Život je jen náhoda! 11 slavných citátů Jana Wericha o člověčenství a boji s hloupostí

Jmenoval se Jan Křtitel František Serafínský Werich a jeho nejznámější filmová role je pekař statný jako dub ve filmu Pekařův císař a Císařův pekař. V pondělí by měl narozeniny.

Jan Werich se narodil 6. února v roce 1905. Výčet všeho, čím byl, je úctyhodný – filmový a divadelní herec, dramatik, filmový scenárista, spisovatel. Řekne se Werich, musí se říct i Voskovec a Ježek, s nimiž tvořil v autorské trojici. Poprvé s Voskovcem vystoupili v Osvobozené divadle s hrou Vest pocket revue v roce 1927 a Werich byl na plakátech uveden jako J. W. Rich. Pokud někdo uměl pracovat s jazykem, s jeho zvukomalebností, s jeho proměnami a nahodilostmi, pak právě tento národní umělec, od jehož smrti uplynulo už 37 let.

Kdo by dnes neznal tzv. Werichovskou moudrost. Je to ta, ve které se selský rozum snoubí s inteligencí, ironií a která nikdy nikoho nezesměšňuje – ale každého rozesmívá. Takový humor je pak přístupný každému. Jak moc nám v dnešní době chybí člověk, jakým právě Jan Werich byl, to je na posouzení každého, ale že nám i dnes mají jeho nadčasové myšlenky co říct, to je z následujících citátů více než jasné.

#1 Dobrá nálada nevyřeší všechny vaše potíže, ale naštve tolik lidí, že stojí za to si ji udržet.

#2 Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat – a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.

#3 Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci?

#4 Hloupost se fackováním nedá vyléčit. Kde blb, tam nebezpečno!

#5 Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.

#6 Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl, a když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a ne to, co není, jak tomu v mnoha případech je.

#7 Rozum, který zůstává stát, je v pořádku – jen si nesmí lehnout.

#8 Jedna ženská vidí někdy dál než pět mužských s dalekohledem.

#9 Televize rozšiřuje nevkus a nemůže jinak, protože musí něco prodat, to je její pravý účel. Prodává se mnohým a musí se prodat mnoho.

#10 Šaty dělaj člověka!

A co si Jan Werich myslel o budoucnosti? Odhadl to nakonec docela přesně. To důležité platí v každé době – člověk je víc než stroj. Stroj nepláče.

#11  Pracovat budou stroje. A samy sebe budou opravovat. Mluvit se nebude. Děti budou nevlastní. Líbánky až na Měsíci. Člověk bude vypadat tak, jak bude chtít. Děti bude mít takové a tolik, jaké a kolik bude chtít. Bude odposlouchávat, koho bude chtít, odkud bude chtít. Zbude tedy něco, co ještě bude člověk chtít? Ovšemže! Bude chtít nové Chapliny, nové Picassy, nové Trnky. Nové jaro. Nové milence. Bude chtít držet se za ruce, na nic nemyslit a jen se dívat z očí do očí. Bude se mu chtít ležet v trávě, na znaku, a dívat se na velký bílý mrak nad černým lesem. Bude chtít vidět tentýž obraz, který vídala babička babičky našeho dědečka. Ten člověk za sto let napíše písničku… A ta nová písnička vyloudí staré slzy, vyvolá starý smích. Technologie je veliká věc. Věda vůbec! Ale člověk je víc než stroj. Stroje nepláčou, stroje se neumějí smát.