Vyhledávání
Pondělní host Pokondrů: Herec Jan Potměšil!
V pondělní přišel k Pokondrům herec Jan Potměšil! V rozhovoru mimo jiné řekl, že to, že skončil po autonehodě na vozíku, není trest ale dar. Poslechněte si záznam rozhovoru!Záznam rozhovoru
3 nepříjemné otázky
Vrátíme se k filmu Bony a klid 2! Proč si myslíš, že přes veškeré úsilí zůstal za očekáváním?
Honza: Osobně si myslím, že je moc těžké vstoupit do stejné řeky. Ta neotřelost toho, jak ta první část zafungovala, ta sedla do té doby. Lidé se už tak nadechovali a najednou si to dovolilo říkat na plnou pusu, když většina národa netušila, že existuje ta šedá zóna. Tak to bylo něco mimořádného, to se nedá asi přesně opakovat. Mám pocit, že jak u té jedničky byl Vítek Olmer dokonale sehraný s kameramanem Otou Kopřivou, jestli podobná dobrá souhra byla i v tom druhém díle. Jestli tam nebyla určitá překážka, jestli Vítek neměl jinou představu toho snímání. Když jsou ty dvě osobnosti proti sobě, tak to pak není úplně konstruktivní.
Nejhorší vlastnost Jakuba Špalka?
Honza: Jakub dokáže být velmi ostrý, jak je tvrdohlavý a možná díky těmhle věcem to divadlo všechno přežilo. také někdy je hodně ostrý a tvrdý, takže to člověk musí těžce vydýchávat. Prostě břitva.
Když jsi zůstal po nehodě, která se ti stala během revoluce, na vozíku, neměl jsi pak právě na tu revoluci vztek?
Honza: Neměl a možná, že to přineslo i pozitivní rozměr v tom smyslu, že teď cítím, že si vážím každé vteřinky toho života, který tady máme. I těch nových věcí. Jako kdyby člověk dělal všechno poprvé nebo naposled. Říkáš si pak, že to může být během lusknutí prstů všechno jinak. Takže jsem nakonec za to vděčný, protože si myslím, že to není žádný trest, ale dar.
