Odborníci varují: Nejčastější příčinou náhodné smrti u dětí je utonutí

V parných dnech vedou kroky mnoha dětí na koupaliště či k přírodním vodním plochám. Stačí však pouhá chvilka a pohodové odpoledne se může změnit v boj o život. Nejčastější příčinou náhodného úmrtí u malých dětí je totiž právě utonutí. Jak mu předejít?

O tonutí panuje mezi lidmi řada mýtů. Bohužel, realita je mnohem záludnější. Topící se člověk nekřičí, nevolá o pomoc a zuřivě sebou necloumá. Ve skutečnosti se jedná o velmi tichý, rychlý a nenápadný proces, kterého si člověk nemusí všimnout, ani když je v bezprostřední blízkosti.

Pohyby rukama

Když se člověk topí, nemává rukama nad hlavou ani nevolá o pomoc, jak to někdy vidíme ve filmech. Místo toho nám instinkt velí rozpažit ruce a snažit se tlačit proti vodní hladině. Na volání nemá člověk čas ani sílu, každou příležitost využije k lapání po dechu. Tonoucí pohybuje nohama, jako by stoupal vzhůru po žebříku. Může se zdát, že takový člověk šlape vodu. Jeho hlava je zakloněná a ústa jsou v úrovni vodní hladiny. Zběsile se snaží zachytit čehokoli a ve snaze vytlačit se nad hladinu může utopit i toho, kdo se ho snaží zachránit.

Rychlý proces

Panický zápas o život trvá maximálně desítky vteřin. Člověk následně upadá do bezvědomí a splývá na hladině. O něco později se potápí a jeho tělo klesá ke dnu.

Jak zachraňovat

Vždy dbejte i na svou bezpečnost. Ze všeho nejdříve zavolejte pomoc a upozorněte někoho dalšího. Zvažte, zda vás nemohou strhnout silné proudy, jste dostatečně dobrý plavec a všechny další faktory v dané situaci.

Nejprve zjistěte, zda nemůžete tonoucího vytáhnout například díky dlouhé větvi, kruhu, kusu oděvu nebo nafukovacímu lehátku. Pokud je situace hodně vážná a je potřeba za tonoucím skočit, skákejte po nohách. Neztratíte tak tonoucího z očí, což je velmi důležité. Než byste se vynořili, mohl by být pod hladinou.

Připlavte do vzdálenosti zhruba dva metry od tonoucího. Pokud vnímá a vy máte nějaké pomůcky, podejte mu je. Kvůli pudu sebezáchovy vás může utopit i dítě nebo dokonce pes. Pokud žádné pomůcky nemáte, počkejte proto raději, než tonoucímu dojdou síly. Poté se k němu přibližte a zasáhněte. Pokud se tonoucí nehýbe, otočte jej za ruku tak, aby byl tváří k nebi, dlaněmi chytněte hlavu na uších a táhněte ho ke břehu.

Resuscitace

Pokud jste tonoucího vytáhli do loďky, nečekejte na příjezd na břeh a začněte ihned. Uvolněte tonoucímu dýchací cesty. Zvedněte bradu a zakloňte hlavu, pětkrát vdechněte do plic a začněte masáž srdce. Po každých třiceti stisknutích proveďte dva vdechy. Voda, kterou pacient vdechl, se zčásti vstřebá a část vykašle po úspěšné resuscitaci. I když vše dopadne dobře a tonoucí nejeví po resuscitaci potíže, je nutné dopravit ho do nemocnice.

Topení ve sladké vodě

Možná vás to překvapí, ale existují rozdíly mezi topením se ve sladké a ve slané vodě. Sladká voda je méně slaná, než lidská krev, z plic se proto po vdechnutí vstřebává do krevního oběhu, ničí plicní sklípky a plíce otékají. Krev se proto neokysličuje a člověk se dusí.

Nebezpečí slané vody

Topení se ve slané vodě je však ještě zákeřnější. Mořská voda je slanější, než lidská krev, a po vdechnutí proto způsobuje, že se krev z krevního oběhu začne vstřebávat do plic. Kvůli tomu dojde k okamžitému otoku plic již při malém množství vody. Krev se neokysličuje, člověk se dusí, vykašlává zpěněnou krev a upadá do bezvědomí.

Postižený je navíc ještě 72 hodin po vdechnutí slané vody ohrožen takzvaným sekundárním tonutím. To je stav, když až po hodinách od samotného nalokání ve vodě dojde k otokům plic a zdravotním potížím. Dítě už přitom může být dávno v bezpečí a vy žijete v domnění, že je v pořádku. Z tohoto důvodu je vždy lepší vyhledat zdravotníky ihned po vytažení tonoucího z vody.

?>