Vyhledávání
Ivan Hlas a Ondřej Hejma: Romantik a skeptik mluví o citech z Hanspaul City
Potkali v dejvické kavárně, na místě, kde dřív fungoval jejich oblíbený pajzl Kosáč.
Kolik jste toho vlastně vy dva dohromady napsali?
Hejma: Moc ne. Ačkoliv Ivan je o tři roky mladší, měl v době, kdy jsme se potkali, desítky písniček. Už tehdy byl osobitý, nepsal ani folkové, ani popové texty, vzdáleně vycházel z americké muziky a já se to chtěl od něj naučit. Jako autorská dvojice jsme párkrát dokonce vystoupili na veřejnosti.
Hlas: Bavilo mě, když jsme spolu psali texty, třeba Copánky proJanu Kratochvílovou. Já jeden verš, Ondřej druhý, já byl za romantika, Ondřej za skeptika. Ale díky tomu byly naše texty příjemně civilní.
Když mluvíme o psaní a skládání, existuje něco, co byste jeden od druhého bral?
Hejma: Já u Ivana vždycky obdivoval jeho poetický nadání. Myslím, že jsem se od něj naučil, že se člověk nemá bát jít za hranu, nedržet se v ustálených obrazech.
Hlas: Mně by zase bavil civilní náhled a ironie. Občas se o to v textech pokusím, ale nevychází mi to.
Na Facebooku se teď lidé navzájem vyzývají, aby napsali seznam deseti nejoblíbenějších knih.
Hejma: Já už jsem svůj seznam napsal!
Jaké jsou vaše nejoblíbenější knížky?
Hejma: Rozdělil jsem je do životních etap. Dětské knížky o Neználkovi.
Hlas: Já tam mám Andersena, jeho pohádky můžu číst v různých intervalech pořád.
Hejma: Pak jsem přešel na Vlaštovky a Amazonky.
Hlas: Já taky.
Hejma: A pak už mi naskočily knížky, které jsem četl na fakultě, všechno v angličtině. Zjistil jsem při tom, že zhruba v roce 1968, co jsem se naučil anglicky, jsem prakticky přestal číst česky.