Vyhledávání
Nakonec jsem se rozhodla pro porod doma, říká Dusilová
Lenka Dusilová porodila před skoro pěti měsíci své první dítě. Do porodnice nedojela a rozhodla se, že využije porodní asistentky a zůstane doma.Záznam rozhovoru
Je to změna, když se narodí dítě?
Je to změna. Pro mě je to vlastně fakt milé překvapení. Dělá mi radost…velkou.
Kromě toho, že máš nový přírůstek do rodiny, tak ti vychází nové album. Dokážeš si to v té spojitosti teď patřičně užít.
I ta deska je pro tebe určitě důležitá, ale máš na to čas?
Mám na to čas. Ono to tak všechno do sebe docela dost zapadá, protože album “V hodině smrti” není vyloženě sólová výpověď, ale vlastně spoluautorská výpověď čtyř nějakých hodně svébytných autorů a muzikantů. Takže jsem měla trošku volnější ruce a víc času a víc jsem tam sloužila na té desce jako interpret. O to jsem měla méně práce ve studiu a směle důvěřuji svým kolegům v jejich autorské, producentské a muzikantské činnosti.
Nové album je vlastně tvojí druhou spoluprací s kapelou Baromantika. Proč jsi neměnila tým lidí kolem sebe? Je to tak, že se to ustálilo a že ti to nejvíc vyhovuje?
Já si myslím, že máme vyměřený čas, protože jsme všichni svébytné osobnosti, které mají svoje jasné hudební vize už ve svých vlastních světech a mají nějaké schopnosti a způsob práce, která si, myslím, že v tuhle chvíli tím, jak jsme dodělali desku, se na nějaký čas naplnila. Těšíme se, že pojedeme na koncerty, ale myslím si, že se pak rozprchneme do svých vlastních světů. A jestli spolu budeme dál spolupracovat, to neřešíme. My jsme spolu chtěli udělat tuhle desku, abychom co nejvíc vyčerpali ten potenciál, který mezi námi lítá. To jsme udělali a teď si to chceme užít na koncertech. A dál nekoukám, co bude dál. Mám také svoje plány, protože si vedle Baromantiky stejně jedu ještě nějaký svůj solitérský svět, kde si hledám ještě jiný jazyk a učím se nějaké věci. Jezdím hodně s kytarou, s efekty a s looperem (pozn red. looper poskytuje optimalizované efekty a nástroje pro vytváření hudebních smyček). Dělám třeba s divadlem – Fyzickým divadlem, hudbu pro Fyzické divadlo naživo a tak. To jsou ještě směry, které mě baví a na kterých se učím k tomu svému písničkářství hledat nějaké prvky, nějaká vyjádření…
Období, na které nerada vzpomínáš?
Noo, asi puberta. To bylo takové plácání se bezradné. Je to takové zahalené tmou.
Ty jsi, Lenko, nakonec rodila doma. Jaké byly reakce okolí?
Veskrze všeobecně negativní. Samozřejmě v bulváru se objevily informace o tom, že jsem rodila sama doma jenom s matkou.
Není to pravda. Měla jsem u sebe odbornou péči porodní asistentky, ke které jsem chodila celé těhotenství, protože jsem chtěla v porodnici rodit s někým, koho dobře znám a komu věřím. Porodní asistentku, kterou jsem chtěla mít u porodu se mnou v nemocnici. To vytržení z kontextu tomu moc neposloužilo. Je to horké téma – domácí porody – v téhle republice, tak tomu moc nepomohli. Já jsem po porodu zjistila, že ženy ze zákona mohou rodit doma, ale stát jim neposkytuje odbornou péči tím, že porodním asistentkám omezili činnost asistovat u porodů mimo nemocnici.
A jak se na to v návaznosti tváří třeba pediatr?
Někteří pediatři vás odmítnou, že nesouhlasí s domácími porody, ať si najdu někoho jiného. Řekne: „Já vás nechci do péče, protože bychom si nerozuměli.“ Je tady dost neinformovanosti a jsem velmi překvapená, protože jsem neplánovala rodit doma, ale tím, že jsem měla vedle sebe porodní asistentku, která mě velmi dobře znala a všechno se odvíjelo dobře, tak jsem se rozhodla, že zůstaneme doma. Bylo to v tu chvíli nejlepší řešení co jsme mohli udělat. Nechtěla bych ale nikoho navádět k tomu, aby se pokoušel o nějaké pošetilosti. Na to člověk musí být dobře připravený a opravdu mít odbornou péči nebo vědět velmi dobře pro co se rozhoduje.
Měla jsi, Lenko, někdy hraní a muziky opravdu plné zuby, žes s tím chtěla seknout?
Jo, měla. Měla jsem. To bylo někdy zhruba v čase, kdy jsem rozpustila kapelu Pusa a dostala jsem se do nějakého totálně nihilistického stavu, kdy mi všechno bylo úplně fuk a už mě nějak nezajímalo dělat hudbu.