Lékaři varují: V posledních letech přibývá kolapsů sportovců z horka

Kolapsů sportovců z přehřátí je podle odborníků v současné době dvakrát více než dřív. Na vině je větší zájem o masové sportovní akce, růst teplot i věk závodníků. Podle přednosty 1. lékařské fakulty Fakultní nemocnice Plzeň a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Martina Matějoviče, který je sám vrcholovým triatlonistou, například po závodě k horkém a vlhkém počasí vyhledá lékařskou pomoc až každý desátý.

“Jedním z důvodů je stále rostoucí počet hobby závodníků ve vyšších věkových kategoriích a nárůst tropických teplot. Kolaps však může postihnout každého atleta bez ohledu na věk a stav trénovanosti,” uvedl Matějovič na dnešním setkání s novináři.

Podle něho přitom většina sportovců zkolabuje až za cílovou páskou, tyto příhody obvykle ale nevedou k vážnějšímu poškození zdraví. Příčinou je podle odborníků prosté vyčerpání, pokles krevního tlaku nebo dehydratace.

Nebezpečnější jsou proto kolapsy přímo při závodě. “Přicházející kolaps se projevil tak, že mi najednou tělo začalo zahýbat nalevo a já nebyl schopen ho korigovat. Přišly mžitky před očima a všechno jsem viděl rozmazaně. Následovala úplná ztráta koordinace. Okamžitě jsem přerušil běh, lehl si do stínu a doplnil tekutiny, minerály a rychlé cukry. To pomohlo,” uvedl držitel českého rekordu v závodě Ironman Hawai v hodnotě 8:41:41 hodiny triatlonista Petr Soukup.

Přehřátí často začíná celkovou slabostí, bolestmi hlavy, pocity na zvracení nebo svalovými křečemi. V dalším stádiu se objeví zmatenost, iracionální chování, vrávorání a neschopnost udržet se na nohou. Mohou se objevit i křeče a bezvědomí

“Závodník se dostane za hranici svých sil a zůstane tam po nějakou dobu. Někdy i při nabídnuté pomoci převládne snaha závod dokončit a odmítne pomoc, po chvíli může ale přijít i bezvědomí,” dodal Matějovič. Mezi nejčastější případy podle něj patří srdeční zástava, tepelné trauma z přehřátí nebo významný pokles hladiny sodíku nebo glukózy v krvi.

Tepelné poškození je podle odborníků třetí nejčastější příčinou úmrtí sportovců při zátěži a nejčastější u mladých. Varovnými známkami je například zmatenost, nízký krevní tlak, nepřiměřeně nízká nebo vysoká tepová frekvence a teplota nad 40 stupňů Celsia, které přetrvávají i vleže se zdviženýma nohama.

Například na běžeckém maratonu v Bostonu v roce 2002 zkolabovalo 400 závodníků, přičemž se ho účastnilo přes 35.000 závodníků. Nejde přitom o úplné začátečníky, musí se kvalifikovat časem jiného uběhnutého maratonu.

Na podobných akcích je největší podíl závodníků mezi 35 a 49 roky, kteří mají oproti mladším vyšší riziko náhlých srdečních příhod nebo příhod v důsledku jiných chronických chorob. Obvykle tráví na trati také více času než jejich mladší soupeři, což je spojeno s vyšším nebezpečím takzvané otravy vodou, tedy nepřiměřeně vysokého příjmu tekutin, který může vyústit až v otok mozku.

Odborníci radí především znát svůj zdravotní stav, absolvovat pravidelné lékařské prohlídky a nepřeceňovat síly. Zásadní je podle nich pravidelný a systematický trénink, dostatečná hydratace před závodem, průběžné chlazení při závodě. Závodník by měl také rozpoznat varovné příznaky přicházejícího kolapsu a rozhodně nezávodit a omezit trénink v době nemoci. Doporučuje se také přesunout sportování do nejchladnějších částí dne.

Zdroj: ČTK