Proč některé ženy touží po sexu a jiné ne? Roli hraje věk i vzdělání

Definice "normální" sexuální touhy je problematická, její původ zůstává záhadou, která je definována její nepřítomností. Studie týkající se ztráty či nepřítomnosti sexuální touhy jsou četné. Ztráta sexuální touhy je pro ženu prvním důvodem pro konzultaci u lékaře, zatímco u mužů je to až na pátém místě, píše francouzský deník Le Figaro.

Roli hraje věk, vzdělání i kultura

Faktory, které zde vstupují do hry, jsou známé: věk, vzdělání, kultura, pohlaví, životní styl, hormony, zdravotní stav, neurotransmitery, společenské a náboženské zákazy… Otázky však zůstávají: proč ji někdo má a jiný nikoli? Proč tady jsou rozdíly v závislosti na pohlaví?

Intenzita sexuální touhy žen je zřejmě méně silná, než je tomu u mužů. Vytváří se tak představa muže, který je vždy připraven k sexuální aktivitě, a ženy, u níž je tato touha složitější: nejprve musí mít pocit, že je žádoucí, touží po touze druhého.

Sexuální uspokojení žen je spojeno s city, intimitou a komunikací s partnerem. Žena potřebuje city, aby mohla milovat, zatímco muž má často potřebu sexu bez citů.

Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše?

Trvalá úroveň testosteronu u muže, který není závislý jako žena na cyklickém přísunu hormonů zodpovědných za sexuální touhu, může vysvětlovat relativní trvalost jeho touhy: úroveň testosteronu se jen velmi postupně snižuje s věkem. Muži vylučují dvacetkrát více testosteronu než ženy a ženy musejí, aby reagovaly na očekávání partnera, být velmi zamilované a vzrušené. To v různých obdobích jejich života nepřichází samo od sebe: těhotenství, porod, kojení, menstruace…

Dnes se u ženy hovoří o “reaktivní touze” a o “faktorech vnímavosti”. Žena má základní, spontánní touhu, která je indikátorem citové vřelosti, a reaktivní touhu, která přichází v odpověď na sexuální stimulaci. Citový zájem ženy je reakcí na stimulaci odpovídající jejímu očekávání a osobní vnímavosti.

Jak důležité jsou neurotransmitery?

Roli v emotivním a psychosociálním životě hrají neurotransmitery. Reagují na stimuly, které již měly v životě jednotlivce nějaký význam. Každá událost v životě jednotlivce je začleněna do zón, které se aktivují či znehybňují podle situace. Sexuální touha tak osciluje mezi vzrušením a znehybněním, jako váha, která se vychyluje pozitivně či negativně.

Sexuální touha je osobní a jedinečnou zkušeností. Můžeme však uvést faktory, které usnadňují nebo blokují mechanismy ženské sexuální touhy.

Jsou to postoje a zákazy rodičů týkající se sexuality, přikázání náboženství, jejichž porušení vzbuzuje pocit viny, mýty a iracionální strach z masturbace a z některých poloh a sexuálních praktik, představy, že žena má tělo, které neodpovídá kulturním ideálům.

Některá období jsou zvláště riskantní: dospívání u žen, těhotenství a porod, menopauza a fáze života, kdy je žena ve své sexuální touze obzvláště zranitelná.

Traumatizující sexuální zkušenosti či zneužívání mohou znamenat snížení sexuální touhy a vést někdy až k sexuální averzi.

Je rovněž třeba vzít v úvahu osobnostní charakteristiky, chronické nemoci a podávání léků, které ovlivňují sexuální zdraví. Všechny studie ukazují souvislost mezi ženskou sexuální touhou a nefunkčností páru.