
Press klub Frekvence 1, můžete se ptát našeho hosta, dobrý den.
; posluchač
Dobrý den. Tomáš, východní Čechy. Chtěl bych se zeptat vašeho hosta, jestli by, když takhle dělá ty publicistické pořady, kde nahlíží do různých podlostí, ať už je to ze stran policistů, soudců, mafie, a tak dále, jak se o tom všichni baví.
Ano, a vaše konkrétní otázka?
; posluchač
Jestli by měl žaludek na to, dělat, nemyslím přímo policistu, ale vyšetřovatele nebo něco takového, například kriminalistu a jak by si s tím poradil?
Bavilo by vás to?
No, víte, že jsem o tom přemejšlel, že vlastně by mě hrozně bavilo dělat na kriminálce, jenomže, jenomže to říkám na základě těch úžasnejch seriálů, jako je Kriminálka Miami, ona ta naše kriminálka bohužel není tak voňavá, není tak krásná, nemá ty metody, takže bavilo by mě to v Americe hrozně. Taky bych měl jiný peníze.
Frekvence 1, Press klub, zdravím vás.
; posluchačka
Dobrý den.
Kdo nám volá?
; posluchačka
Tady Nikola.
Zdravím vás, Nikolo.
; posluchačka
Já bych se chtěla zeptat, jestli by měl žaludek na to natáčet nějaké krvavé záběry nebo tak. Děkuji.
Vadí vám krev?
No, mě krev hrozně vadí. Já jsem jako čtrnáctiletý dítě zažil na horách situaci, kde na pokoji, kde nás bylo osm, probodl jeden kluk druhýho a já jsem pak spal vlastně na svetru, kterej byl nasáklej krví a od té doby pach krve je pro mě hroznej, ale ve chvíli, kdy to má smysl, když to točíme ne kvůli tý krvi, ale kvůli něčemu, kvůli něčemu, co je za tím a nad tím, tak to vydržíme.
Píše nám a teď není tady napsáno přesně kdo, ale ta otázka je jasně konkrétní. Poprosím o stručnou odpověď. Dobrý den, pane Johne. Mám syna na pervitinu, je naděje, že někdy bude chtít se vzdát drog a mohu mu já jako matka nějak pomoci?
No, tam je hrozný, že dokud on sám nechce, tak ti doktoři mu neumí pomoct. To je marný prostě. A to je, bude to znít hrozně pro vás, ale on musí padnout tak hluboko, aby sám pochopil, že je v háji a že musí takříkajíc s tím něco dělat. Čili dokud nepadne úplně na dno a nebude sám chtít, není mu pomoci. Bohužel.
Vy sám jste někdy zkusil nějakou drogu?
Tak, když jsem to psal, tak aby mě narkomani nechytili na švestkách, ale byl mezi mnou a běžným dneska feťákem hlavně věkovej rozdíl. Ono se říká, že drogy jsou problém hlavně lidí mezi čtrnácti a jednadvaceti. Kdo se dostane přes jednadvacet a nezačne brát drogy, tak už najde jiný rozkoše, který jsou mnohem pozoruhodnější.
To byl Radek John na Frekvenci 1. Díky za návštěvu tady u nás v Press klubu.
Jo, tak děkuju.
Na shledanou a zítra se podívejte na videozáznam dnešního Press klubu. Bude u nás na webu na adrese frekvence1.cz.
Doslovné přepisy zpráv poskytuje společnost: NEWTON Media a.s.
Reklama
