TGM a Hilsneriáda: Vražda Anežky Hrůzové před 120 lety vyvolala vlnu antisemitismu

Zfanatizované veřejné mínění a štvavá mediální kampaň provázely před 120 lety proces, který skončil podle řady historiků justičním omylem. Aféra známá jako hilsneriáda se začala odvíjet od vraždy devatenáctileté Anežky Hrůzové, jež se udála 29. března 1899 v Polné u Jihlavy a za niž byl bez přímých důkazů odsouzen k smrti žid Leopold Hilsner. Proti vlně antisemitismu bojoval tehdy i Tomáš Garrigue Masaryk, který nakonec pomohl ke zmírnění Hilsnerova trestu. Po 19 letech ve vězení za vraždu, která dosud nebyla objasněna, dostal Hilsner císařskou milost, ale rehabilitován nikdy nebyl.

Masaryk, který usiloval o revizi procesu, se mimo jiné snažil vyvrátit domněnku, že Hrůzová se stala obětí rituální vraždy. Tato verze se začala šířit i proto, že vražda se stala o Velikonocích, na které ten rok připadl i židovský svátek Pesach.

A jelikož podle pitevního nálezu oběť vykrvácela širokou ranou na krku a na místě se našlo jen malé množství krve, uvěřil “hlas lidu” pověře, že vrah byl žid, který krev “křesťanské panny” použil na zadělání macesu (nekvašeného chleba).

A ačkoli v podezření bylo tehdy více osob, zatčen byl dvaadvacetiletý Hilsner, který se živil potulkou a žebrotou. V Polné rázem propukly protižidovské bouře, antisemitismus zachvátil nejen bulvární a radikální listy a v mnohatisícových nákladech vycházely i nejrůznější pohlednice – matka modlící se na místě vraždy či rodný domek oběti. Koncem 19. století byl také antisemitismus prostředkem politického boje v mnoha zemích Evropy a jen o pár let dříve byl ve Francii křivě obviněn z vlastizrady a odsouzen židovský důstojník Alfred Dreyfus.

V této atmosféře se konal v září 1899 v Kutné Hoře proces, v němž žalující stranu zastupoval známý národovec a radikální poslanec Karel Baxa, pozdější dlouholetý pražský primátor. Na základě nepřímých svědectví byl Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě Hrůzové k trestu smrti.

Dvě mrtvé dívky

Rozsudek byl poté v dubnu sice zrušen, ale v novém procesu u soudu v Písku v listopadu 1900 byl Hilsner znovu odsouzen, opět na základě nepřímých důkazů, k trestu smrti za spoluúčast na vraždě Hrůzové (†19) a na vraždě Marie Klímové (†23), která zemřela v roce 1898 také v lese u Polné.

Tento trest, který potvrdil i vrchní soud ve Vídni, zmírnil v červnu 1901 císař František Josef I. milostí na doživotní vězení. Žádosti o revizi procesu, kterou nadále požadoval Masaryk spolu s dalšími významnými vědci a humanisty, však byly zamítnuty. Za svou obhajobu Hilsnera si tehdy Masaryk vysloužil odsudky od části společnosti i svých studentů.

Až v březnu 1918 udělil císař Karel I. Hilsnerovi milost. Zbytek života strávil Leopold Hilsner pod cizím jménem ve Vídni, kde mu byla z pokynu prezidenta Masaryka údajně vyplácena finanční podpora a kde také v roce 1928 ve věku 59 let zemřel.

Bratr u zpovědi

Hilsnerovou aférou se v následujících letech zabývala řada historiků i spisovatelů. Například Bohumil Hrabal, který v Polné v dětství krátce bydlel, napsal povídku Morytát o zavraždění Anežky Hrůzové. Mediálně aféra ožila v roce 1968, kdy se objevily informace, že jistému katolickému knězi se před smrtí vyzpovídal z vraždy Hrůzové její bratr. Podle historika Bohumila Černého, který se případem vraždy Hrůzové detailně zabýval, je ale příběh se zpovědí pouhá fáma.

V roce 1999 se v Praze konala konference věnovaná hilsneriádě, z které vzešla žádost o Hilsnerovu rehabilitaci. Tu se však nepodařilo dotáhnout do konce.

V červnu 2000 byl na vídeňském Ústředním hřbitově slavnostně odhalen obnovený Hilsnerův hrob. Na náhrobku je napsáno, že Hilsner zemřel v roce 1928 jako nevinná oběť lži o rituální vraždě a že prožil 19 let ve věznici. Jeden z organizátorů akce, lékař Petr Vasicek, který Hilsnerův vídeňský hrob vyhledal, tehdy prohlásil, že cílem iniciativy je rehabilitace Hilsnera rakouskými úřady. Vasicek, z jehož iniciativy byla v roce 2002 také odhalena pamětní deska na domě, v němž Hilsner ve Vídni žil, v roce 2009 řekl serveru iDnes, že snaha o rehabilitaci zřejmě vyzní naprázdno.

Zdroj: ČTK

Galerie