Vyhledávání
Jiří Kříž: Když se dostanu na veřejnost, občas mě reakce lidí na můj hendikep zaskočí
Hostem Press klubu Frekvence 1 byl primář spinální jednotky Fakultní nemocnice v Motole Jiří Kříž, lékař, který je po úraze sám na invalidním vozíku. S Bárou Nesvadbovou probrali, jak se mu úraz přihodil, jak na jeho hendikep reaguje veřejnost, co je vlastně jeho práce, a jaká je u nás v České republice možná následná péče o lidi, kteří skončí na invalidním vozíku.
Moderátorka Bára Nesvadbová si do Press klubu na Frekvenci 1 pozvala docenta Jiřího Kříže, který vede spinální jednotku v motolské nemocnici. Sám pan Kříž je na vozíčku, takže je úžasným příkladem pro své pacienty. Zranění se mu přihodilo na lyžích. “Vždycky jsem moc rád lyžoval, ale lyžoval jsem špatně. Lyže sem neovládal, ale rád jsem jezdil rychle. Jednou na Lysé hoře, kdy jsem byl čerstvě po zlomenině kotníku, noha byla slabší, jsem opět jel až příliš rychle,” vysvětlil pan docent a dodává, že se se svým osudem nijak nesnaží vyrovnat, protože to ani nejde. Člověk si prý takovou skutečnost musí nastavit tak, že ji přímá, a že ji nezmění. “Nemá moc cenu o tom přemýšlet. Snažím se fungovat dál. Myslím, že se mi to celkem daří. Mám možnost pracovat, mám rodinu, mám koníčky, které jsem mírně upravil. Jelikož mám ochrnuté i ruce, nemůžu už dál hrát na piano, ale našel jsem si trombon,” říká Kříž.
Mně nepřijde, že by bylo něco jinak
Sama moderátorka má z vlastní zkušenosti s lidmi s hendikepem pocit, že v různých krajích přistupuje společnost k těmto lidem velmi rozdílně. Na to docent říká, že on sám to vnímá tak, jako kdyby žil v bublině. “Například MHD jezdím zcela výjimečně, jelikož v Praze není zcela bezbariérová. Naopak v práci, jelikož pracuji v nemocnici, mám vše přizpůsobeno. Tam si připadám normálně. Když někam jedu, jsem tam očekáván. Potkávám se tak s lidmi, se kterými se potkávat chci. Mně tak nepřijde, že by bylo něco jinak. Je ale pravda, že když se dostanu na veřejnost, občas mě něco zaskučí. Když jsem ve výtahu a rodič řekne dítě, aby se otočil,” popisuje Jiří Kříž.
Všichni mají pocit, že budou zase v pořádku
On sám má ve své podstatě velmi těžké povolání. Musí sdělovat pacientům smutnou diagnózu. “U nás na spinální jednotce jsou jen krátkou chvíli po úrazu a všichni mají pocit že budou v pořádku. Naším úkolem není jim to vyvracet, ale připravit je na to, že to tak nejspíš nebude. Musejí si na to zvyknout. Postupně během následných rehabilitací jim pak dochází, že situace složitá je a bude. Od nás musejí mít v mysli, že na vozíku už zůstanou a musejí s tím začít pracovat a přizpůsobovat se,” vysvětluje pan primář, ale zmiňuje i situace, kdy byl svědkem určitých zázraků. “Opakovaně jsem se setkal s pacienty, kteří se zlepšovali, aniž bych o čekal. Nebyl to zázrak, kdy by najednou někdo z ničeho nic vstal a začal opět chodit. Vývoj každého je jiný. Někdo se zlepší víc, někdo míň,” říká.
V české republice je následná péče po tak těžkém úrazu velmi dobře nastavena. “Když se dostanou od nás ze spinální jednotky k sobě domů, mohou si připadat ztraceně. Několik let však už funguje speciální služba, kdy lidé na vozíku, kteří jsou třeba už 15 nebo 20 let po úraze a žijí v regionu, kam přibyde nový vozíčkář, provází nováčky, ukazují jim, jak fungují úřady, jaká je možnost sociálních služeb, jaká je možná pracovní nebo sportovní aktivity. Můžou si s nimi povídat, předávat zkušenosti i své pocity. Je to skvělé,” popisuje host Press klubu Frekvence 1 Jiří Kříž.