Vyhledávání
Manželé Ciprovi: Na začátku běhalo canicross pár lidí. Dnes jich máme na závodech stovky z celého světa
Ilustrační foto. (Zdroj: Depositphotos)
Z medicíny ke zvířatům. Hosty podcastu Trefa do černého byli manželé Karolína a Šimon Ciprovi, kteří z lékařského prostředí odešli, aby se věnovali výcviku psů a vyrábění pomůcek, hraček a věci potřebné pro aktivní pejskaře. Jak se to stalo a co na to říkali jejich nejbližší?
Začalo to canicrossem, tedy běhání se psem, přes prodej postrojů na něj určený. Dnes mají vlastní značku, podcast, blog a každoročně pořádají speciální psí biatlon. Karolína a Šimon Ciprovi mají nyní už jen tři psi, ale mívali i šest až osm. „Když jsem závodil a Karolína se o ně starala, bylo potřeba jich mít víc. Ideální počet je mít jednoho, protože je to velká starost a spousta času, který je potřeba mít. Tři psi vám už navíc nikdo nepohlídá, jednoho jo. Máme je rádi, ale už jsme si řekli, že by nám stačil jeden. Už nemáme ambice ve sportu, takže už jich tolik nepotřebujeme,” říká Šimon.
Práce doktorů se i přes vystudování školy vzdali a sami přiznávají, že jejich nejbližší z toho ze začátku moc nadšení nebyli. „Pak ale viděli, že jsme spokojení a že děláme něco, co nás baví. Oba máme fajn rodiče, tak byli v pohodě.” Karolína přiznává, že jí samotnou napadlo studovat veterinu. „Ta je ale v Brně, a protože jsem už v tu dobu měla psi, tak bych tam pro nás neměla to zázemí. Na konci gymplu a celou dobu na VŠ jsem dělala koordinátorku dobrovolníků se psama v Motole, takže to dávalo smysl. Říkala jsem si, že vystuduji medicínu a pak se budu věnovat práci s dobrovolníky se psi ve zdravotnictví, protože je to hrozně hezká práce. Jenže ve zdravotnictví je spoustu byrokracie a za šest let, co jsem se tomu věnovala, tak se nám nepovedlo udělat moc velké změny a skončila jsem tam s tím, že ten posun, který jsem tam chtěla, by tam nikdy nebyl a mě by to pak zničilo.” Šimon si lásku ke psům vytvořil až díky Karolíně. „Když jsem maturoval na gymplu, tak si spolužačka pořizovala psa a já jí říkal, že je blázen, že bych si ho nikdy nepořídil. A pak jsem se v prváku na VŠ poznal s Karolínou,” směje se.
Canicross znají lidé v tuzemsku právě díky Karolíně a Šimonovi. „Je to práce posledních deseti, dvanácti let. Na začátku bylo třeba pět šest holek, do deseti kluků. Dnes jsou to stovky lidí z celého světa. Na začátku jsme to chtěli učit laickou veřejnost, aby lidi, co mají psa, věděli, co s ním mají dělat,” popisuje boom Šimon. Jedním z prvotních důvodů bylo, že začali dovážet postroje na canicross. „Byly to postroje pro všechny psy. Do té doby se běhalo v saňových postrojích, a když pes neměl správnou postavu, tak mu postroj neseděl a nešlo s ním běhat. Měli jsme skvělé vybavení, ale neměli jsme dostatek zákazníků. Tak jsme se rozhodli, že to začneme učit normální lidi. Já měla zkušenosti s výcvikem, Šimon byl sportovec, tak jsme to dali dohromady,” usmívá se Ciprová.
Canicross je ideální pro všechny plemena
Tento sport je navíc pro všechny typy psů. „Na závodech jsem viděla jorkšíra. V postroji jsem teď zkoušela 2,5kg psa, se kterým slečna moc hezky běhá. Ten malý pes vám nepomůže tolik, co ten velký, ale spousta lidí nejsou takový sportovci, aby uběhali toho velkého psa. Ideální je 10-20kilový pes.” Dnes mají Ciprovi vlastní značku; vyrábí svoje pomůcky, granule i doplňky stravy. Zajímavostí je uhlí pro psy. „Biochar je rostlinné uhlí, které se vyrábí u nás v Krkonoších. V Čechách není zvykem používat pro psy; dává se hlavně hospodářským zvířatům, aby produkovaly menší množství plynů a dává se do půdy, aby lépe rostly rostliny. U psů má úžasný efekt, když trpí plynatostí a pes tak méně prdí. Spousta psů nemá rádo cestování a trpí na průjmy. Během dovolený jim tak stačí dávat uhlí a pes má lepší zažívání a je spokojenější. V USA se to používá běžně, ale tady to z nějakého důvodu nebylo na trhu,” říká Šimon Cipr. Podcast Trefa do Černé(ho) můžete slyšet na platformě Youradio Talk.