Vyhledávání
Hřebejk na Frekvenci 1: Renče i Sedláčka vyznamenal Zeman za podporu! Ne za zásluhy
Hostem u Pokondrů byl režisér Jan Hřebejk. A vůbec si nebral servítky. Několikrát během povídání zkritizoval prezidenta Miloše Zemana. Mimo jiné za státní vyznamenání, která udělil minulý týden.Záznam rozhovoru
Začneme aktuálně, u kníra. Koukám, že Ti sluší stejně jako nám. Chceme se Tě zeptat, proč ses letos rozhodl podpořit Movember?
Jan: Já podporuju všechno, co tzv. vede k okrádání. Nadace kradou a podporovat cokoli neziskového je nestandardní. Já jsem to podpořil z toho důvodu, že si myslím, že mě to skoro nic nestojí. Mně to stojí to, že se potkám s kamarády a nechám si povyrůst nebo nabarvit knír, a strávím čas s lidmi, které rád vidím. Takže pro mě to nic není. Věřím tomu, že tenhle způsob takové malé podpory může pomoci. Kdyby to pomohlo jednomu člověku, tak to stojí za to. Pro mě je to prd a někomu to může zachránit život. I klidně mně.
Jak to máš s prevencí?
Jan: Já čím víc se o rakovině dozvídám, tak mám takový názor, že je to něco, o čem vůbec nevíme, co to je. Trochu se bráním takovému tomu ezotericko-psychosomatickému výkladu, tomu, co říká Jarda Dušek nebo pan doktor Hnízdil, že je to takový odraz tvé osobnosti nebo tvého ega. Netroufl bych si tohle říci, a přijde mi problematické říkat to tváří tvář lidem, kteří do toho spadnou. Aby si třeba řekli: „Byl jsem moc sobecký. Ty vole, můžu si za to, že já jsem dostal raka”. To nevím, jestli je příliš povzbudivé. Tohle prostě nesdílím. Bohužel mi teď někteří blízcí kamarádi zemřeli na rakovinu, takže jsem teď vlastně zmatený. Tu nemoc mám za takovou velkou záhadu. Ono to tak asi bylo vždycky a lidé třeba jen nevěděli, že je to rakovina. Když už se tedy mineme s tou prevencí, a člověk spadne do nějaké nevyhnutelné fáze, tak mi přijde, že najednou s vámi bydlí nějaký predátor, nevíš co udělá, nevíš co se stane a odkud přijde ta rána. Je to příšerné a každý, kdo udělá něco sebemenšího pro to, co může to utrpení těm lidem zmírnit, tak hurá. Když na to máme čas a možnost, tak bych řekl, že je to skoro až povinnost.
Připravuješ teď nově seriál Až po uši. Čím se liší od ostatní seriálové produkce?
Jan: Budu úplně upřímný. Vzhledem k tomu, že se mě někteří lidé z oboru na to ptají, zda dělám ten seriál, tak teď, když už na to visí plakáty, že začne, tak ho dělám. Já už třičtvrtě roku nic nedělám, nemám žádnou práci. Pořád ale dělám ten seriál, který jsem dotočil loni touhle dobou. Teď má premiéru. Já nemám takový přehled o současné české a světové produkci. Ale věřím tomu, že se nám podařilo dobře to napsat, a jsou tam výborní herci. S tím seriálem jsem usiloval o dvě věci: aby to přirozeně plynulo, aby se lidé zajímali o to, co bude za chvilku, ale aby se to to zajímali chytří lidé. A pak, aby tam nebylo moc vaty a byla to sranda. Když už jsem obsadil třeba Hynka Čermáka, tak jsem tu z něj udělal takového metrosexuálního děvkaře. Ne, že by v něm kousek chlíváka nebyl, to samozřejmě tam musí být, to se úplně zahrát nedá, ale jinak vše ostatní je herecký výkon. A to všechno jsme si moc užili.
Proč jsi kývnul na na nabídku Terezy Polachové dělat seriál pro HBO?
Jan: Nejdřív kvůli penězům a pak jsem si to zamiloval.
