Rodičovské trapasy

Děti jsou radost, štěstí, prostě to nejcennější, co v životě máme. Připravují nám úžasné chvilky, na které vzpomínáme po celý život Někdy nám ale může být ale pěkné horko.

Můj Táda je děsně zvědavý kluk a stále se mě ptá na milion věcí. Nejraději hodně nahlas a zejména v dopravních prostředcích. Řeší vesmír, rakety, různá chemická složení i vztahové záležitosti. Vždycky se modlím, aby nás nikdo neposlouchal, protože mi prostě chybí odpovědi a cítím se fakt trapně. Ještě je dobrá jedna otázka: “ Maminko, proč má ta paní tak velké bříško a prdelku?“

 Je to asi 14 dní, někam jsme cestovali tramvají, hrozně jsme spěchali a já myslela, že mám jízdenku v kapse. Bohužel mi někde vypadla. Už jsme seděli a já doufala, že nepřijde revizor. Byla jsem hrozně nervózní.

Můj 5letý Táda začal velmi hlasitě pokládat otázky: Proč jsem necvakla, že neviděl lístek. A že doufá, že ho máme, protože jsem říkala, že bez jízdenky se nesmí jezdit. Já v zoufalosti odpověděla, že mám takovou kartu, která se necvaká.

Tím jsem si ale moc nepomohla, protože ji chtěl ukázat. Po několika vylhaných odpovědích se na nás otočila paní, která seděla za námi a zeptala se mě, jestli bych nebyla tak moc hodná a neukázala ji tu kartu, že by si ji sama chtěla koupit.

S omluvou a propoceným tričkem jsem urychleně začala vystupovat a na místo dorazila s velkým zpožděním. Je to prostě legrace.

Co nejvíce krásných společných zážitků Vám přeje

Vaše Vlaďka