Martin Hilský (rozhovor): Moje řeč chodí po jevišti. A to je obrovská odpovědnost

4. června 2025·Zábava·Šárka Blahoňovská·Kateřina Vavřinová

Zdroj: © AGENTURA SCHOK, foto: Pavel Hejný

O jazykový i historický vhled do dramatu Othello, které bude mít premiéru 25. června na Letních shakespearovských slavnostech, se již tradičně postaral překladatel a shakespearolog Martin Hilský. V rozhovoru pro Frekvenci 1 mluví o výzvách překladu, o radosti z povedeného divadla i o tom, proč je ticho někdy víc než potlesk.

Které Shakespearovo dílo pro vás při překladu bylo největším oříškem?

Myslím, že to byla tragédie Král Lear, protože to je hra, které jsem se bál. Věděl jsem, že je nesmírně obtížná. Jsou tam tři řeči šílenství, ta řeč je opravdu zcela zvláštní – je to takový jazykový vesmír.

A z komedií?

To byla Marná lásky snaha. Je to málo známá komedie, ale je v ní nejvíce slovních hříček. A ty je opravdu hrozně těžké překládat. Ale jde to, když se do toho pustíte a když pochopíte, o čem ta hříčka je. Čeština je tak krásný jazyk, že vám většinou umožní ji udělat. A pak se lidé v Praze smějí tam, kde se smáli lidé v Londýně v roce 1600 – což se v Anglii nestane.

Co se vám honí hlavou, když sedíte v obecenstvu? Sledujete už ten kýžený výsledek herecké práce, držíte hercům palce? Nebo si říkáte: „Tohle měl říct jinak, na tohle měl dát větší důraz“?

Když jsem udělal první překlad divadelní hry a uvědomil jsem si, že ta moje řeč chodí po jevišti, tak můj první pocit – a já jsem se ho nezbavil – byl pocit úžasné odpovědnosti za ten překlad. Protože vy nevidíte čtenáře románu, nečte se to v soukromí. Divadlo je úplně jiné. Je to především slyšená řeč – ne viděná a čtená, ale slyšená, je z lidského dechu. Mimochodem, to je podstata blankversu – to je vždycky dech.

Někteří lidé se mnou nesouhlasí, protože nevidí rozdíl mezi prózou a blankversem – ale on tam je. A já patřím k těm, kteří říkají: Dělejme ho! Protože je to svátek řeči. A diváci vůbec nemusejí vědět, co to je blankvers, nejsou povinni to vědět, nemusí je to vůbec zajímat. Ale dobře udělaný blankvers dovede udělat drama sám – to je drama samo o sobě, to je divadlo.

Cítíte tedy velkou zodpovědnost.

Ano, protože na jevišti se všechno zvětšuje. Když řeknete vtip – a je povedený – zvětší se jeho účinek. Když se nepovede, tím větší je ten propad. Když řeknete vulgárnost, zveličí se. Čili vy nesmíte na jevišti říct to, co řeknete na tištěné stránce. Tam toho můžete říct hodně a lidi si to nějak přeberou. Ale tady je to jinak. Když herci uvěří té řeči, jdou do toho naplno a nemyslí si, že Shakespeare by byl lepší v próze, je to obrovská radost.

Zažil jsem situaci, kdy byl herec báječný mluvčí. V tom divadle byste neslyšela spadnout ani špendlík. To jsou pro mě cennější zážitky než potlesk – včetně potlesku vestoje. Protože to ticho je hrozně důležité. Dokazuje, že lidé napjatě poslouchají a že to něco znamená.

Zažil jste situaci, kdy se to nepovedlo?

Ano, zažil jsem situace, kdy ta řeč byla rozložená úplně. Jako by katedrály řeči byly zbourané a v těch troskách se teď něco dohrává. Já se pak z toho divadla odplížím, protože to je – pro mě – strašný smutek. Hodně to prožívám.

Zábava - další články