Úvodní stránka › Lidé a show › Pořady v rádiu › Archiv Pressklubu
Archiv Pressklubu
Tereza Maxová
10. 5. 2006
Rozhovor Jitky Obzinové s Terezou Maxovou - modelka
Dnešní host Press klubu na Frekvenci 1, modelka Tereza Maxová, dobrý večer.
Dobrý večer.
Sledujete předvolební politickou kampaň u nás?
Já abych pravdu řekla, tak zase tolik toho času tady v Čechách netrávím a jsem spíš apolitický člověk, takže nedej bože, abyste se mě ptala na nějaké politické otázky. Moc ne, částečně vím, kdo ve volbách zatím… prozatím vyhrává.
Politici teď žádají různé slavné osobnosti o podporu, vás nikdo nepožádal?
Musím přiznat ne, nevěří, nevěří mé osobě asi. Ne, nepožádal.
Politici se momentálně předhánějí v nabídkách výhodných daní. Zajímá vás to?
Tak tím já, že žiju v Monaku, tak v podstatě ta výhoda daní už jenom tím monackým… tou monackou rezidencí je tím dána, takže mě to tady určitě… tu moji situaci to určitě neovlivní.
Řekněte, za jakých okolností byste byla ochotná platit daně Česku a ne Monaku?
Tak já tady platím daně, v Čechách, z výdělků, který si… který získávám tady v Čechách. Na to, kolik v podstatě já tady té zemi věnuju, jednak že se snažím pomáhat dětem, kdy věnuju své vlastní peníze, do toho daním, tak si zase myslím, že ta zem zas takový ty sociální výhody nemá, kdy je to škoda. Proto si myslím, že ty lidi potom nejsou ochotní platit tak vysoký daně. Když to zase srovnám třeba se Skandinávií, kde se ty daně platí ve výši až někdy sedmdesát procent, ale zase ty sociální výhody jsou obrovský, kdy si myslím, že tady se ty daně platí vysoký a ty sociální výhody tady zas takový nejsou.
Vy jste si Monako vybrala taky kvůli tomu, že to je daňový ráj?
Tak určitě ne, protože můj manžel už tam žil předtím. Jih Francie jsem měla ráda vždycky a tenkrát když jsme se snažili zvolit nějaký místo, který bude bezpečný a kdy to bude takový příjemný, když se nám narodil Tobias, tak vlastně to tak nějak vyplynulo. Samozřejmě to bylo příjemný plus, že je to daňový ráj.
To znamená, znáte ten systém, jak se tam platí daně?
Doufám, že se nebudu moc plésti, ale vlastně získáním rezidence v Monaku, ono to není jen tak, jenom že tam člověk získá rezidenci, opravdu ten člověk tam musí ten čas strávit. My tím, že tam opravdu žijeme jako rodina, tak si myslím zase, že oni jsou rádi, že tam mají nějaký mladý pár a novou, mladou generaci, která tam ten čas tráví. Vlastně daně se platí ve všech zemích, kde ten člověk pracuje, takže já odvádím daně v Anglii, odvádím daně ve Spojených státech, odvádím třicet tři procent ve Francii, odvádím daně tady a vlastně…
A v tom Monaku je to kolik?
…a vlastně v Monaku nemusíte danit celosvětově a samozřejmě jste ušetřená od daní třeba v Německu nebo z peněz, který si vyděláte ve Švýcarsku. Takže ono je to trošičku komplikovanější, ale ty daně se samozřejmě platí. Není to tak, že člověk neplatí ani korunu.
Vy jste zmínila, že máte v Česku nadaci. Vychází vám stát při jejím chodu nějak vstříc, nebo jste prostě úplně soběstační?
Tak my jsme měli… my jsme samozřejmě žádali i náš stát o grant a měli jsme to štěstí, nezískali jsme to tedy od českého státu, ale získali jsme to od Evropské unie, získali jsme grant dvacet dvou milionů korun na náš projekt Equal, takže to bylo velmi příjemný. Myslím si, že ten stát nám prokázal důvěru tím, že nám vložil určitou částku do nadačního jmění, kterou můžeme my používat vlastně na… ne tu částku, ale… jak se to říká, měsíční…
Nějaký úvěr?
