Ladislav Miko: Jestliže se nic razantního nezmění, planeta se bude nadále výrazně oteplovat

Hostem Press klubu u Čestmíra Strakatého byl bývalý ministr životního prostředí a současný poradce prezidenta Ladislav Miko, který mluvil hlavně o COPu 28, tedy o konferenci OSN o změně klimatu, která proběhla nyní v Dubaji.

Bývalý viceprezident USA a muž, který toho má hodně za sebou v boji proti klimatické změně Al Gore říká, že klimatická konference COP je na pokraji kompletního selhání. „Dá se to tak říct. Návrh závěrečné dohody v podstatě nic nepřikazoval. Byla napsána způsobem, že dávala členským zemím několik možností, jak mohou postupovat ke snižováním emisí, ale žádná z nich nebyla uvedená jako povinná. Bylo to použito ve stylu mohli by, kdyby chtěli. Jsou země, jako Saudské Arábie a další, které si za tím, že mohou, ale nemusí, stojí. Říká se, že Čína, Indie nebo Rusko jsou striktně proti jakékoliv dohodě, ale třeba u Číny jsou už nějaké náznaky k ekologické budoucnosti. Čína nebude asi tím hlavním, kdo bude překážet, ale spíše země produkující ropu,” říká Miko.

Čína také hodně investovala do obnovitelných zdrojů mnohem více peněz než USA a celá Evropa dohromady. „U Číny je to spíše otázka časování, než vůle. Jejich cíl je do roku 2060, kdežto u Evropy je to do 2050. Realita je taková, že rostou celkové emise na zeměkouli, ale už jsou místa na světě, kde došlo ke snížení. Jeden z úkolů COPu bylo udělat takový účet toho, co se udělalo, jaký to má smysl, jestli to stačí a zda je šance, že by se do roku 2050 neměla světová globální teplota stoupnout o více než 1,5°C. Zatím to ale moc nadějně nevypadá, a pokud se něco razantně nezmění, tak se nepodaří dosáhnout,” upozorňuje Miko.

Tlakem trhu je přimět výrobce, aby se chovali zodpovědně

To nejzásadnější je rychlost, kterou se snažíme zbavit fosilních a uhlíkatých zdrojů energie, případně metanu, tedy nejdůležitějších skleníkových plynů. „Zatím se to ale nedaří a skleníkových plynů stále přibývá. Není to ale jen o tom, co uniká z průmyslu, ale je to i o tom, co nám uniká do půdy. Někdy to, co pracovně vykompenzujeme odstranit z průmyslu, tak se nám to vrátí tou půdou,” říká Miko, který je také půdním biologem. Častým argumentem je, proč my se máme snažit, když ve výsledku Afrika, Jižní Amerika a Asie se snaží dohnat vyspělé země světa a na ekologii moc nedbají. „Evropa produkuje asi 8% emisí, ale je největší a nejbohatší trh na zeměkouli, tedy dá se tady prodávat spoustu výrobků, protože je tady velmi mnoho bohatých lidí.Každý, kdo se chce uplatit na evropském trhu, což chce skoro každý, tak buď má podmínky neomezené nebo musí respektovat podmínky, které tady máme nastavené. V tu chvíli musí dodržovat ty normy. A výrobcům se nevyplatí rozdělovat výrobu na tu “čistší” do Evropy a špinavou, která jde do zbytku světa. Tlakem trhu je přimět je, aby se začali chovat zodpovědně. A to se děje,” vysvětluje ex ministr životního prostředí.

Prioritní je ale to, aby se neoteplila o zmíněný 1,5°C. „Zatím to vypadá tak, že podle všech indikátorů, které máme k dispozic, kdyby se teď podařila dohodnout v rámci COPu dohoda s tím, že se opravdu dostaneme na uhlíkovou neutralitu do roku 2050 a plus nějaké další kroky, tak se opravdu dostaneme na tu hladinu 1,5°C. Proto je současný COP vnímaný jako velmi důležitý, protože za dva roky už to bude mnohem těžší. Už takhle je to obrovská investice a čím víc si to období budeme zkracovat, tím větší je to problém. Ten pomyslný vrchol by měl nastat ještě v téhle dekádě, před rokem 2030. Do té doby by se měla snížit celková produkce o 30%, do roku 2035 60% a pak je šance, že to zvládneme. A ono to není nerealistické, vždycky má smysl bojovat o to, aby se to povedlo.”

Na COPu má být přes 90 tisíc lidí, což je i podle Miky zvláštní a trochu absurdní. „Všichni tam chtějí být, protože vědí, že se tam rozhoduje o tom, co se bude dál dít a peče se ta budoucnost. Vyjednavačů, kteří opravdu jednají, by stačilo asi 1500. Ještě před dvěma COPy to bylo asi 20 tisíc, nárůst je obrovský,” říká bývalý ministr Ladislav Miko v Press klubu.

Zprávy - další články