Jak se říká pomlázce v různých koutech Česka? Z některých názvů vám půjde hlava kolem

K Velikonocům patří už pár století zvyk šlehat dívky a ženy ručně vyrobenou pomlázkou. V České republice se koledování s pomlázkou stále dodržuje, byť z větších měst už pomalu mizí. I tak ale mají lidé z různých koutů republiky pro pomlázku svůj název. A že jich není málo!

Zmínky o pomlázce pochází již ze 14, století. Pomlázky zřejmě figurovaly v oslavách jara ještě před rozmachem křesťanské víry. Chlapci a muži vrbovými proutky šlehali své milé, aby zůstaly dlouho zdravé a mladé. Postupně se rozvinula móda splétání proutků dohromady a nakonec se dlouhá a složitě upletená pomlázka stala chloubou svého majitele.

Na území Čech, Moravy a Slezska má tento unikátní předmět bezpočet lokálních pojmenování. Říká se mu například hodovačka, mrskačka, sekačka, šlehačka, švihačka, houdovačka, dynovačka, binovačka, žíla pamihod, pamihod, pamihoda, metla, kyčka, karabáč, korbáč, důtky, kocar, karabina, čugár, tatar, žila, žilka, šibačka, šibák, šlahačka, namrskut, šlerkust, šmigust, šmigrus nebo šmigus.

Tvorba pomlázky podle tradice připadá na Bílou sobotu. Ve stejný den mezitím ženy a dívky připravují a barví velikonoční vajíčka. Pomlázku by však její majitel měl nejprve ozdobit jen bílou stužkou. Další barevné stužky pak postupně přidávají ženy, které muž s pomlázkou vyšlehá.

A co s pomlázkou po vyšlehání všech dívek a žen? Někde se dosud dodržuje tradice, že se zasadí do země. Pravá pomlázka by totiž měla být upletena z čerstvých vrbových proutků, a tak existuje vysoká šance, že přežije a vyroste z ní stromek.

?>