Ano, přesně tak. Úroky, měsíční úroky můžeme použít na chod nadace.
Řekněte, kolik ta nadace tak měsíčně může rozdělit peněz?
Tak měsíčně, to vám možná…
Nebo ročně.
…přímo neřeknu, ale ročně jsme přerozdělili… minulý rok myslím, že to bylo kolem dvaceti milionů korun. Takže určitě je to měsíčně, si myslím, kolem toho milionu, někdy i více, podle toho, jestli se konají nějaký akce nebo jestli máme štěstí na sponzory.
Vy máte rozjetých strašně moc projektů, kdo je vymýšlí?
Tak my máme vyloženě přímo v nadaci… ono to bude znít tak velmi… profesionální projektanty, projektový oddělení, ale je to spíš taková opravdu skupina nadšenců, kteří se snaží něco vymýšlet. Protože ta charitativní činnost přece jenom tady neexistuje zas tak dlouho. My jsme se snažili získat nějaký zkušenosti v Anglii, snažili jsme se získat nějaký zkušenosti právě v tý Skandinávii. Ty projekty si vymýšlíme právě u nás, protože se snažíme přizpůsobit tady na to… na ty děti, který tady vyrůstaj, tady u nás v Čechách, v dětských domovech.
Vy tam máte třeba projekt Patronát, jak to funguje?
Tak to je patronát… to je patronát v podstatě… v dětských domovech my získáváme různé pedagogy, nebo platíme to právě z toho projektu Equal, kdy ty pedagogové jsou placeni právě z tohoto projektu a ty pedagogové dochází do dětských domovů a snaží se dětem pomoct s dětskými… s dětskými úkoly, s domácími úkoly, snaží se je připravit na nějaký budoucí povolání, pomoct jim ve výběru budoucího povolání, pomoct jim ve škole. To, co dělá normálně rodina, to, co oni nemají, nemají tu možnost se doma vlastně o tady těch obyčejných věcech poradit.
Říká v Press klubu na Frekvenci 1 modelka Tereza Maxová.
Paní Maxová, který z těch projektů je vám nejbližší?
Mně? Tak určitě ten jeden z prvních, kterej se jmenoval Dejme šanci dětem. To byl takový, myslím, ojedinělý projekt tím, že to vlastně poprvé tady v Čechách se zkoušel… internetová pomoc dětem, byla to pomoc konkrétní, konkrétnímu dítěti vlastně konkrétní pomoc přicházela. Takže to byl určitě takovej ten projekt, kdy… kterej běží dodnes. Už je to deset let. Kterej pořád velmi dobře funguje, protože lidi mají možnost vidět, kam ty peníze vlastně odcházejí. I když teďka v týhle tý současný době my se snažíme nejenom podpořit děti v dětských domovech, ale i třeba v těch pěstounských rodinách, nejenom podporovat děti v těch materiálních věcech, takže jim právě kupovat, já nevím, kolečkový brusle nebo lekci tenisu, ale naopak snažit se věnovat, nebo věnovat peníze, investovat peníze spíš do vzdělání, do toho, aby se něco naučily, aby s něčím potom mohly odejít z toho dětskýho domova a na něčem mohly stavět v budoucnosti.
Ve světě se střídají módní vlny nejen při oblékání, ale i v charitě. Adopce na dálku, to je teď velký hit. Sledujete tyto trendy?
Tak my vlastně máme i jeden projekt, který taky je jakousi součástí adopce na dálku, protože po tsunami vlastně tady i u nás… i nás oslovilo spousta organizací, takže i my jsme jim pomohli zařídit vlastně takovou adopci na dálku. Jedná se o dětský domov, ani to není dětský domov, protože to je spíš sirotčinec na Srí Lance. Takže i my se snažíme být součástí tý adopce na dálku. Tady u nás v Čechách co se týče těch českých dětí, tak si myslím, že opravdu ty dětský domovy tady netrpí nějakou materiální… materiálním nedostatkem, ty děti v těch dětských domovech si myslím, že maj takový ty základní věci, není to… je to obrovskej rozdíl proti právě třeba rozvojovým zemím nebo právě proti tý Srí Lance. Takže myslím, že tady ta adopce na dálku v Čechách… že nemá smysl.
