Vyhledávání
Nejkrásnější byla obhajoba zlata, říká Hilgertová
Loňské mistrovství jsem neustála. Hodně jsem si od toho slibovala, ale nevyšlo to, řekla u Pokondrů Štěpánka.
Jaké medaile si nejvíc vážíte?
Za každou je něco jiného. Určitě nejvyšší hodnotu mají ty olympijské. Na druhou stranu olympiáda je pro omezený počet startujících, takže čistě po sportovní stránce velmi vysokou hodnotu mají ty z mistrovství světa, protože tam startuje větší počet dobrých lodí a je těžší se mezi nimi prosadit. Ten tlak na té olympiádě je enormní. Myslím si, že v našem sportu i ve většině sportů nejvíc rozhoduje ta psychika. Ustát ten tlak a dokázat v tu danou minutu předvést ten výkon bez šance napravit tu chybu, to si myslím, že je nejvíc hodnocené a možná si toho vážím nejvíc i já. Takže pro mě nejtěžší a nejkrásnější byla asi ta obhajoba toho zlata, ne získání té první v té Atlantě. Ne, že by to spadlo z nebe, ale tam jsem nebyla favoritka, takže možná bylo snažší prorazit. Do Sydney za čtyři roky jsem jela v roli jasné favoritky. Velký tlak sama na sebe, od okolí, od médií – to byly rozhovory každý den. Takže tohle ustát a dokázat se zkoncentrovat a ujet tu jízdu tak, jak jsem měla, bylo strašlivě těžké. Potom to ale bylo strašlivě krásné a o to víc jsem si to pak užila.
O lidech kolem vodních sportů se traduje, že drží spolu a je tam dobrá parta, to už jste naznačila. Zažila jste ale za tu dobu nějaký podraz?
Tak podraz přímo ne, ale přeci jen jsme lidé, takže si úplně nemalujme idylku. Každý jsme jiný, nemáme na sebe vždycky náladu, určitě si vždycky každý s každým nesedne, ale myslím si, že je v nás nějakým způsobem zakořeněné fair play, že za určitou hranici bychom nešli. Já už jsem se setkala s pocitem třeba nepřejícnosti nebo kyselého obličeje když se mi zase zadaří. Ale vysloveně podraz tvrdého kalibru se u nás nedělá, protože si myslím, že by se neprominul.
Nejhorší závod vaší kariéry?
Asi jich bude i víc. Sáhnu asi k poslední době, k závodu, který mě nejvíc bolel, aniž bych to do něj předem řekla. To bylo loňské mistrovství světa právě tady v Troji, na které jsem se hrozně těšila už kvůli té atmosféře a myslím si, že jsem měla podobnou formu jako letos, že mi to ke konci sezony začlo jezdit. V posledním finále světového poháru jsem byla čtvrtá, byly zhruba 3 týdny do MS a já jsem si od toho hodně slibovala.