Vyhledávání
Zavřít
Petr Janda (Olympic): Bratislavskou lyru jsme vyhráli s překvapivou písní. Nakonec z ní vznikl duet s Petrem Kolářem
Petr Kolář a Olympic – foto Justian roduction
15. června 2026··
Legendární muzikant Petr Janda v rozhovoru pro pořad Konečně pátek Ondru Kubalovi prozradil, proč i po více než šesti dekádách na scéně stále rád koncertuje, kde se skupině Olympic hraje nejlépe a jak vznikla nová verze písně Co je vůbec v nás s Petrem Kolářem. Zavzpomínal také na překvapivé vítězství na Bratislavské lyře, které přišlo až s písní, od níž to tehdy čekal málokdo.
Jak často s Olympicem koncertujete? Jste na tom jako za mlada?
Hrajeme hodně, kolem dvanácti koncertů měsíčně. A já jsem spokojený. Mám na to takovou vlastní příručku – říkám si, že je to naprosto správně, protože právě proto jsem se učil hrát na kytaru: abych si zahrál a předvedl to lidem. Některé kapely hrají třeba jednou za rok, to by mi nevyhovovalo. Mně vyhovuje pravidelné hraní. Prostě mě to baví a těším se na to už od rána.
Kde se hraje Olympicu nejlépe? Jsou to letní amfiteátry, nebo máte raději střechu nad hlavou?
Já mám rád amfiteátry. Víte proč? Protože tam se zvuk nezdržuje, uteče pryč a nevrací se v podobě nepříjemných ozvěn. Člověk pak nemá pocit, že hraje špatně. V amfiteátru je všechno průzračnější, jasnější. Ten zvuk uteče a už se nevrátí.
A taky tam na vás asi fanoušci víc paří než někde v zimě pod střechou.
V létě většinou začínáme kolem osmé večer, takže je ještě světlo. A já jsem rád, když na fanoušky vidím. Strašně rád se dívám na jejich rozzářené obličeje, nebo i na ty pochmurné. Když je někdo zamračený, usmívám se na něj tak dlouho, až se začne smát taky. Tak si s nimi celý večer pohrávám a je to ohromná zábava.
My máme teď v playlistu připravenou písničku, kterou jste znovu natočili s Petrem Kolářem. Je to skladba Co je vůbec v nás. Jestli si dobře vzpomínám, napsali jste ji někdy v polovině osmdesátých let s Pavlem Vrbou. Proč jste ji teď natočili znovu?
To je strašně jednoduché. Loni jsme hráli vánoční koncert a chtěli jsme mít Petra Koláře jako hosta. Přemýšlel jsem, jakou písničku bych mu nabídl, a napadla mě právě tahle. Přesně splňovala parametry, které by se Petrovi mohly líbit. Oslovil jsem ho, pustil jsem mu ji a jemu se líbila. Řekl: „OK, jdu do toho.“ Když jsme ji pak začali zkoušet, někdo navrhl, ať tam s ním zkusím druhý hlas. A tak z toho nakonec vznikl duet.
A ten jste vydali i jako singl. Znamená to, že to byla náhoda? Nečekali jste, že to dopadne tak dobře?
Ne, vůbec. Měla to být jen nová verze písničky z roku 1985. Mimochodem, tahle skladba vyhrála Bratislavskou lyru. Byli jsme tam jedenáctkrát a až napojedenácté jsme konečně vyhráli. Přitom jsme tam měli písničky jako Osmý den, Jasná zpráva, Krásná neznámá nebo Slzy tvý mámy. Všechny v té soutěži zazněly, ale nikdy neuspěly. Až Co je vůbec v nás.