Jakou máte zkušenost, pomáhají víc muži, nebo ženy?
Tak jak se říká - za vším hledejte ženu. Já jsem přesvědčená o tom, že přece jenom žena jako matka má určitě jinej vztah k tomu, pomáhat dětem, než možná muž, i když se možná mýlím.
Vaše nadace oslovuje velké firmy, jsem si všimla. Jedná se vám lépe s manažery, nebo s manažerkami?
Bohužel zase těch manažerek těch velkých firem dneska není tolik, což si myslím, že je škoda, ale jedná se nám dobře i s manažery. Myslím, že my máme to štěstí, že nám opravdu ty velký firmy vycházejí vstříc. Snažíme se je přesvědčit právě tou konkrétností a právě získat je na naši stranu tím, že jim poskytneme nějaký z našich projektů. Takže vlastně my si je… dalo by se říct, že si ty sponzory tak trošku hýčkáme.
U nás v těch velkých firmách je to, nebo začíná to být tak půl na půl, manažeři čeští a potom manažeři tedy ze západní Evropy nebo z Ameriky. Je mezi nimi rozdíl, mezi těmi českými a těmi západními?
Určitě. Jak už jsem říkala, tak ta charita přece u nás nemá takový to dlouhý trvání. Musím se přiznat, že třeba naopak v tý Anglii, kde je takovej ten konzervativní způsob výchovy i vzdělání, tak i ten přístup k tý charitě vlastně je trošičku jinej. Tady u nás ty lidi k tomu přistupujou s takovou větší nedůvěřivostí, člověk je musí hrozně dlouho přesvědčovat, dodávat v podstatě fakta. Což si myslím, že jsme i ten nedůvěřivý národ, není to určitě ku škodě. Kdy naopak ty manažeři z toho zahraničí spíš k tomu přistupují tak pozitivnějc, bez nějaký veliký nedůvěry.
257 400 999, na tomto čísle můžete pokládat vaše dotazy Tereze Maxové, to ale v závěru Press klubu na Frekvenci 1. Esemeskové číslo pro vaše dotazy je 900 12 10 a esemesky můžete samozřejmě posílat už teď. Mně šlo o to, paní Maxová, když jsem se ptala na ty muže, jestli je opravdu rozdíl mezi chováním, mezi empatií třeba českého muže a muže ze Západu, jestli je tam vidět nějaký rozdíl už v té rodinné a školní výchově.
Tak já si myslím, že opravdu záleží na tý osobnosti, je to velmi individuální. Myslím, že je to všechno spojený určitě s tou výchovou, protože Tobias třeba chodí do mezinárodní školky a tam jde vidět, že už od těch dětských opravdu let, od těch dvou tří let ty děti se učí přinášet do školky, já nevím, hračky a oni jim vysvětlujou, že by neměly nosit hračky, který jsou rozbitý, že ty hračky budou posílat, já nevím, do Indie do nějakýho sirotčince. Nebo vybírají oblečení nebo s dětma… dětem vysvětlujou, že se musí pomáhat těm, co to potřebujou. Kdy si myslím, že třeba tady u nás v Čechách to zas tak zakořeněný není, určitě ne od těch… od toho nízkýho věku. I když se zase musím přiznat, že my jsme měli náramkový projekt, je to takovej ten svítivej náramek, který můžete koupit v trafikách a tady v obchodních domech a moje mamča, protože je učitelka, tak jí napadlo - nabídnu to ve škole žákům. Kdy samozřejmě se to… mělo to obrovskou popularitu, ty náramky… těch náramků se prodalo hrozně moc, ale našel se i tatínek, kterej poslal takovej nepříjemnej e-mail mojí mamince, která z toho byla teda opravdu nešťastná, kdy v podstatě on tu mojí maminku osočil, že ona se snaží z těch dětí tahat peníze. Ten náramek stojí padesát korun, není to částka vysoká. Ale protože ten klučík byl druhák, tak on řekl, že ten klučík v těch sedmi nebo osmi letech absolutně nemůže pochopit význam tý pomoci. Což si myslím, že je nesmysl, protože naopak paní učitelka třídní se těm dětem snažila vysvětlit, na co ty peníze jdou, že to je pro děti, který nemají tu možnost vyrůstat v rodině, že to jde na jejich vzdělání, že oni mají tu šanci… že jim doma rodiče pomůžou s úkoly. Vysvětlovala jim to opravdu, že si myslím, že každý osmiletý dítě to muselo pochopit. Takže někdy se to setkává s obrovskou… s obrovskou popularitou a ty lidi jsou rádi, i ty děti jsou rádi, že můžou pomoct. Najdou se i takoví, kteří tomu nevěří a kteří se snaží v podstatě přistupovat k tomu velmi negativně.
