
Vyhledávání
Josef Trojan otevřeně o psychice: Učím se poslouchat své tělo a hledat, jak být šťastný

Josef Trojan. (Foto: Profimedia)
Herec Josef Trojan (24), syn Ivana Trojana a Kláry Pollertové, už dávno není „jen dítětem známých rodičů“. Svým talentem, pokorou a otevřeností si razí vlastní cestu a patří k nejzajímavějším mladým hercům současnosti. V poslední době zaujal rolí krasobruslaře Ondřeje Nepely, která mu přinesla nejen uznání, ale i osobní sebereflexi. V rozhovorech přiznává, že se dlouho potýkal s vlastní citlivostí i tlakem okolí – a že i přes úspěch má stále co objevovat.
„My máme některé průsečíky v našich životech. Je to určitě nějaká míra citlivosti a plachosti. Takže tohle se mnou rezonovalo, taková větší predispozice pro to být vnitřně zraněný tím, že on i já jsme velmi citliví lidé,“ řekl v rozhovoru pro Extra.cz o podobnosti s postavou Nepely.
Sám přiznal, že roli krasobruslaře, která vyžadovala ovládání slovenštiny a tvrdé bruslařské tréninky, bral jako velkou zodpovědnost. „Byly to určitě náročné disciplíny, každá jinak. Zároveň to byly disciplíny, které jsem nechtěl podcenit…“ uvedl.

Josef vyrůstal ve známé herecké rodině – jeho otec je Ivan Trojan, matka Klára Pollertová. Přesto se rozhodl vydat vlastní cestou: těsně před maturitou školu opustil a místo školy zvolil praxi v herectví.„Rozhodně si nemyslím, že je nutné studovat školu na to, abych mohl dělat ať už divadelní nebo filmové herectví,“ prozradil magazínu Dotyk.
S tím ale spolu souvisela i složitější stránka – z otcovy i matčiny strany zdědil i predispozice pro deprese a citlivost, což u něj znamenalo nutnost hledat rovnováhu. „Začal jsem se víc zajímat o své tělo a poslouchat ho, protože jsem věděl, že nemám to štěstí, že bych měl dávky serotoninu v těle v takové míře jako ostatní. Musím tedy vymýšlet různé systémy, jak ve světě přežít a mít se hezky,“ vysvětlil pro magazín Blesk.

V roli Nepely je Josef prakticky v každé scéně a zmiňuje, že si bylo třeba dát pozor na každý moment: „Jsem v každém záběru tohoto filmu, takže je to vlastně mravenčí práce, aby to neustále někam směřovalo. Protože v momentě, kdybych někam uhnul, nebo bych se ztratil, divák by se mnou přestal jít. Je to velká zodpovědnost mít na bedrech takto obsahově náročnou roli,“ řekl.
Naopak přiznává, že už nehledá pouze historické role či ikonické osobnosti: „Úplně bych neřekl, že bych po hraní historických rolí vyloženě prahnul… To, co přijde, tak přijde a doufejme, že to bude dobré,“ uvedl.




