Bohdan Sláma ve svých filmech nutí diváka přemýšlet. Který jeho snímek máte nejraději? ANKETA

Bohdan Sláma točí filmy po svém: jsou to poctivé, ale syrově poetické výpovědi. Scenárista a režisér několika podstatných snímků taky vede katedru režie na FAMU a je autorem knihy - rozhovoru s Milošem Formanem. Pozítří oslaví padesátiny.

“Mám rád filmy, které mění člověku názor na svět,” říká Sláma. “Když prožiješ pohled někoho jiného, změní to i tvoje vnímání světa. Protagonisty jeho snímků bývají životní outsideři, kteří se straní většinové společnosti a nacházejí se ve složitých situacích citových, sociálních i existenčních. Sláma je pozoruje s pochopením, protože moc dobře ví, jak nelehký život je.

K filmařině se opavský rodák dostal postupně. “Iniciačním zážitkem byl pro mě Andrej Rublev od Tarkovského, to mi ještě nebylo ani osmnáct. Najednou jsem začal vnímat naléhavost těch obrazů. Žasl jsem, že ten film má schopnost zobrazit nezobrazitelné,” řekl později.

Nejdřív se ale chtěl stát folkovým písničkářem. Když zjistil, že na to nemá vlohy, upnul se k filmu v naději, že se mu prostřednictvím něj podaří vyjádřit to, čeho se cítil plný: “Kamarád měl osmičku kameru, a tak jsme začali točit amatérské filmy a nějak už jsem se od toho nedokázal odtrhnout.”

V osmnácti odešel do Prahy studovat na stavební fakultu ČVUT a svůj první amatérský film natočil v roce 1987, ve dvaceti letech. Několikrát se hlásil na FAMU a až napotřetí ho vzali. Ještě za studií asistoval Věře Chytilové na filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág: “Ona zlikvidovala i ten žalostný zbytek mínění, co jsem o sobě měl. Ale to mě nakoplo.”

Tvůrčí krizi po škole vyřešil tak, že odešel do Německa a dva roky se tu živil na statku. Právě tam, když pracoval u koní, začal promýšlet svůj celovečerní debut Divoké včely (2001).

Film o nelehkém dospívání na moravské vesnici uspěl na filmových festivalech a slovenské herečce Zuzaně Kronerové, která ve filmu hrála stárnoucí vesnickou šlapku, přinesl Českého lva. Sláma ho natáčel se spoustou neherců v severomoravské vsi Jiříkov, kam od dětství sem jezdil s rodiči na chalupu.

Při jeho natáčení už promýšlel osudy postav dalšího snímku – dramatu Štěstí (2005). Prostředí moravského venkova v něm vystřídaly bezútěšné reálie mosteckého industriálního bezčasí. Snímek vznikal tři roky a objevují se v něm Slámovi oblíbenci – Táňa Vilhelmová, Aňa Geislerová a Pavel Liška.

Štěstí je o dospělosti a o schopnosti přijmout odpovědnost. A taky o přátelství a o obyčejném lidském štěstí: “Přátelství a láska jsou ty základní věci, který nám pomůžou překonat všechno, co je v životě těžké a složité,” říká k tomu sám.

Tematicky podobný je i Venkovský učitel (2007), který se natáčel ve vesnici, kde má Sláma dům, a rovněž čtvrtý snímek Čtyři slunce (2012), zamýšlející se nad selhávajícími vztahy mezi partnery i mezi rodiči a jejich dětmi.

Letošní novinka Bába z ledu se vymyká Slámově dosavadní produkci v tom, že do popředí staví silnou ženu, opět v podání Zuzany Kronerové. Ale i ona se ke své nepoddajnosti a k odvaze radikálně změnit vlastní život musí dopracovat. Klíčovým tématem je rodičovská vzpoura vůči podřadnému postavení věčné matky posluhující nevyzrálým, byť dospělým dětem.

Sláma natočil také několik dílů televizního seriálu Kancelář Blaník a s Robertem Sedláčkem a Radimem Špačkem režíroval televizní seriál Život a doba soudce A. K..

“Mám rád postavy, které mají schopnost sebeproměny,” říká Sláma, kterého pokládají lidé z jeho okolí za plachého, přemýšlivého člověka, jemuž je cizí jakákoli povrchnost. S manželkou Mirkou žije v jižních Čechách a vychovává pět dětí. Na venkově, v kontaktu s přírodou, kde se cítí nejlépe, kde je čistý vzduch a hlavně ticho, které má tak rád.

Zdroj: ČTK

Jaký film Bohdana Slámy máte nejraději? Hlasujte v naší anketě.

[totalpoll id=”183079″]