Říká v Press klubu na Frekvenci 1 modelka Tereza Maxová.
Paní Maxová, pokud jde o rodinu, zastáváte spíš tedy názor na tradiční roli ženy v rodinném prostředí, nebo jste blíž k tomu rovnocennému rozdělení úloh?
Tak já si myslím, že nejsem určitě žádná feministka, ale tím, že jsem se o sebe musela vždycky postarat sama, vždycky jsem si na sebe musela sama vydělat peníze, i to vlastně… i to založení nadace, kdy člověk opravdu si musel vybudovat nějakou tu pozici tady i v tom charitativním světě tady vlastně i v zahraničí, tak si myslím, že ta možnost tam je, možnost vlastně ženy vydobýt si podobnou pozici, jako má muž, co se týče nějakýho společenskýho postavení. To si myslím, že ta šance tam určitě je a že by možná měl být i u nás… být dán větší prostor. Právě třeba říkám, že ty manažeři jsou většinou muži.
Chtěla byste například, aby váš příští manžel zůstal na mateřské dovolené s vaším dalším dítětem?
Tak to zase nemůžu říct, protože si přesně pamatuju Fredericka, kdy on se staral o Tobíka celkem často. Ale přece jenom oni nemají takový to vrozený… takovej ten vrozenej instinkt, co se týče tý péče o dítě, protože si pamatuju, že jsme vždycky… přiletěla jsem z práce odněkud a dítě sice na mě čekalo pěkně oblečený a spokojený na letišti, ale bylo mínus… venku bylo asi mínus deset a dítě mělo zimní kombinézku a chyběly mu botičky i ponožtičky. Takže tak si myslím, že někdy ten přístup… není to asi zase… je to individuální, ale myslím si, že tím, že ta máma vlastně s tím dítětem je úplně opravdu od začátku a to dítě porodí a potom, že jo, ty první dny v tý porodnici, všechno se musíme naučit v průběhu. Myslím si, že přece jenom řešíme spoustu věcí instinktivně, kdy si myslím, že ten muž ten instinkt takový nemá. Takže co se týče třeba tý péče, oblíkání, já nevím, krmení dítěte, samozřejmě nemá prs, jak se říká, muž, takže si myslím, že i tak to… i tomu to odpovídá.
Pokud jde o manžela, už nějaký kandidát je?
Tak to ještě ne. Já jsem ráda, že jsem v podstatě teďka sama, že člověk má takovou svobodu, svobodu rozhodování, není ničím ovlivňovanej a ten život si může tak uspořádat dle svých vlastních hodnot, dle svých vlastních představ.
Myslíte si, že dnešní společnost od mužů vyžaduje odpovědnost vůči rodině?
Asi vyžaduje, ale přece si… myslím si, že tu zodpovědnost přece jenom větší nese žena. A myslím si, že i opravdu takovej ten větší tlak, nejenom co se týče výchovy dítěte, ale i v povolání, že přece jenom se klade větší tlak na ženu než na muže.
Existuje takový názor, že lidé dnes vztahy spíše konzumují, než dlouhodobě vytvářejí a budují. Souhlasíte s tím?
S tím já souhlasím.
Co se s tím dá dělat?
Já si myslím, že vůbec dnešní doba je úplně jiná než ta, co bývala předtím, asi to tak má být. Je podstatně rychlejší, je tady… jsme ovlivňováni hrozně moc médii, názory jiných lidí, málokdy si utvoříme ten názor svůj vlastní. Lidi chtěj měnit… mění často a je to asi, i co se týče těch vztahů.
Říká v Press klubu na Frekvenci 1 modelka Tereza Maxová, které za chvíli můžete zavolat i vy na číslo 257 400 999. Nebo jí pošlete esemesku na číslo 900 12 10 a klidně ihned. Vy jste studovala práva, jaký druh by vás bavil, rodinné, trestní?
