Vyhledávání
Zavřít
Paroxysmální hemoglobinurie. Nemoc, která ovlivnila celý život Hanky Zagorové (†75)
Hana Zagorová. (Zdroj: Profimedia)
Paroxysmální hemoglobinurie. Zákeřná nemoc, kterou většina z nás ani nevysloví. Zpěvačce Haně Zagorové (†75) zkomplikovala celý život. Devítinásobná zlatá Slavice zemřela v pátek 26. srpna. Informaci uvedl deník Blesk.cz.
Ve 22 letech Hana Zagorová onemocněla těžkou tuberkulózou. Ona a její okolí si myslelo, že nemoc spustil rychlý a lehce neřízený styl života během studií na JAMU. „Ve škole nechtěli, abych zpívala. Večer jsem měla třeba televizi v Ostravě, ve čtyři ráno nasedala do vlaku z Ostravy do Brna, a od osmi hodin už jsem měla pohybovou výchovu. To se nedalo moc vydržet, takže jsem onemocněla… Dostala jsem tuberkulózu a byla půl roku v Opavě v nemocnici, musela jsem školu i vše ostatní přerušit,“ vzpomíná na osudové jaro 1968 Hanka ve své životopisné knize Naprosto nezbytná.
Spolužačka Vlasta Peterková si ale myslí, že Hanka byla velmi křehká a často unavená. Holky si užívaly studentský život, pořádaly mejdany, do toho pracovaly a studovaly. A kvalitní jídlo? O tom samozřejmě nemohla být řeč. V sanatoriu strávila několik měsíců, kde ji lékaři dávali dohromady.
Zdravotních omezení, které nemoc vyvolala se zpěvačka nikdy nezbavila a celý život musela docházet na transfuze. „Když se s tím naučíte žít a nemoc vám to dovolí, dá se to zvládnout velmi dobře, v podstatě bez problémů. Nazývá se to paroxysmální hemoglobinurie – rodí se nekvalitní červené krvinky, které dřív odumírají,“dodala zpěvačka.
Téma to pro ni ale bylo velmi bolestivé. „Jak to mohlo poznamenat moji kariéru, když jsem všechny koncerty odzpívala? Otázka by měla znít, jak to poznamenalo moji duši,“ říkala. Ovšem odpověď na otázku, kterou si sama položila, odmítala. Obklopovala se proto lidmi, kterým věřila profesně i lidsky. Klíčový byl Karel Vágner, který byl jako jeden z mála do všeho zasvěcen.
„Hanka tenkrát chodila pravidelně na hematologii a postupně jsme se s nemocí naučili žít. Poprvé jsem se s tím setkal, když jsem pro ni jednou šel domů. Bydlela ještě na Proseku, otevřela dveře a rovnou mi omdlela do náruče. Musím přiznat, že chvíli trvalo, než jsme vychytali všechny ‚mušky‘. Třeba jsme špatně spočítali dny, kdy bude Hanka muset na transfuzi, kterou podstupovala zhruba jednou za devět týdnů, a odjeli na zájezd,“ popsal Karel Vágner v Hančiných knižních vzpomínkách. Kapelník si nemoc důkladně nastudoval, aby věděl, jak své kamarádce pomoct, když to bylo potřeba.
Štefan Margita a Hana Zagorová. (Foto: se souhlasem Š. Margita)
Nemoc ovlivňovala zpěvačku nejen po pracovní stránce, ale i lidsky. Hanka nesměla mít děti, o čem v knize promluvil i její první manžel, tanečník Vlastimil Harapes. „Hana strašně toužila po dítěti a dítě mít nesměla – pozor, ne nemohla, ale nesměla, kvůli své nemoci. Zemřelo by totiž buď dítě, nebo ona. A dříve jednotlivec adoptovat dítě nemohl, na to musel být manželský pár. Hanka proto jednoho dne přišla s tím, že se vezmeme, a tím pádem mohla o adopci zažádat. Samozřejmě jsem souhlasil,“ prozradil umělec s tím, že adopce nakonec nedopadla a Hanka se smířila s tím, že jí není souzeno stát se matkou.
To věděl i její druhý manžel Štefan Margita. „Spolu už jsme se k tomu tématu nevrátili. Hanka zažila takové zklamání, že o tom nechtěla ani slyšet. Muselo to pro ni být naprosto katastrofální, musela zažít něco, co tu čistou duši, toho spravedlivého člověk, který neublíží nikdy nikomu, naprosto zničilo,“ myslí si Margita. Byl to právě on, kdo stál po boku své ženy třicet let. Chodil s ní do nemocnice, i když to nechtěla. „A to byste ji měli vidět, když se za tři hodiny z transfuze vrátila! Hana Zagorová, růžová, plná energie. A hned fungovala, jako by se nic nedělo. To bylo geniální,“ dodal pěvec, který už navždy zůstane její největší životní láskou.