Vyhledávání
POZOR! Simona Stašová přijde v pátek k Pokondrům na Frekvenci 1
Exkluzivním pátečním hostem u Pokondrů byla herečka Simona Stašová, hvězda nového filmu Život je život. Během rozhovoru Simona mimo jiné promluvila o svém italském manželství. Proč nakonec skončilo? Poslechněte si záznam rozhovoru.Záznam rozhovoru
U nás skončilo MS v hokeji. Nechala ses alespoň občas vtáhnout do atmosféry toho šampionátu?
Simona: Samozřejmě. To prostě nejde se nenechat nevtáhnout. Já ty kluky miluju, ale nedá se nic dělat, někdo prohrát musí. Drželi jsme palce, oni se vyštajfovali ten zápas předtím a tam pak už hraje hlavně psychika. Já to znám na jevišti. Když chci podat ten největší výkon a nejvíc mi na tom záleží, tak samozřejmě ta psychika člověka trošičku zradí. Oni jsou všichni přibližně stejně dobří. Je to lítost, ale na druhou stranu někdo prohrát musí a o nic nejde.
Jaký sport máš nejradši. Na co se ti nejlépe kouká?
Simona: To musím říct, že na hokej. Fotbal ne, tomu moc nerozumím a je pomalý… Než oni to přeběhnou… (smích)
Ty sis dala dárek k životnímu jubileu v podobě hry Vím, že víš, že vím. Jak dlouho sis ten dárek chystala?
Simona: No… rok. Většinou, když mám nějaký nápad, tak nic neuspěchávám. Nechci, aby to bylo zbrklé. Také mám tu hru v originále, takže se podívám, jestli je to dobře přeložené, to umím zkontrolovat. Potom pomalinku vybírám partnera. Tentokrát jsem si skočila hodně vysoko, respektive o 14 let níž. Tak jsem si skočila do Michala Dlouhého. Pak jsme se na sebe podívali a já jsem se ho zeptala, koho chce za režiséra. Tak jsme se shodli na Vladimíru Strniskovi. Tohle ale byla hra jiná, než jsem kdy dělala. Tam jsou filmové dotáčky. Tak jsem řekla, že když v té hře žijeme v Římě, tak pojedeme natočit ty dotáčky tam. Takže všichni kamarádi pro mě pracovali zadarmo, protože bychom to nezaplatili. Ale všichni jsou šťastní, protože se to lidem strašně líbí a já se jim nedivím, protože je to velká sranda.
Simona ve studiu rádia Frekvence 1, kde ji páni Pokondři zpovídali.
3 nepříjemné otázky
Při dotáčkách tě prý nějak skřípli policajti u Vatikánu. Co se tam stalo?
Simona: Chtěli jsme zaznamenat ty nejznámější monumenty, takže jsme nemohli vynechat Vatikán, jenže tam se nesmí. Byli tam carabinieri, kteří nás zastavili. Já jsem vyběhla a se svou italštinou, která není špatná, ale je tam určitý akcent, tak jsem jim řekla, že tam točíme dotáčky do divadelní hry podle filmu Vím, že víš, že vím. A oni: „No, nostro idole, va bene“, takže nám rozháněli čumily, začali pískat, že ten musí jít pryč, protože my musíme mít čistý Vatikán. Nejsem si jistá, jestli by tohle pro mě udělali naši policisté, když mám ten známý obličej.
Koncem roku jsme zaznamenali pár zpráv o zdravotních problémech. Už je všechno ok?
Simona: Jo, jo… A vidíte to, co to vlastně bylo ty problémy? To je teda zajímavý… že bych byla přepracovaná? Nohy mám dobrý, vnitřek mám dobrej, tady nahoře to taky ještě není nejhorší, tak já nevím co… Ty bulváry nemají co psát, takže jestli hodně hraju, tak musí být přepracovaná. Tak dejme jim, co jejich jest. Já už jsem v pořádku, ano pánové, byla jsem mrtvá a jsem absolutně v pořádku.
Když nastane problém na nákupu nebo v restauraci, umíš se ozvat nebo je ti to, jako známé tváři, ženantní a radši zaplatíš a řekneš si, že se nebudeš s nikým dohadovat?
Simona: No.. tak ta druhá.
Simonu Stašovou doprovodil do rádia bratranec Patrick, který jinak žije ve Švédsku.