Tak já jsem vždycky obdivovala mojí tetu, která právě se zabývala tím trestním právem. Vždycky přicházela domů se spoustou historek, který samozřejmě… my jako děti jsme poslouchaly. Asi si to člověk dobře přesně, to právo, nedovedl představit, protože dneska když my musíme vytvořit i v nadaci smlouvu v podstatě na… smlouvu co se týče přijetí darů, smlouvu co se týče organizování různých charitativních akcí, kdy potom člověk zjistí, že je to spousta byrokracie vlastně, práva, tak už odpadá taková… takovej ten zájem o to, kdy člověk se dívá, čte Agathu Christie a dívá se na detektivky v televizi, že to v podstatě v praxi tak vůbec není, že se jedná o slovíčka, jedná se o dobrou rétoriku, o dobře to, co si myslíte, dát na papír. Já čím jsem starší, tak tím míň v to právo bohužel věřím, že si myslím, že někdy to právo není, nestojí na tý správný straně.
Právníci navíc musejí být leckdy dost tvrdí a potlačení emocí a naprostou nezbytností. Dokázala byste to?
I to si myslím, že se ke mně nehodí. Já vlastně dneska, i když ty práva jsem nedostudovala, tak vlastně ty práva se snažím… za nějaký právo se snažím bojovat, ať už je to za třeba to právo těch dětí, který žijí v dětských domovech, i když na to tu vysokou školu nemám. Zase snažím se to spíš dělat instinktivně, ne podle zákonů a knih zákonů.
Vy jste takový výmluvný typ, jste ten typ, který má argument vždycky po ruce?
Snažím se, ale… ale ne vždycky samozřejmě ten argument může bejt správnej. Jsem i ten typ, kterej dovede přiznat chybu. I když si myslím, že ten argument vždycky při ruce mám.
Jste extrovert, nebo spíš uzavřený typ?
Já si myslím, že spíš extrovert. Jak se říká, že vlastnosti vlastně dědí děti po rodičích, tak v případě třeba mýho syna to vůbec není, protože můj syn je vyloženě takovej ten autistickej typ, takovej ten opravdu introvert, kterej si ty názory spíš nechá sám pro sebe. Jak mu říkám… vždycky říkám Fučík, že on opravdu neřekne to, co si myslí, ani pod nátlakem.
Jaký typ lidí se dnes prosadí ve vašem oboru, tedy v modelingu? Nebo záleží dnes už jenom na agentovi?
Já si myslím, že to zase… ono bohužel tady ta moje práce zas tak nesouvisí s tím, jestli jste výřečná, nebo nejste výřečná a jestli třeba tu vysokou školu máte, nebo nemáte, záleží opravdu na tom v podstatě, jak vypadáte, jestli se tím vzhledem hodíte těm současným trendům.
A jaké jsou ty současné trendy?
Tak ty se hrozně mění, že jo. Dneska ta věková hranice se pohybuje hrozně… je podstatně nižší, než byla, když já jsme začínala. Když já jsem začínala, tak byl trend takových těch švédských modelek, blondýnek s takovou tou ideální postavou, který se potom měnilo, přicházel trend právě takových těch zajímavějších typů, protože se otevřely hranice a otevřely se hranice Východu, přicházely modelky, já nevím, z Ruska, kdy samozřejmě to je obrovskej trh, a i samozřejmě z Čech. Potom byl trend takový tý módy ulice, kdy naopak se braly modelky opravdu z ulice, menší, mohly mít třeba i křivý nohy, křivej nos, jenže byly něčím zajímavější, bouraly takovou tu… takovej ten ideál krásy. Dneska si myslím, že to je o takovým… vypadat zdravě. I když na druhou stranu se tím, že ta věková hranice se snižuje, tak vlastně samozřejmě v těch čtrnácti nebo patnácti ty holčičky jsou hrozně jako hubený, protože tak to… tak to je, že jo. Ve čtrnácti, v patnácti máme jinou postavu než v pětatřiceti. Takže si myslím, že potom ty lidi se v podstatě koukají na ten obrázek a říkají si, "no, tohle to je kost a kůže," a nemůžou se s tím absolutně ztotožnit. Takže si myslím, že dneska ten trend krásy je příliš hubenej, příliš mladej, škoda, že ty normální lidi se s tím zas tolik ztotožnit nemohou.
