Jak jsem sháněl plány od baráku

"Chci zateplovat," řekl jsem kamarádovi architektovi. "Dobrý, a máš plány domu?" Eee... nemám.

Řeklo by se, že plány od svého domu má každý normální majitel. V mém případě tomu tak nebylo. Bydlím v domečku po rodičích, oba již zemřeli a v jejich písemnostech se dochoval jen jeden díl plánů, boční řez. A to nestačilo ani architektovi, ani energetickému auditorovi..

Kde je vzít? Naštěstí každý stavební odbor městského úřadu uchovává kopie plánů. Tedy jednání s úřadem?!? Ale to mě nevykolejí. Mám už svou fintu. Přijdu na úřad a pokorně se dožaduji pomoci. "Víte, nezlobte se, já tomu nerozumím, byla byste tak strašně hodná?" Většinou následuje pobavený úsměv. "No jo, panáček z televize, praktického života neschopnej...tak to sem dejte! "

Jenže to chce, aby dámy úřednice sledovaly seriály. Paní, s kterou jsem jednal, zjevně k mým divačkám nepatřila. Na mou obvyklou fintu se tvářila jak dobrman na narušitele hranic. "Adresu!" Paní na mne udělala takový dojem, že jsem chvíli nevěděl, kde bydlím.

Ovšem to ještě nebylo nic proti tomu, když se zjistilo, že bydlím v řadové zástavbě a že projektant kdysi odevzdal plány na celý blok, nikoliv na jednotlivé domy. Co teď, kde vlastně bydlím? Co bude s mým domečkem?

V tom zazněl povel jak od maršála Žukova: "Situace?!" Včil, umělče, mudruj. Jaká situace? Povětrnostní? Moje finanční? Nebo prekérní? Nebudu vás dlouho napínat, šlo o to, abych jí na mapě ukázal, kde ten můj dům stojí, kde je situován. Potom už jsme se celkem rychle dobrali toho, že jsem si odnesl plány. Když ne od svého domu, tak aspoň od domu, který byl stavěn stejně jako ten můj.

Poučení – nemáte-li plány, obraťte se na městský úřad. A budete-li schopni odpovědět na otázku, kde je váš dům situován, bude to třeba i nuda. Když jsem to zvládnul i já...