S bulvárem nebojuji, říká zpěvačka Kristina

Mysíš, že jsi populární víc v Čechách než doma na Slovensku?
To bych neřekla. Řekla bych to tak, že na Slovensku znají Kristinu i s její tváří, i všechny písničky. V Čechách si mě lidé spojují jen s písničkami jako Horehronie, Při oltári, Stonka, Jabĺčko atd.

Kristino, jak ses dostala k muzice?
Já jsem tak nějak odmalička inklinovala k hudbě. Dokonce mi říkali, že jsem začala dřív intonovat než mluvit. Dokonce vím, že babička, když mě hlídala, tak jsem jí spala v kočárku a najednou zazněla z rádia Lambada a v tu ránu jsem měla otevřené oči, takže babička musela uspávat znovu.

Tys reprezentovala Slovensko v hudební soutěži Eurovize. Jaká to pro tebe byla zkušenost?
Já na to vzpomínám velmi pozitivně. Mě to tak nějak vtáhlo do toho světa showbusinessu a otevřelo mi to dveře k tomu, abych mohla dělat to, co chci dělat. Byla to pro mě velká zkušenost, protože jsem do té doby byla studiová zpěvačka, neměla jsem ani kapelu. Jen jsem pracovala dennodenně na písničkách a textech a pracovala jsem ve studiu. Zpívat jsem nikam nechodila, protože jsem ještě nebyla tak známá. A potom přišlo Horehronie a najednou jsem vyšla na velké podium, začal live přenos a sledovalo to skoro celé Slovensko. Tehdy se mi třásla kolena, v žaludku jsem měla tisíce motýlů, ale vzpomínám na to s úsměvem, protože to bylo super.

Jsi mladá, nicméně zažila jsi nějaký podraz, intriky nebo levotu?
Když už mám vytáhnout nějaký bulvár, tak tři dny před finále Eurosongu vyšel titulek “ukradla Horehronie“. Ale nakonec to skončilo tak, že jsme udělali i tiskovou konferenci a všechno se to rozebralo. Byla to podpásovka, ale nakonec se na hlasech ukázala podpora v tom, že ve finále jich přišlo ještě víc.

Jak vycházíš se slovenským bulvárem? Spíš spolupracuješ nebo proti tomu bojuješ?
Určitě nebojuju. Na začátku, když vyšly takové zprávy, tak jak jsem vlétla do toho showbusinessu, tak jsem se tak trochu stáhla, když se mě ptali na hlouposti. Prostě jsem neměla co odpovědět, tak jsem se stáhla a nebavila jsem se s nimi. Ale člověk se ostřílí a pak už ví co říct a neříct, ale chci mít dobré vztahy. Je jedno, jestli je to člověk, se kterým se potkám přes den nebo je to člověk z bulváru. Snažím se být milá, ale samozřejmě odsud potud.

Jak snáší zájem o tebe a popularitu tvůj přítel? Většina chlapů tohle neumí rozdejchat…
Tak musím říct, že mám asi štěstí na parnera. My i spolupracujeme, takže to by se asi dost bilo, kdyby žárlil. My už se známe dost dlouho i jsme spolu dost dlouho, taže není důvod k žárlení. Takže je všechno tak v pohodě u nás. On je moudrý a rozumný člověk.