Vyhledávání
Zavřít
Velikonoční tradice v Česku, o kterých jste pravděpodobně nevěděli
Velikonoce (Foto: The Simpsons Instagram)
25. března 2026·
Velikonoce v Česku většina lidí vnímá jako pomlázku, kraslice a pár dní volna. Ve skutečnosti ale jde o svátky, které jsou propletené desítkami zvyků, pověr a regionálních tradic, o nichž se dnes často ani neví. Některé z nich sahají hluboko do pohanských dob, jiné vznikly jako reakce na křesťanské rituály – a mnohé z nich by dnes působily překvapivě, někdy až bizarně.
Jedním z nejstarších zvyků je například takzvané „vynášení Morany“. I když se dnes často spojuje spíš s jarem obecně, v minulosti šlo o důležitý přechodový rituál, který se odehrával právě v období před Velikonocemi. Lidé vyráběli figurínu symbolizující smrt a zimu, kterou pak slavnostně odnesli k řece a utopili nebo spálili. Nešlo jen o symbol – věřilo se, že tím skutečně odhánějí zimu, nemoci a vše špatné z uplynulého roku.
Méně známý je také zvyk „klapačů“ nebo „řehtaček“. Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty totiž podle tradice „zvony odlétají do Říma“ a kostely ztichnou. Místo nich se po vesnicích ozýval rachot dřevěných řehtaček, se kterými chodili chlapci a nahrazovali zvonění. Nešlo jen o praktickou náhradu – hluk měl zároveň zahánět zlé síly a připomínat důležité momenty velikonočního týdne.
Velikonoce byly vždy silně spojené i s vodou. Dnes se mluví hlavně o pomlázce, ale v některých regionech byla ještě důležitější „polévačka“. Dívky se polévaly studenou vodou, aby zůstaly zdravé a krásné po celý rok. V některých oblastech se dokonce věřilo, že čím víc vody, tím lépe. Tento zvyk mohl být pro dnešní generaci trochu drsný, ale jeho původ byl čistě symbolický – voda jako očista a nový začátek.
Zajímavou tradicí, která dnes téměř vymizela, je „koledování s řehtačkou za odměnu“. Na Bílou sobotu chodili chlapci po domech a za své „služby“ během tichých dnů dostávali drobné odměny – vejce, pečivo nebo dokonce peníze. Šlo vlastně o předchůdce dnešního koledování, ale s úplně jiným významem.
Velikonoční vejce, dnes vnímaná hlavně jako dekorace, měla v minulosti mnohem hlubší symboliku. Vejce představovalo nový život, plodnost a obnovu. Lidé je zdobili různými technikami – od voskování po vyškrabávání – a každá barva měla svůj význam. Červená symbolizovala život a lásku, zelená naději a modrá ochranu. Darování vejce nebylo jen milým gestem, ale i přáním zdraví a prosperity.
A pak je tu pomlázka, která je asi nejznámější českou tradicí. Málokdo ale ví, že původně nešlo o „vyšlehání“, jak ho známe dnes. Pomlázka měla dívkám předat svěžest, zdraví a plodnost. Symbolika byla tedy pozitivní, i když se její podoba v průběhu let proměnila a někde získala i kontroverznější nádech.
Velikonoce byly také obdobím přísných pravidel. Například na Velký pátek se nesmělo prát prádlo ani pracovat na poli, protože se věřilo, že země je otevřená a vydává své poklady. Lidé také chodili k potokům omývat se v tekoucí vodě, která měla mít léčivou moc. V některých regionech se dokonce hledaly poklady, které se podle pověstí otevíraly jen jednou za rok.
To všechno ukazuje, že Velikonoce v Česku nejsou jen o barvení vajíček a pondělním koledování. Jsou směsí starých rituálů, víry v přírodu i křesťanských symbolů. A i když se dnes mnoho z těchto tradic vytrácí, stále v sobě nesou příběh o tom, jak lidé kdysi vnímali svět – jako místo, kde se každé jaro musí znovu „nastartovat“ život.
