Vyhledávání
Nejsem naříkací typ, říká o sobě František Janeček
Ať známí nebo neznámí, jediný ukazatel je podle Janečka výkon. O Fantomovi říká, že obsazení je povedené. Koneckonců, i Angličané mu to potvrdili.Záznam rozhovoru
Musíme začít oslavně. Máme to rádi. My vám dodatečně musíme popřát všechno nejlepší k vašim kulatým narozeninám. Je to 70! Měl jste vůbec čas je pořádně oslavit?
Upřímně, neměl. Protože nějak náhodně se setkaly ty termíny, tedy premiéry a datum mého narození. Potkaly se během dvou dnů. Musím k tomu ale říct malou historku. Já jsem se narodil těsně před půlnocí třináctého (pozn. red 13. září). Tak jak mi vyprávěla maminka, tak paní matrikářka uznala, že vlastně už to nestojí za to a dala to na čtrnáctého. Takže datum mého oficiálního narození je čtrnáctého. A musím vám říct, že jsem v té branži zhruba 48 let. A protože je ta práce velmi dynamická a rychlá, tak než jsem se stačil otočit, tak je mi sedum… desát (smích).
Pracovně musíme začít u muzikálu Fantom opery, který jste nedávno uvedl v GoJa Music Hall. Kdy vás poprvé napadlo, že byste Fantoma přivezl?
Tak to už je víc jak 10 let. Celá řada jednání proběhla v Londýně. Dokonce mi nejdříve nabízeli Kočky a v té době točili film. Vždycky to bylo nějaké složité. Toho Fantoma já jsem viděl po světě mnohokrát a samozřejmě každé to představení není úplná kuchařka. Vnímání divadla po celém světě je malinko odlišné. Jinak hrají divadlo Angličani, jinak ho hrají Rusové. Ten sen jsem nosil v sobě velmi dlouho a to vyjednávání bylo složité. Mohu říct také jednu věc, že samozřejmě kromě toho, že jsem měl výhodu proti jiným producentům, že jsem v minulosti uvedl Les Misérables a Miss Saigon, to znamená další dvě klasiky. A myslím si, že to bylo velmi úspěšné. Je tam jeden velmi zásadní faktor. Když se podíváte na ceník tohoto představení po světě, tak se pohybuje v průměru od 120 do 150 liber nebo dolarů. Dokonce v pátek je cena o 25% vyšší a v sobotu večer dokonce asi o 27% vyšší. Ale jak víte, tak v převodu na české koruny jsou tyto ceny neaplikovatekné v českých poměrech, a já jsem měl v úmyslu, aby to vidělo co nejvíc lidí, protože se domnívám, že není mnoho tak povedených a krásných kusů jako je Fantom opery. To neříkám proto, že bych to hrál, ale víte, že Lord Andrew Lloyd Webber po Fantomovi napsal ještě celou řadu věcí, které v zásadě nebyly zdaleka tak úspěšné jako je Fantom. Já věřím v nějakou nadpřirozenou moc, že v té době, kdy ho psal, tak ho osvítila vyšší moc. Mám to dílo prostudované tisíckrát odpředu odzadu, a to je tak geniálně vymyšlené jak dramaturgicky, tak hudebně tak aranžérsky. Prostě je to vyjímečně krásná muzika.
Podle jakého kritéria jste vybíral hlavní role?
Držel jsem se jedné zásady. Ať známí nebo neznámí, jediný ukazatel je výkon. A domnívám se, že obsazení je povedené. Koneckonců, i Angličané to potvrdili. Měl jsem radost z toho, že jsem objevil zpěváky a zpěvačky, namátkou třeba Míšu Gemrotovou nebo Moniku Sommerovou, které to zpívají úžasně. Sklízejí každé představení standing ovation. Také třeba Radima Schwaba, který dělá Fantoma senzačně. Nebo u Raoula bych rád jmenoval Bohuše Matuše, se kterým jsem neměl vždycky nejpozitivnější zkušenosti, protože to je kluk, který občas “vyváděl“, a se mnou vyvádět nejde. Tak jsem mu řekl: „Máš tady jedinečnou příležitost“, a musím říct, že tolik disciplíny, která se v něm projevila – no úžasné. Tak on se trápil tím, že je plešatý, tak jsme mu koupili pěknou paruku a vypadá výborně (smích).
Jak probíhal odchod z postu manažera a nejbližšího spoupracovníka Karla Gotta?
Poměrně snadno a lehce. Tak, že jsme si řekli, že se máme rádi a že on půjde vpravo a já půjdu vlevo. Nehledejte tam žadné bitvy ani podtexty, protože tam prostě nejsou. Já ho mám rád dodnes a budu ho mít rád na věky věků.
Už je vše mezi vámi a Michalem Davidem tzv. zalité sluncem?
Já si myslím, že víc než zalité sluncem. Když se otočíte, tak tam mi přinesl skutečně velkorysý dar. Sochu od pana Olbrama Zoubka. A myslím si, že on je vyjímečně hodný a slušný kluk a že naše rozepře byla dílem cizích lidí. Takzvaných mudrohlavů a našeptávačů a on tomu trochu podlehl. To je můj názor. Ale já jsem ho nikdy nepřestal mít rád. Koneckonců on je jako moje dítě.
Takže je to čisté?
Olbram je toho důkazem (smích).
Období, na které za ta léta v showbusinessu nerad vzpomínáte?
Tak já si myslím, že to není nepříjemná otázka. Tak kromě toho, že za starého režimu jsme byli úspěšní, tak některé vyprávění je nepřenosné, zejména pro mladé posluchače, protože tu dobu nezažlii. Vy jste jí trochu zažili, tak víte, že úspěch se neodpouštěl, ten byl obyčejně kárán a trestán. Já ale nepatřím mezi naříkavé typy. Prostě já jsem vždycky dělal pro své publikum, ať to bylo publikum Kroků a myslím si, že ta práce byla úspěšná. Pro příklad, když si uvědomíte, že jsme prodali víc než 10 milionů desek, to znamená, že jsme vlastně v každé domácnosti a dodnes lidé, když přijdou do divadla, tak přinesou nějakou starou desku, kterou já třeba vůbec nemám, a nechávají si jí podepsat. Samozřejmě to byla komplikovaná doba, na principu toho, že jste dělal stokrát přehrávky, kdy jste předváděl co budete hrát, zpívat a říkat na pódiu. A stokrát to měnili. Pak byla jedna textová komise v rádiu, druhá textová komise na Supraphonu a třetí textová komise v České televizi. Pak třeba text prošel v České televizi a neprošel v rádiu… Ty textové komise hledaly ve všem jinotaje. Cokoli textař napsal, tak si vyložili po svém. Tak já jsem nelenil a na poměrně jednoduchém principu jsem šel na tu komisi a ptal jsem se. To víte, to nebylo od té protistrany vždycky jednoduché, mockrát mi řekli: „My nemusíme nic zdůvodňovat.“ Tak jsem poprosil autora ať to přepíšem, on tam udělal minimální změny a najednou to šlo.