Vyhledávání
Stanislav Zindulka: Pro mne Bróďa nikdy neodešel. Mám pocit, že je pořád se mnou!
Hostem Těžkého Pokondru byl dnes známý herecký bard Stanislav Zindulka. S Milošem a Romanem si povídal mimojiné o Thálii za celoživotní dílo nebo o svých synech. Poslechněte si záznam rozhovoru!Záznam rozhovoru
Na předávání cen Thálie jste si připravil obsáhlé děkování, ale stejně jste ho prý musel zkrátit…
Stanislav Zindulka: Já už tam seděl strašně dlouho a pak jsem nějak přestal vnímat čas. Ta řeč byla dlouhá, protože to byl pro mne opravdu výjimečný zážitek, slavnostní událost. Měl jsem štěstí, že jsem v životě potkal spoustu nádherných lidí a chtěl jsem poděkovat alespoň většině z nich.
Letos v květnu vám bude 84 let, což je úžasný věk. Kde pořád berete energii?
Stanislav Zindulka: Já mám jedno úžasné štěstí, že dělám to, co mě baví. A když vás něco strašně baví, tak tu únavu prostě necítíte. A pak umím úžasně odpočívat. Když mám volno, tak si rád čtu, chodím na procházky… A několik let odmítám všechny pracovní nabídky o prázdninách, kdy se setkávám s rodinou a odpočívám.
3 nepříjemné otázky:
Jedno rčení říká: Mít hlad jako herec. Zažil jste to někdy na vlastní kůži?
Stanislav Zindulka: Jednou. Když jsem dělal přijímačky na DAMU na přelomu června a července v roce 1951 a já jel do Prahy. Tehdy byly ještě potravinové lístky a já měl jen ty na červen a bez těch lístků vám tehdy nikde nic nedali…
Měl jste někdy problémy s komunistickým režimem?
Stanislav Zindulka: Ano. Musel jsem odejít z hodiny na hodinu ze školy a měl jsem zaražený přístup ke všem médiím jako televize nebo rozhlas. Ale v divadle, kde se za mě postavil ředitel, jsem mohl zůstat. Jen jsem neměl nárok na žádné odměny a podobně.
Odešlo už hodně vašich hereckých kolegů. Dá se říct, kdo vám chybí nejvíc?
Stanislav Zindulka: Bohužel už je to veliký počet. Ale vyjmenuju jen jednoho. Sice jsme spolu hráli jen jednou, ale za to jsme se celý život kamarádili a velice blízce stýkali. A to byl Bróďa – Vlastimil Brodský. To bylo tak silné pouto a on byl tak silná osobnost, že z mého života vlastně neodešel. Pořád mám pocit, že je se mnou stále přístupný.
