Selhali pracovníci na jezeře Lhota? Podle nových informací bylo všechno jinak

Českou veřejností na počátku srpna otřásla tragická smrt dvou malých chlapečků (†5 a †7) z Vietnamu na koupališti u jezera Lhota. Mezi lidmi a posléze i médii se šířily četné výpovědi svědků, které naznačovaly, že přístup personálu na místě tragédie nebyl zcela vyhovující a že snad chlapci mohli za jiných okolností ještě žít. Nyní však vyšly najevo informace, které tvrdí něco zcela jiného.

Obrovská vlna kritiky se ze všech stran snesla na nejmenovanou zaměstnankyni v kanceláři, která prý zoufalým matkám hledajícím chlapce odmítala pomoci, nechtěla zavolat policii a informaci o pátrání vyhlásila do rozhlasu až po nepřiměřeně dlouhé době. Časopis Respekt se rozhodl případu věnovat obsáhlou reportáží, zaměřil se i na úlohu této ženy a zveřejnil zcela nové informace.

Její verze příběhu je od vyprávění některých svědků velmi odlišná. “Přišly mi to říct dvě české návštěvnice, jestli víme, že tu běhají nějaké Vietnamky, kterým se asi ztratily děti. Vyšla jsem hned ven, vidím vietnamského tatínka s malým kloučkem, nemluvil česky, ale pochopila jsem, o co jde, ukazoval mi mobil, napsal do něj jména chlapců,” svěřila se časopisu žena, která po vlně kritiky na svou osobu raději trvá na anonymitě.

“Hned jsem to šla vyhlásit rozhlasem, volala jsem policii i záchrannou službu. Pak mi došlo, že ty děti mi nebudou při hlášení rozumět a neuměla jsem jejich jména tak dobře přečíst, tak je pak rozhlasem vyvolával i tatínek vietnamsky. A policii a záchranku jsem volala okamžitě,” uvedla žena na rozdíl od původních informací, které se dostaly do médií.

“To, co říkají ty svědkyně, je lež, ať jim ten jazyk upadne. Mně je úplně jedno, jestli je člověk žlutý, nebo modrý, dělám to, co mám: volám policii a vyhlásím rozhlasem zprávu o pohřešovaných dětech,” dodala rezolutně.

Zaměstnanci odmítají také informaci o tom, že by plavčík měl v kritické době vysedávat na baru a nevěnovat se své práci. Ve skutečnosti prý procházel kolem vody, což je jedna z jeho povinností. Navíc ho ihned vyvolali rozhlasem, stejně, jako ostatní zaměstnance. Těch mělo být celkem sedm a všichni do příjezdu policistů pátrali po chlapcích.

Zatímco otec staršího z chlapců na půjčeném kole objížděl okolí, hlídala nejmladšího chlapečka skupiny, kterému bylo kolem dvou nebo tří let, právě pracovnice kanceláře. Ta mezitím několikrát opakovala hlášení do rozhlasu. Tímto způsobem se také přítomných lidí zeptala, zdali mezi nimi není někdo, kdo by hovořil jak česky, tak vietnamsky. Na výzvu se ozvalo několik lidí a jedna žena pak překládala mezi rodiči a ostatními po celou dobu pátrání.

Že by kluci mohli být ve vodě, přitom primárně nenapadlo ani rodiče. “Dozvěděl jsem se pak od příbuzných, co se stalo. Dětem se na pláži zachtělo koupit si zmrzlinu. Tatínek druhého chlapce vzal děti ke stánku. Když stál ve frontě, kluci někam zmizeli a on si toho nevšiml. Maminky si myslely, že jsou děti s ním, tak si povídaly, fotily se, neměly starost,” uvedl pro Respekt otec mladšího z chlapců Tran Hai Ha, který se synem a jeho matkou na koupališti nebyl.

“Otec pak za maminkami přišel a oznámil jim, že neví, kde kluci jsou, u matek taky nebyli, tak je začali hledat,” popsal muž. Všichni přitom prý předpokládali, že kluci někde běhají po koupališti.

Že věci byli jinak již připustili i mnozí svědci, kteří v prvních chvílích jednali pod návalem emocí a neúplných informací. Například žena jménem Keiko Rico napsala na Facebook poměrně detailní příspěvek o události, ve kterém popisuje, že vůči rozrušeným lidem “personál dělá, že to přehánějí”. Uvádí také, že se lidé ptali, jestli někdo volal na policii a pracovnice z kanceláře je odbyla poznámkou o tom, že jsou děti někde na hřišti.

“To jsem říct nechtěla, že nevolali policii. Na tu otázku, jestli volali, jsem přímou odpověď nedostala, takže možná volali,” přiznala později Keiko Rico, když vyšlo najevo, že první telefonát na policii skutečně pocházel přímo z kanceláře kolem 14:30 hodin a telefonáty od návštěvníků následovaly až o čtvrt hodiny později.