Vyhledávání
Herec Nebřenský přiznal u Pokondrů: Reklamu jsem točil kvůli penězům!
Pátečním hostem u Pokondrů byl herec Robert Nebřenský. Kluci s ním mimo jiné probrali jeho účinkování v reklamě. A budete se divit, jak byl k sobě herec kritický!Záznam rozhovoru
Čím jsi byl v letošním roce víc, hercem nebo muzikantem?
Robert: Ono to vychází asi tak nastejno. Kapelu udržuju, takže tam to přichází, protože to chci. Můžu si to trošku řídit. Ten herecký svět je trošku podmíněn také zájmem. Takže přišly i nabídky, tak jsem to tak složil.
V kapele Vltava jsi frontmanem. Před lety jsi ji rozpustil a pak jsi dal Vltavu znovu dohromady, a opět vystupujete. Je to tak?
Robert: Já to musím potvrdit, je to tak. Už čtyři roky jsme znovu na scéně. Ohromně mi to scházelo. Myslel jsem, že bez toho dokážu žít, ale byl to omyl.
Patříš mezi pilíře Divadla Sklep. Jak jsi se vlastně potkal se zakladateli Divadla Sklep, Milanem Šteindlerem a Davidem Vávrou?
Robert: Vzniklo to tak, že jsem byl osloven Davidem Vávrou, ale předtím jsem jako fanda chodil na představení. Byl jsem užaslý Besídkou a vůbec vším, co je možné vidět. David Vávra mě oslovil, abychom společně udělali nostalgické představení vzpomínek na dětství, na 60. léta. Představení dostalo název Míč aneb Vlasta vypravuje. Já jsem tam udělal písničky a nakonec to dopadlo tak, že jsme tam s kapelou hráli živě na podiu a zúčastnili jsme se také jako herci. Zatímco většina kapely byla nesvá z toho, že jsou použiti také jako herci, tak mně se to líbilo a v tom divadle už jsem zůstal. Zasekl jsem se tam.
3 nepříjemné otázky
Měl jsi někdy mezi kamarády problém s tím, žes účinkoval v reklamě?
Robert: Nikdo si nic nedovolil, ani jsem nic necítil. Spíš jsem se styděl sám za sebe. Co to je, že to dělám kvůli penězům? No takové sebebičování.
Cítil jsi se někdy na podiu tak trapně, že bys to v tu chvíli zabalil a utekl?
Robert: Jo. Zabalil a utekl ne, ale končím, tohle nemám za potřebí… To bylo divadlo, ale s kapelou taky. Ale s divadlem to bylo silnější. To jsem dokonce po děkovačce zůstal ležet v těch šálách, že už se nehnu a umřu tam. Už jsem nechtěl na tom světě být, jaká to byla ostuda. A nejlepší je, že pak přijdou lidi s tím, že to bylo nejlepší představení, jaké kdy od nás viděli.
Vrátíme se k tomu, kdy jsi rozpustil kapelu Vltava. Co byl hlavní důvod a jak na to reagovali kamarádi z kapely?
Robert: Ti byli smutní a nechápali. Snažil jsem se jim to vysvětlit. Dal jsem si schůzku s každým z nich. Došel jsem do toho bodu, kterému se říká vyhoření. Přišlo mi, že ta kapela došla do stadia, kdy už se nedaří ji dál rozvíjet a sám jsem si připadal nasycený. Chtěl jsem žít jinak a být hercem. A byl tam i ten nekomfort hudebního života. Myslel jsem si, že když budu v tomhle pokračovat, tak umřu dřív. A vidíte, po letech se to zase obrátilo.