Vyhledávání
Páteční host Pokondrů: Zpěvák Lešek Semelka!
V pátek byl hostem u Pokondrů zpěvák Lešek Semelka! Miloš a Roman s ním mimo jiném rozebrali jeho zdravotní problémy. Jak mu teď je? Poslechněte si záznam rozhovoru!Záznam rozhovoru
Jak se ti daří?
Lešek: Daří se mi skvěle, protože jsem se asi před rokem odstěhovat z Prahy a zakoupili jsme venkovský domeček za Poděbrady. Je ze mě venkovan, moc mě to těší, protože tam jsem se svou ženou Alenkou a dvěma psy a všichni se tam hrozně radujeme, žiju tam krásně zdravě. Do Prahy musím občas na lékařské kontroly, protože jsem měl nějaké problémy, ale výsledky jsou úžasné, svědčí mi to tam. Akorát sem do Prahy jezdím se smíšenými pocity, protože to je na mě moc divočina, my venkovani žijeme klidněji. Ale tentokrát jsem si říkal, že se musím v té Praze zasmát a pobavit, tak jsem si řekl, že se zastavím na Frekvenci 1, tam je vždycky sranda, tak jsem tady. (smích)
Kde tě fandové teď mohou slyšet?
Lešek: Mám kapelu S. O. S.. Je obnovená, ale ne z původních členů, protože musím hrát s mladšími hráči než jsem já. Potřebuji, aby mi nalili krev do žil, což se jim daří, takže kapela funguje a jezdíme po různých koncertech. Je to příjemné, ale ten věk je mrcha neúprosná. Ten koncert trvá kolem dvou hodin a já skutečně lezu z toho jeviště jak lazar. Dřív, když skončil koncert, tak to bylo hned ejchuchu u prvního baru a podiskutovat a zhodnotit ten koncert několika sklenicemi. Teď si sednu v šatně a čtvrt hodiny tam sedím a čumím, než se zmátořím a teprve pak můžu jít hodnotit.
Pokondři s Leškem Semelkou!
3 nepříjemné otázky
Měl jsi mozkovou příhodu. Když jsi se z toho probral, co se ti honilo hlavou?
Lešek: Potkalo mě to tak, že jsem jednoho sobotního rána vzal na procházku svého šedesátikilového pejska. Jak trochu zatáhl, tak mě ty nohy neposloužily a zřítil jsem se do trávy. Nemohl jsem se zvednout, ale byl jsem při vědomí. Přijela záchranka, rychle mě odvezli do vinohradské nemocnice, tam mě strčili do takové té trouby a já jsem se z toho dostal strašně rychle. Takže za celou dobu jsem vůbec neměl stav bezvědomí. Když jsem pak přišel mezi lidi, tak mi říkali, že vypadám výborně, líp než předtím. Tak jsem si říkal: Inu, zlatá mrtvice. (smích)
Kdy se ti v kariéře dařilo nejhůř? Kdy jsi to chtěl zabalit?
Lešek: To bylo období po roce 1989 nebo po roce 2000. To bylo takové vakuum, ale tam to bylo takové, že jsem propadl beznaději a trvalo to poměrně dlouho.
Proč jsi dokonce dvakrát odešel z Blue Effectu?
Lešek: Zůstalo takové napětí, ve mně byl autorský přetlak a to tě zákonitě dovede k tomu, že si řekneš, že to budeš dělat po svém a nenecháš se tlačit ani omezovat. To je i případ Phila Collinse nebo Petera Gabriela. Všichni se nakonec dali na tu sólovou dráhu. Nebylo to z lakoty, že budu jen já teď vydělávat peníze, když to budu všechno skládat. To je výpověď umělce, že to tak musí být.