Vyhledávání
Kritika musí být vtipná, pak je zajímavá, říká Nellis
Myslím si , že první krok kritika k tomu, aby mohl napsat dobrou kritiku je, že se musí snažit svým způsobem vážně pochopit, o čem ten film měl být, co byl ten cíl.Záznam rozhovoru
Začneme akuálně. Teď přichází do kin váš nový film Andělé všedního dne. Proč jste si vybrala knižní předlohu Michala Viewegha?
No… tu knižní předlohu si vlastně první vybral pan producent, Rudolf Biermann, a mě si s Michalem vybrali jako dramaturga nebo kamaráda, se kterým se o první verzi scénáře, kterou psal Michal, pobaví. Taže jsme se sešli, já jsem si to dvakrát třikrát přečetla, povídali jsme si o tom. Mně se na tom líbilo, že to téma je pro Michalovu tvorbu docela neobvyklé a na druhou stranu pro mě osobně zajímavé. Je to něco o čem člověk úplně nechce přemýšlet, ale teoreticky ví, že by měl. Je to to známé Carpe Diem, prostě: užij dne, ale v tom slova smyslu, jako kdyby byl tvůj poslední. Protože my víme kdy to začalo… někdo tedy neví, ale většina lidí ví, kdy jsme s touhle existencí začali, ale kdy s ní skončíme, to už tak jasné není. No a pak šel čas, Michal měl nehodu, přemýšlelo se jak to bude dál se scénářem. Z myšlenky, že bych ten scénář napsala já vznikla myšlenka, že bych to i režírovala. Já jsem nad tím přemýšlela docela dlouho, protože nejsem úplně zvyklá točit filmy podle cizích scénářů, ale ve chvíli, kdy jsem to přepisovala a Michal mi dal úplně volnou ruku, v čemž byl velmi velkorysý a také to svým způsobem byla moje podmínka, tak už jsem si to začala přepisovat trochu tím směrem, jakým jsem zvyklá přemýšlet já a taky jsem to natočila.
Máte ráda knihy Michala Viewegha?
Já si pamatuju, když mi bylo asi 22, tak jsem četla Báječná léta pod psa. To byla první kniha, kterou jsem od Michala četla a hrozně se mi líbila, protože dokázala něco, co mnoho současných autorů žijících tady neumělo nebo nedělalo. A to se s humorem a citem pro přesné vykreslení vztahu a situace podívalo na dobu, ke které jsme teprve hledali přístup. A v tom, si myslím, že Michal má mimořádný dar. Že si relativně rychle dokáže od věcí vytvořit odstup. Já jsem nečetla všechny jeho knihy, já znám některé a třeba moc se mi líbila kniha Vybíjená. Takže tyhle dvě znám a pro mě třeba tyhle dvě jsou vyjímečné. Myslím si, že má úžasný cit pro to v krátkém obyčejně znějícím dialogu postihnout nějakou podstatu vztahu. To je velký dar. To nemá úplně každý.
Čím je pro vás váš film jiný než to, s čím se setkáváme v současné distribuci českých filmů?
Já si myslím, že každý fim je úplně jiný. Těžko najdete dva stejné. Já se ten film snažím udělat tak, jak v danou chvíli umím a o tom, co mě zajímá. Já si myslím, že každý film je vyjímečný, protože ho dělají jiní lidé, snaží se, tedy věřím, že většina se snaží, a já kdybych o tom takhle uměla mluvit a popisovat to a vysvětlovat důležité myšlenky v rádiu během několika vět, tak určitě nedělám dvouhodinový film. Na to si budou muset přijít ti lidé sami.
Jak jste vnímala reakce některých bigbíťáků na Revival (pozn. red. film z roku 2013, který Alice Nellis režírovala podle svého scénáře), kde padaly věty: „No takhle to nechodilo, to je její představa o tom, jak fungoval androš.“ Co jste na to říkala?
Že jsem netočila film o androši. Asi si toho nevšimli.
Máme tady druhou nepříjemnou otázku. Byla tu recenze na iDnes, kde se psalo: „Vieweghovým Andělům bylo v knize lépe než v kině.“ Četla jste to?
Nečetla. Já mám pocit, že ty kladné i ty záporné kritiky jsou svým způsobem zavádějící. Stejně jako když si přečtu kladnou kritiku nebo i chválu, tak rozhodně není vhodné nebo správné sednout si na zadek a říct si: „Přišlo se na to, jsem génius, teď je to jasný.“ Tak když někdo napíše, že se mu něco nelíbí, tak asi také není přímý následek, že si sednu někde doma a řeknu: „Tak jsem debil.“ Protože abych trávila tu energii nutným rozhodováním o tom, kteří z těch lidí mají nebo nemají pravdu, tak si myslím, že je lepší tu energii vrhnout někam jinam. A já mám lidi, jejichž názor mě zajímá, které znám natolik dlouho, že věřím, že mi řeknou pravdu a mám si to tam s čím dát dohromady. A to je pro mě důležitější než nutně nějaké názory podobného typu.
Myslíte si, že má vůbec smysl, že vycházejí nějaké recenze?
Já si myslím, že určitě nějaký význam to má. Vychází to také z toho jaká je ta kritika. Já si myslím, že první krok kritika k tomu, aby mohl napsat dobrou kritiku je, že se musí snažit svým způsobem vážně pochopit, o čem ten film měl být, co byl ten cíl. A pokud se v tomhle nesejde s tím autorem a chtěl, aby ten film byl o něčem jiném, tak ta kritika nikam nevede. A pokud necítím to, že je tam nějaké pochopení toho, co se třeba nepovedlo, ale kam to mělo směřovat, tak se těžko můžu věnovat nějakým argumentům. Když chtěl někdo natočit jiný film, měl ho natočit, ne o tom psát. Na druhou stranu dobře vyargumentovaná kritika, kde cítím to pochopení a ten člověk jde po nějakých jasných bodech, proč to tak bylo či nebylo, může být pro někoho zajímavá. Ale na druhou stranu, asi to v dnešní době mnoho nezmění. Je tam podle mě důležitá vazba na nějaký vkus. Je normální, že ne všechno se všem líbí. Já znám filmy, které nechápu nebo mě nebaví nebo se mi skoro nelíbí, ale neznamená to, že jsou to filmy špatné. Prostě mě se nelíbí, já nejsem člověšk, který se na to nechce koukat, ale neznamená to, že se na to nemá koukat někdo jiný nebo že to někomu něco nepřinese.