Jaké byly Vánoce s legendárním králem? Vladimír Ráž vždy dokázal překvapit

Televizní stanice každoročně vysílají pohádky a filmy, ve kterých zářil. Dovolená s Andělem, Hrátky s čertem, Byl jednou jeden král, a především Pyšná princezna herce Vladimíra Ráže proslavily. Jaký byl ale v soukromí?

Nejmladší dcera legendárního herce Vladimíra Ráže, od jehož úmrtí letos 4. července uplynulo 15 let, každoročně před Vánoci s velkou intenzitou vzpomíná na svého otce. Veronika sice nejde v otcových šlépějích, ale i tak je umělecky zaměřená – zpívá, a moderuje na jednom z nejznámějších českých rádií. A především vychovává sedmiletého syna Valeriana.

Jaké bývaly Vánoce s tátou? Jak na to vzpomínáš?

V tom nejlepším. A zvlášť v tomto období skoro permanentně. Vždycky to bylo období, kdy se alespoň na chvíli zastavil čas po tom celém předvánočním shonu.

Dokázal Tě u stromečku překvapit?

Dokázal překvapit vždycky, nejen u stromečku. A musím říct, že mám ten pocit, že vesměs vždycky došlo k naplnění mých přání a jako bonus jsem dostala vždycky i nějakou knížku, která mě měla něco naučit.  

Co jsi mu ty jako dítě dávala za dárky?

Jako malá jsem mu kupovala snad vždycky propisku. Později pak kravatu. Na výběru jsem si vždycky dávala záležet.

Jaké máte doma tradice? A jaké dodržoval Tvůj otec?

Jídávali jsme kapra s bramborovým salátem a po večeři jsme šli ke stromečku. Nejdřív jsme se s tátou a s mámou políbili pod jmelím, které viselo na lustru, pak jsme s tátou zazpívali nějakou koledu a šlo se na dárečky. Ty byly vždy bez jmenovek, takže každý dárek jsem nejdřív podala tátovi, ten do něj nakoukl, podal ho mámě s tím, že jeho určitě nebude, ta ho trochu rozbalila s tím, že její taky nebude a podala ho mně. Tohle kolečko jsme opakovali u každého dárku, někdy i několikrát, dokud se dáreček nezastavil u toho, komu byl určený. Díky tomu jsme u stromečku trávili každé Vánoce několik hodin. Pak jsme se šli podívat na půlnoční a pak spát. 

Zajímavá tradice. Mimochodem: určitě se doma díváte každý rok na Pyšnou princeznu. Jak svému synovi Valerianovi vysvětluješ, že ten krásný král je jeho dědeček?

Díváme, ale většinou ne o Vánocích. V průběhu roku ji ale stihneme i několikrát 🙂 Valerian ji má rád, už ji zná skoro nazpaměť a to, že dědeček byl hercem ví už dlouho. Zná ho i z jiných filmů, bezpečně ho pozná i na fotkách, kde si je táta kolikrát sotva podobný a moc rád poslouchá i jeho Pohádky o mašinkách. 

Jak si společně s maminkou o Vánocích tátu připomínáte?

Připomínáme si ho nejen o Vánocích, ale i v jiných situacích. Dost často slýchám od mámy „táta by to udělal tak či onak“, „víš, že táta říkal to či ono“ atd. A sama to mám také tak. Když něco řeším, tak občas přemýšlím, jak by se táta v takové situaci zachoval, co by řekl a nebo co by mi poradil.

Všichni ho známe jako báječného herce. Jaký byl táta?

Byl báječný i jako člověk. Moudrý, vzdělaný, milující, spravedlivý, zásadový a velmi galantní. Choval k ženám obrovskou úctu, ať už se jednalo o maminku, ženu, dceru nebo kolegyni. Zvlášť jeho pozorné chování gentlemana mi v dnešní době dost schází. Ne každý se dnes umí chovat. Bohužel. O to víc jsem ráda, že si můj sedmiletý syn poměrně snadno osvojil většinu prvků galantního chování a zcela automaticky mi otevírá dveře, pomáhá mi s nákupem atd. Budu ráda, když mu to vydrží i v dospělosti a bude se umět chovat k druhým tak, jak se sluší a patří.  

Je něco, co jsi mu nestihla říct? A co bys mu vzkázala tam “nahoru”, kdyby to šlo?

 Je toho spousta. Třeba to, že fakt jak moc ho miluju mi došel až ve chvíli, kdy jsem ho ztratila. Ale věřím, že i když tu není se mnou fyzicky, tak přesto zcela neodešel. Stihl mi předat spoustu moudrostí, poučil mě v mnoha směrech a dodnes z jeho rad čerpám. Jsem ráda, že právě on byl mým tátou. 

Galerie