Vyhledávání
O smrti Hlinky jste mi řekli až vy, prozradil David Moravec na Frekvenci 1.
S Hlinkou se znal a byl s ním v úzkém kontaktu. O jeho sebevraždě mu řekli moderátoři Těžkýho Pokondra.Záznam rozhovoru
Začneme aktuální smutnou otázkou. Sebevražda hokejisty Miroslava Hlinky. Znali jste se dobře?
Cože? To jsem nevěděl vůbec… Znali jsme se. Sem tam jsme na facebooku byli v kontaktu. Věděl jsem co dělá, jak jezdí… No to je masakr…
Nejhorší moment tvý kariéry?
Já snad musím zaklepat, že jsem nikdy nebyl nějak víc zraněný. Kromě zubů teda, kterých nemám šest. Jinak tam nic zásadního nebylo. Kolena, klouby, všechno tak nějak fachčilo. Já bych řekl, že s tou kariérou, co jsem zažil všechno, tak jsem úplně nadměrně spokojený, že jsem dosáhl nebo byl jsem součástí něčeho, co jsem si ani nepředstavoval. Takže nejhorší moment kariéry: když jsem nemohl hrát, když jsem byl třeba nějak vyoutovaný kvůli něčemu a nemohl jsem hrát. To mě asi tak nejvíc zlobilo. Ale ni zásadního tam nemůžu najít.
Co říkáš na hokejisty, kteří se angažovali nebo angažují v politice. Viz Tvůj kolega z Nagana Jirka Šlégr nebo třeba Vladimír Martinec?
Každý si zvolí svoji cestu a musí vědět, jestli ho to třeba nestáhne, protože přece jenom ta politika, to je hodně přelétavé. Jednou to táhne ta strana, podruhé ta. Pak se to může vrátit jak bumerang – chvilku jsem nahoře, pak zase dole. Guma (pozn. red. přezdívka Jiřího Šlégra) to trošku zažil samozřejmě, ale každého věc…
A rozebíralo se to někdy mezi vámi nebo to hokejisty nezajímá?
No vzpomínám si, že jsme byli ve Varech na Zlaté hokejce, na golfu a byl jsem ve flightu s Jirkou a on říkal, že musí chodit na rétoriku a učit se tady toto, že to není jednoduchý. Takže víceméně jsme to rozebírali spíš pozitivně, ať se mu daří a ať to zvládne. Narážky samozřejmě byly, aby nespal v lavici ať nemá otlačené čelo a tak, ale nic zásadního ne.
Co děláš ve volném čase?
Tak sem tam golf, ale teď už na to nemám moc času, protože hodně se věnuju svojí hokejové akademii. A než vyvedu kluka do školy a vyvedu dceru na tramvaj … No ale teď se věnuju pořád hodně hokeji.
Davide, ty jsi za svoji hokejovou kariéru působil v NHL, Finsku, Švédsku, Rusku, Německu a samozřejmě i doma. Kde ses cítil hráčsky nejlíp?
No, musím říct, že hodně dobře, jsem se cítil v Rusku. Tam mi to sedlo. Byli tam skvělí kluci. Tam se mi to líbilo, hodně bízko jsme k sobě měli. Bylo to v Jaroslavli. Hokejově to úplně ne až tak vyšlo, protože jsme vypadli v prvním kole. Ale tam to bylo, si myslím, skvělý. Finsko bylo taky dobrý.
Měl jsi chuť třeba někde zůstat delší dobu nebo nechci říct natrvalo?
Nikdy. Já jsem hodně patriot – Čech. Ty srandičky, i když to je samozřejmě v úvozovkách binec, ale pořád by mi to chybělo. Pořád jsem s sebou nosil české filmy, klasiky – Cimrmana a Jáchyme hoď ho do stroje – všechny tyhle klasiky jsem si pořád pouštěl a tak nějak jsem se utvrzoval a samozřejmě pořád jsem musel mít s sebou v každé té štaci satelit český, abych viděl.
