Vyhledávání
Jiří Mádl: Nominace na “Lvy” jsem přijal s rozpaky!
Je nejen úspěšným hercem, ale poslední měsíce ukazují, že také režisérem. Jiří Mádl se na nedávných Cenách filmové kritiky stal díky snímku Pojedeme k moři Objevem roku. Teď rodinný příběh se třemi nominacemi (film, režie a scénář) bojuje o České lvy. Mádl o tom promluvil pro server koule.cz.
Na Cenách české filmové kritiky jste vyhrál Objev roku, další nominace máte na České lvy. Obě tyto ceny mají jinou tradici i porotu, vnímáte je odlišně?
Nerad se opakuju, ale asi bych to neřekl jinak a už vůbec ne lépe. Nominace na Ceny kritiky a cena RWE mi udělaly ohromnou radost, nominace na Lva přijímám stejně jako hodně kolegů za poslední léta s rozpaky. Je známo, že v drtivé většině hlasují akademici, kteří neviděli všechny filmy v kině, a dokonce povětšinou i ti, kteří neviděli všechny filmy vůbec. Akademie sice filmy nově streamuje, ale není přeci možné hodnotit zvuk na počítači, kde to zní jako ze sudu, to samé se týká hudby nebo kamery. Jsou to filmové ceny, porotci by tedy měli všechny filmy vidět v kině. Anebo nehlasovat.
To vypadá, jako kdybyste z nominací na Českého lva neměl moc velkou radost.
Nerad bych zněl nevděčně, je ohromně cenný vklínit se mezi zaběhlé evergreeny! Problém je, že v Česku zcela slepě kopírujeme americký model. V Americe vznikne několik tisíc filmů, z nichž několik set může reálně aspirovat na některou kategorii. Ale v zemi, kde vzniká v průměru 25 až 30 filmů ročně (byť letos mnohem víc) by měl fungovat festivalový model. Z několika set akademiků by se každý rok mohla vybrat 15 členná porota zastoupená všemi profesemi, která by filmy odkoukala společně v kině. Každoroční obměnou poroty by ceny získaly na atraktivitě a znovu by nabyly na důvěryhodnosti. Ze Lvů zkrátka nemůžu mít takovou radost, jako mám z nominací na Ceny kritiky, které nejsou jen každoroční tipovačkou v kruhu přátel a kde nominace nelétají vzduchem.