3 nepříjemné otázky
Patříš mezi umělce, kteří se veřejně vyjadřují k veřejnému životu i k politice. Vzal bys zpátky některé své výroky, které jsi hodil do placu?
Jan: Tak určitě bych vzal zpátky výrok, že Miloše Zemana na hrad vlečou rudá a hnědá prasata. Vzal bych ho zpátky ne proto, že je vulgární, ale proto, že je nepřesný. Mě nějakým způsobem uráželo to, že v té prezidentské kampani došlo na věci jako takové ty polofašistické seznamy Adama B. Bartoše, inzerát v Blesku, … Na jednu stranu mi to přišlo komoušské a z druhé strany fašounské. Pak lidé, kteří mě znají a mají mě rádi si pak nebyli jistí, jestli tím myslím třeba voliče. Voliče já nemyslím. Já nikomu nevyčítám, že volil Miloše Zemana. Do voličů bych si netroufl jet. Ale myslel jsem tím prostředky použité a hodící se. To jsem tím myslel, ale řekl jsem to blbě. Byl jsem opilý a urazil jsem Schwarzenberga a další lidi, ale takhle jsem to nemyslel. Myslím si, že Zeman je věrolomný prezident a myslím, že je to zlo. Myslím si, že použil ty nejhorší prostředky a úplně se mi ježí chlupy, když si vzpomenu, jakým způsobem odpovídal a jakým demagogickým způsobem nectil takové lidi, jako je třeba paní Čáslavská nebo Zdeněk Svěrák. Myslím si, že jako prezident může fascinovat jen lidi, kteří si neuvědomují defektnost jeho činnosti. Tento svůj výrok bych si vyčítal, ale ne proto, že mě nějaký chudák pan Vyvadil chtěl pak za to zažalovat, ale proto, že to bylo nepřesné a vyznělo to neomaleně a vulgárně.
Jak budeš vzpomínat na herce Pavla Landovského?
Jan: Já jsem Pavla Landovského zase tolik neznal, i když jsme spolu točili. Obdivoval jsem ho a je mi strašně líto, že jsem ho už nepotkal ve formě. Jiřího Kodeta jsem potkal na konci jeho formy, ale měl jsem to obrovské štěstí, že jsme se potkali na dobré roli a že to vyšlo. Tohle se mi s Pavlem Landovským nepodařilo. On, když jsme se potkali a v tu dobu byl v kinech film Pupendo, tak mi řekl: „Ale my jsme se všichni takhle nechovali”. Bylo vidět, že se mu ten film nelíbil. Ten film ale není o lidech jako on. Pavel Landovský je člověk, kterého budu mít vždycky v úctě právě proto, že se nechoval jako ti lidé z mého filmu Pupendo. Pro mě je to hrdina a velký herec navzdory té lidové pověsti. Prostě chytrý, statečný a nekonformní pán.
Co říkáš na vyznamenání tvých kolegů-režisérů od prezidenta Miloše Zemana na Pražském hradě?
Jan: Já si myslím, že to není dobře. Je to samozřejmě vizitka Zemana. Já Renče i Sedláčka jako režiséry uznávám, ale nedostali to za zásluhy o kulturu a umění, ale dostali to za podporu Miloše Zemana v jeho kampani. To si nemůžou neuvědomit. Ale jim nechci nic vyčítat nebo je znevažovat. Obou si jich vážím, stejně jako Lucie Bílé, ale je to vizitka Miloše Zemana, to matení hodnot. Nemůže nic zastřít na tom, že vedle lidí, kteří si vyznamenání zaslouží jsou tam lidé, kteří si ho nezaslouží. Filip Renč, Robert Sedláček ani Lucie Bílá se nezasloužili o umění v této zemi, a musí to vědět. A to, že jim člověk, ještě pokrytý střevní mikroflórou komunistických čínských papalášů, uděluje vyznamenání, to je jenom matení hodnot. Vyznamenání mají dostávat lidí na konci života za uzavřené dílo, které prospělo společnosti nebo má přesah do humanitární nebo občanské sféry.