Vyhledávání
Středeční host Pokondrů: Režisér Jiří Menzel!
Oscarový režisér Jiří Menzel přišel ve středu k Pokondrům na Frekvenci 1! Pánové s ním mimo jiné řešili Oscara, kterého dostal za film Ostře sledované vlaky. Poslechněte si záznam rozhovoru.Záznam rozhovoru
Prozradíte víc o nadaci České biáky?
Jiří Menzel: To je dobročinná organizace, kterou neplatí stát, ale lidé, kteří mají rádi film. Ale bohužel to teď trochu usnulo, protože ta nadace se zabývá tím, že digitalizuje filmy. Filmy natáčené na filmový materiál stárnou. Řešilo se to tak, že se filmy, hlavně ty barevné, dávaly do ledniček. Pečlivě se to uchovává, ale stejně, když se podíváte na staré filmy, tak uvidíte, že to všechno upadá. Teď se objevila digitalizace, což je velký zázrak. Všechno se přepočítá na nuly a jedničky, ale jde o to, kolik těch nul a jedniček je. A těch nul a jedniček je tolik, že to zachytí ten obrázek tak dokonale, že je to už nezničitelné a zachová se to. A to je účel té digitalizace. Na starosti to má Filmový archiv, ale ten v tom dělá paseku, protože to digitalizuje špatně, někde v Maďarsku a ještě nechce ukázat, jak to dopadlo.
Dostal jste Oscara za Ostře sledované vlaky. Jak se na to tehdy u nás nahlíželo?
Jiří Menzel: Já jsem nebyl první. Dva roky předtím dostal Oscara Ján Kadár za Obchod na korze. To bylo v době Pražského jara a to byly takové události, že nějaká cena z Ameriky nehrála tak velkou roli. Sice jsem díky tomu dostal státní cenu a šlo to do kin, ale byl nový prezident, nová vláda, byla velká naděje, že bolševik bude zkrotlý, což ale Brežněv nechtěl dovolit.
A jak jste si užíval předání Oscarů v Americe?
Jiří Menzel: Já jsem byl v Americe jako hloupý Honza ve velkoměstě. Já jsem tam byl úplně slepý a hluchý. Jednak jsem trpěl tím, že jsem byl pořád nevyspalý a také moje angličtina nestála za nic. Takže jsem byl jen v rukách těch, kteří mě prováděli. Ale byl jsem rád, že jsem se dostal do Ameriky. To pro mě bylo důležitější než ten Oscar. Pro mě, jako člověka, který se narodil před válkou, tak pro mě byly do mých 28 let hranice zavřené. Ale není to spravedlivé. Dobrých filmů vzniká hodně, ale nikdo o nich neví. Já jsem měl jenom štěstí, to je jako když vyhrajete v loterii. Ten film je dobrý, ale byly i jiné dobré filmy. A já se trochu stydím, že o mně mluví jen jakože mám Oscara a ne jako o autorovi Ostře sledovaných vlaků. To mě trošku mrzí.
3 nepříjemné otázky
Jaký film byste dnes ze své filmografie vyhodil?
Jiří Menzel: Žádný.
Proč jste film Příliš hlučná samota netočil vy?
Jiří Menzel: Protože jsem myslel, že ode mě je už „přehrabalováno“. Chtěl jsem, aby točil také někdo jiný, zejména mladší. Takže já jsem to Hrabalovi vrátil. Řekl jsem si, že nemám právo mít na Hrabala monopol, takže těch věcí je víc, co jsem od něj nechtěl dělat. Akorát tam to bylo špatné, že se to nedostalo do dobrých rukou.
Poslední dobou si „užíváte“ bulváru. Jaké otázky nesnášíte?
Jiří Menzel: Já už jsem otrlý. Nejdřív jsem byl naštvaný, ale díky iniciativě mé ženy, která potřebuje tu propagaci, tak jsem rezignoval, je mi to jedno a už to neřeším. I já když jdu kolem stánku a vidím tam jméno někoho, koho znám, tak si to koupím. Pak zjistím, že jsou to blbosti, ale člověk neodolá. Ale vadí mi, že není cenzura. Tohle oblbuje lidi. Dokud to bylo limitované, lidi nehloupli tak snadno. Teď jsou zvyklí na blbosti a v tom vidím úpadek.
