Vyhledávání
Zavřít
Šíleně smutná princezna: Jiskřilo to mezi Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem i ve skutečnosti?
Šíleně smutná princezna. Zdroj: Národní filmový archiv
Diváci v nich viděli zamilovaný pohádkový pár, Helena Vondráčková ale po letech popisuje natáčení Šíleně smutné princezny úplně jinak. Ve vzpomínkách, které sdílela v rozhovorech, mluví hlavně o pohodě, respektu a přátelském vztahu s Václavem Neckářem.
Pro Helenu Vondráčkovou znamenala Šíleně smutná princezna splnění dávného dětského snu. Jak uvedla v rozhovoru pro Lifee.cz, role princezny pro ni nebyla jen hereckou příležitostí, ale návratem k hrám z dětství: „Strašně mě to potěšilo, splnil se mi dětský sen. S mojí kamarádkou jsme si neustále hrály na princezny, mamince jsme vytahovaly šaty, boty a různé korále.“ Když tehdy režisér Bořivoj Zeman oslovil divadlo s žádostí, aby ji i Václava Neckáře uvolnilo na natáčení, nadšení bylo okamžité.
Právě spolupráci s Neckářem popisuje Vondráčková ve stejném rozhovoru jako klidnou a přirozenou. Zdůrazňuje, že mezi nimi nepanovalo žádné napětí ani romantické jiskření, ale spíš pocit jistoty. „Bylo to moc fajn,“ shrnula atmosféru na place a doplnila, že režisér je vedl tak, aby se „nemuseli do ničeho nutit“, jak uvedla v pořadu Na kafeečko. Oba byli tehdy především zpěváci a v hereckém prostředí se navzájem spíš podporovali, než aby soupeřili.
S humorem dnes vzpomíná i na často připomínaný výškový rozdíl, který řešil už dříve Jiří Menzel u filmu Ostře sledované vlaky. Režisér Zeman situaci vyřešil jednoduše: „Ne ne, to bylo evidentní, že je menší. Ale Bořivoj Zeman to pěkně korunoval korunou při poslední scéně, kdy se bereme, a tam se to pěkně vyrovnalo. A když, stolička byla vždycky po ruce.“ Právě tahle historka podle ní nejlépe vystihuje jejich vztah – bez ješitnosti, s nadhledem a smyslem pro výsledek.
Vondráčková se ve svých vzpomínkách často vrací i k ostatním hereckým osobnostem. Jak uvedla pro portá Prima Ženy, natáčení pro ni bylo výjimečné i díky lidem kolem: „Velice jsem milovala Stellinku Zázvorkovou, která se o mě starala jako opravdová chůva. Vždycky byla milá a usměvavá. Stejně jako můj filmový tatínek, král, Bohouš Záhorský.“ Zároveň ale otevřeně přiznala, že ji vyčerpávalo brzké vstávání a dlouhé hodiny v maskérně, kde prý po večerních představeních někdy i usínala.