Tenhle muž trpí stejnou nemocí jako Joker. Jak se žije s patologickým smíchem?

Kina po celém světě zaplatil snímek s názvem Joker, který zmapoval počátky nechvalně proslulého komiksového zloducha bojujícího v Gothamu proti Batmanovi. Postavu trápí patologický smích, který mu po celý život způsoboval mnoho problémů. Taková nemoc přitom skutečně existuje a řada lidí s ní musí žít. Jedním takovým je Scott Lotan z USA.

Miliony fanoušků po celém světě se nedávno vypravily do kin na snímek o zrodu zloducha Jokera. Joaquin Phoenix v něm ztvárnil postavu psychicky nemocného Arthura Flecka, kterého série nešťastným příhod spolu s poraněním mozku dohnaly až k vraždění a podnícení masových nepokojů. Fleck navíc trpěl chorobným smíchem, který přicházel v ty nejméně vhodné okamžiky a neodpovídal jeho skutečným emocím.

Ačkoli tato diagnóza není příliš známá, podobní lidé skutečně existují. Za jejich problémy stojí tzv. pseudobulbární syndrom, tedy porucha mozku, která mimo jiné způsobuje i psychickou labilitu a bezděčný smích či pláč.

A právě smích, který rozhodně nevychází z žádného veselí, sužuje jak smyšleného Jokera, tak skutečného muže jménem Scott Lotan z Vigrinia Beach ve Spojených státech. “Potýkám se s problémy, jako že mě v restauraci odmítnou obsloužit, protože se personál kvůli mně cítí nepříjemně,” svěřil se Lotan webu LADbible.

“Mnohokrát když jsem venku s přáteli se najde někdo, kdo má nízké sebevědomí, věří, že se směju jemu a chce se prát,” vypočítává své běžné nepříjemnosti.

Ze všeho nejhorší byl ale jeden večer v roce 2003. “Odjížděli jsme z večírku na oslavu mých zásnub a narazil do nás opilý řidič. Moje snoubenka tehdy zemřela a moje matka zemřela tři dny poté,” popsal Lotan. “Vzpomínám si, že mě na místě nehody vyslýchala policie a já se musel smát,” vzpomíná na nejhorší okamžiky svého života.

“Musel jsem se vzdálit od ostatních, protože mě přemohly záchvaty smíchu,” svěřil se muž. “Vím, že to není pod mou kontrolou, ale vědět, že si ostatní myslí, že jsem blázen a muset jim neustále vysvětlovat, že nejsem takový emocionálně plochý psychopat, je těžké,” přiznává pacient.