Před 100 lety se narodil Gideon Klein: Život talentovaného hudebníka zmařili v 25 letech nacisté

2. prosince 2019·Zprávy·Barbora Pisingerová

Foto: holocaust.cz

 "Jeho hvězda vstoupila na naši oblohu. Zářil jasně a jeho světlo na nás bude dopadat, dokud budeme žít," napsala o něm jeho blízká přítelkyně. Mimořádně talentovaný pianista a skladatel židovského původu Gideon Klein, jehož díla se prosadila do koncertního repertoáru, organizoval spolu s dalšími kulturní život v koncentračním táboře Terezín. Narodil se před 100 lety, 6. prosince 1919, v Přerově, zemřel po deportaci do vyhlazovacího tábora v Osvětimi koncem války v pouhých 25 letech. Klein má v Praze na Rašínově nábřeží svůj kámen zmizelých (stolperstein), v Přerově mu byla letos odhalena pamětní deska.

Gideon Klein prožil v rodném Přerově jen krátkou část svého života – bydlel v domě se svými rodiči do 11 let, poté se přestěhoval k sestře Elišce do Prahy. “Jeho rodina patřila k významným v rámci židovské komunity v Přerově – dědeček i otec obchodovali s dobytkem a krmivem,”řekl jednou David Fligg, autor monografie o Kleinovi.

Zajímavost z jeho mládí letos zmínil ředitel Státního okresního archivu v Přerově Jiří Lapáček: “Po dokončení obecné školy nastoupil Gideon Klein na gymnázium, kde v prvním ročníku při příležitosti narozenin T. G. Masaryka doprovázel hrou na klavír básníka Josefa Kainara.”

Útěk do Londýna nevyšel

Aby se mohl jeho talent rozvíjet, přestěhoval se z Přerova do Prahy, kde vystudoval konzervatoř a absolvoval i mistrovskou školu pražské konzervatoře ve třídě Viléma Kurze. Maturitu složil roku 1938.

Již ve 30. letech vystupoval na řadě koncertů, vysoce hodnocených tehdejší kritikou. Věnoval se i divadlu a pedagogické činnosti. “Úspěšným klavíristou a skladatelem se stal ještě před druhou světovou válkou. Od konce 30. let 20. století tvořil Gideon Klein vážnější hudební díla, která prokazovala jeho kompoziční i technickou zdatnost,”přiblížil historik Jiří Lapáček.

V roce 1938 se zapsal ke studiu hudební vědy na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Po nacistické okupaci Československa a zavedení norimberských zákonů v protektorátu od září 1939 musel studium přerušit, odjet do Londýna se mu nepodařilo. Nesměl veřejně koncertovat; nějaký čas působil jako klavírista v malých divadlech pod pseudonymem Karel Vránek, později byl odkázán pouze na utajované domácí koncerty.

Nejlepší díla vznikala v Terezíně

Gideon Klein byl 4. prosince 1941 nacisty deportován do Terezína, kde se společně s některými žáky Leoše Janáčka, mezi nimiž byli Pavel Haas či Hans Krása, a Schoenbergovým žákem Viktorem Ullmannem, stal jedním z hlavních skladatelů v Terezíně.

V prostředí koncentračního tábora vznikala jeho nejlepší hudební díla, ale organizoval zde i koncerty a učil hře na klavír. Vystupoval jako sólista, v triu s houslistou Pavlem Klingem a violoncellistou Friedrichem Markem, v klavírním kvartetu spolu s Karlem Fröhlichem, Romualdem Süssmannem a Friedrichem Markem, podílel se na tamním provedení Verdiho Requiem. Mezi jeho díla z těchto let patří mimo jiné hudba pro smyčcový kvartet, smyčcové trio a klavírní sonáty.

Smrt v Osvětimi

Klein byl 16. října 1944 deportován do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, po selekci byl zařazen do blízkého pracovního tábora Fürstengrube (dnes Wesola ve polském Slezsku). Okolnosti smrti nejsou zcela vyjasněné, pravděpodobně zahynul 27. ledna 1945 při likvidaci tábora nacisty před přibližující se Rudou armádou.

Ve skladbě byl Klein samouk (první skladby údajně napsal desetiletý). V letech 1939-1940 byl soukromým žákem Aloise Háby, výsledkem je Duo pro housle a violu ve čtvrttónovém systému. Jeho teoretická průprava, znalost soudobé hudby a moderních kompozičních technik i folklorní vlivy Kleinovi umožnily vytvořit stylovou syntézu.

Rané skladby a skici, které byly nalezeny teprve roku 1991, dokládají, že jeho osobní styl, patrný z jeho nejznámějších, v Terezíně vzniklých skladeb (klavírní sonáta a smyčcové trio) uzrál již předtím, než byla umělcova kariéra násilně přerušena. Kromě Háby bylo jeho dílo ovlivněno i Albanem Bergem či Leošem Janáčkem – jako motiv pro své Divertimento z roku 1940 použil Klein melodii Janáčkova Zápisníku zmizelého.

Ztracený kufr

Z celé jeho rodiny přežila holokaust pouze sestra Eliška, klavíristka a hudební pedagožka, která se zasadila o propagaci díla svého zavražděného bratra, ale i skladatele Hanse Krásy. V roce 1946 zahrál Pavel Štěpán ve světové premiéře Kleinovu klavírní sonátu.

Když byl roku 1991 objeven kufr s rukopisy dosud neznámých skladeb Gideona Kleina, stal se Klein natolik známým, že většina nalezených skladeb mohla být v krátkém čase provedena. Eliška, která zemřela v 87 letech v září 1999 v Praze, mimo jiné iniciovala vydání bratrových děl.

Zprávy - další články

Doporučujeme