Už za chvíli vám bude k dispozici na čísle 257 400 999 v Press klubu na Frekvenci 1 modelka Tereza Maxová, ale teď třicet sekund na cokoliv, co chcete říct, bez otázky. Máte slovo.
Tak dobrý den. Tak já aspoň požádám, jestli teda opravdu je těch posluchačů tolik, tak jestli chtějí pomoct, pomoct konkrétně, pomoct dětem, který vyrůstají v kojeneckých ústavech, tak pošlete déemesku ve tvaru DMS NTMDETEM na číslo 87777 a já vám za to mockrát děkuju.
Tak to bylo necelých třicet sekund Terezy Maxové a teď jsou na řadě vaše živé telefonáty.
Tereza Maxová, dnešní host Press klubu na Frekvenci 1, odpovídá na vaše dotazy. Dobrý večer prvnímu posluchači.
posluchačka:
Dobrý den, tady posluchačka Jana z Ústí nad Labem. Já bych se chtěla zeptat, jestli víte, jak vzniklo přirovnání "opilý jako Dán". Děkuji.
Tak to určitě vím, protože jsem se dokonce byla i podívat v muzeu piva v Dánsku, kdy Dánsko dlouhou dobu figurovalo na prvním místě v konzumování piva. Dneska se musím přiznat, že i na tý… že jsme se tam na tý listině objevili my jako Češi, takže dneska už se možná… možná za deset let se bude říkat "opilý jako Čech".
Poslechneme si další dotaz. Dobrý večer, Press klub Frekvence 1.
posluchačka:
Dobrý den, paní Maxová, tady Zdenka. Já bych se ráda zeptala, v jakém jste narozena znamená a zda věříte horoskopu. Děkuju.
Tak já jsem se narodila 31. srpna, je to znamení panny. A horoskopům částečně určitě věřím.
Já tady mám jeden esemeskový dotaz. Jaký je váš názor na botox a plastiku?
Tak zatím nemám osobní zkušenost, takže člověk těžko říká nějaké názory, když tu osobní zkušenost nemá. Viděla jsem botox, který byl udělán velmi dobře, stejně tak jako plastiku, která byla udělána velmi dobře, tomu člověku to pomohlo, vypadal o několik let mladší. Na druhou stranu jsem viděla opravdu průvod příšer, kdy ty plastický chirurgie se neosvědčily. Zajeďte si do Monaka se podívat.
Poslechneme si další telefonický dotaz. Dobrý večer, Press klub, Frekvence 1.
posluchač:
Dobrý den, tady je Karel. Věnujete se nějakému sportu? Díky, na shledanou.
Tak já jsem dřív se věnovala sportu samozřejmě podstatně víc, chodila jsem dokonce… absolvovala jsem dokonce sportovní školu, která… díky ní já dneska vlastně neumím plavat, lyžovat, hrát různý míčový hry. Dneska, abych tak pravdu se přiznala, tak maximálně tak dobíhání taxíku a venčení psa, to jsou takové moje jediné sporty asi.
Poslechneme si poslední telefonický dotaz. Dobrý večer, Press klub, Frekvence 1.
posluchačka:
Dobrý den, tady Veronika z Plzně. Ráda bych se zeptala paní Terezy Maxové, jestli by jela adoptovat dítě do Afriky jako Angelina Jolie. Děkuju mnohokrát, na shledanou.
Tak adopce je obrovská zodpovědnost. Ani bych nemusela odjíždět až do Afriky, myslím, že spousta dětí k adopci je volných právě tady u nás v České republice, kdy si myslím, že to dítě by vyrůstalo ve stejný kultuře. Takže možná v budoucnu a přímo tady z Čech.
Tolik Tereza Maxová, dnešní host Press klubu na Frekvenci 1. Díky, že jste přišla, a hezký večer.
Taky hezký večer, na shledanou.
Na vás už čeká Rande na Frekvenci 1, ale teď aktuální zprávy.
Doslovné přepisy zpráv poskytuje společnost: NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY,s.r.o.
Reklama
