Kdo byl Luděk Munzar? Pilot, závodník a poctivý herec, vzpomínají režiséři

Herecké umění Luďka Munzara, jehož život se uzavřel ve věku 85 let, bylo střídmé, precizně vykonturované, noblesní a přesvědčivé. Herec patřil přes tři dekády k oporám pražského Národního divadla a diváci jej znají z desítek televizních filmů a seriálů. Kromě toho se výrazně uplatnil v rozhlase a dabingu a důležité pro něj byly i jeho koníčky, létání a závodění v automobilových veteránech.

Do Národního divadla přišel Munzar v roce 1957 po ročním angažmá v Mladé Boleslavi, a pod vedením předních režisérů se tu záhy propracoval až k vrcholnému charakternímu herectví. Vytvořil tu mnoho významných rolí, například Merkucia v Romeovi a Julii, Mefistofela ve Faustovi, Jindřicha V. v Shakespearově stejnojmenné hře či Agamemnona v Orestei.

Již zpočátku herecké kariéry se Munzarovi naskytla řada vynikajících filmových příležitostí ve snímcích Atentát, Kočár do Vídně, Žert či Čarodějův učeň. Objevil se i ve filmech Dědeček automobil či Srpnová neděle. Se svou manželkou, herečkou Janou Hlaváčovou, hráli třeba v životopisném filmu o Leoši Janáčkovi Lev s bílou hřívou.

Velký prostor mu dávala i televize, u jejíchž začátků stál i jako hlasatel. Sám si velmi cenil titulní role v posledním seriálu Jaroslava Dietla s názvem Synové a dcery Jakuba skláře či dramatizaci Falladova románu Ubohý pan Kufalt. Televizní seriály ho zaměstnaly i po roce 2000, šlo například o Náměstíčko, Příkopy, Hraběnky nebo Místo v životě.

V televizních dokumentech Munzar provázel diváky po rozhlednách, vyprávěl o věkovitých stromech a pramenech řek. A často také vystupoval v rozhlasových hrách. Pro Dvojku Českého rozhlasu připravoval společně s Františkem Novotným pořad Okouzlení slovem.

Munzarův podmanivý hlas a kultura hlasové techniky ho zařadily mezi nejlepší české dabéry. Jeho hlas je spojen hlavně s americkým hercem Paulem Newmanem.

Luděk Munzar se narodil 20. března 1933 v Nové Včelnici na Jindřichohradecku, dětství však prožil ve východních Čechách. Absolvoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové, poté studoval herectví na pražské DAMU.

Po škole byl jednu sezónu v angažmá Městského divadla v Mladé Boleslavi, potom již přešel do Prahy. Po odchodu z Národního divadla v roce 1990 společně s manželkou Janou Hlaváčovou, kdy se jejich představy o poslání a směřování divadla rozešly s představami nového vedení divadla, začali jezdit po zájezdech. Do divadla se už jako herec nevrátil, příležitostně se věnoval divadelní režii.

Munzar spolu s Hlaváčovou byli také jedněmi z mála českých umělců, kteří nepodepsali takzvanou Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77.

V roce 2012 získal Munzar cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. V letech 1995 a 2000 byl odměněn cenou Františka Filipovského za mistrovství v dabingu.

Kromě herectví bylo smyslem života Munzara, který miloval přírodu a koně, také létání a závodní auta, a především jeho rodina. Pro svoji vnučku napsal knížku, veršovánky S vůní vánku po heřmánku. A jeho literární prvotinou byla knížka o létání, ale nejen o něm, s názvem “…když jsem to slíbil!”

Jako na obdivuhodného chlapa a skvělého herce vzpomíná na Luďka Munzara režisér Jan Hřebejk. “Byl neuvěřitelně poctivý jako člověk i v herectví,” řekl ČTK režisér Hynek Bočan. Hřebejk i Bočan s Munzarem spolupracovali na jeho posledních filmových rolích.

Hřebejk Munzara obdivoval, byl pro něj jedním z prvních herců, u kterých si už v dětství uvědomil jejich velikost. “Když jsem ho při natáčení filmu Nevinnost potkal, ten můj obdiv vůči němu nejenom jako k herci, ale i jako k osobnosti vzrostl,” řekl. Na role pro své snímky Nevinnost a Svatá čtveřice Munzara oslovil, i když dlouho nehrál a říkalo se, že je naštvaný a zahořklý. “Ale on byl těžce nemocný, a pak se z toho zvedl,” podotkl Hřebejk.

Luděk Munzar odešel na druhý břeh….

Zveřejnil(a) Honza Musil dne Sobota 26. ledna 2019

Zavzpomínal na jeho závodění v automobilových veteránech, každý den i přes zimu plaval v malém bazénu na své zahradě. “Obdivuhodný chlap, skvělí lidi odcházej,” řekl Hřebejk. “Zasáhlo mě to, i když se jeho veřejné dílo uzavřelo, vždycky je to škoda, po těch lidech zůstane taková díra,” dodal.

Naposledy se Hřebejk s Munzarem viděl loni, když s ním a jeho dcerou Barborou natáčeli upoutávku na divadelní festival v Plzni. Bylo to den po smrti režiséra Miloše Formana, se kterým se znali z filmu Dědeček automobil, v němž Munzar hrál a Forman byl asistentem režiséra. “On říkal, my si s Milošem voláme jednou za měsíc, za dva a on je velice přátelský. Ale já ti řeknu upřímně, já se ho trošku stydím, on je taková hvězda. Takovýhle formát to byl,” řekl o Munzarovi Hřebejk.

Bočan znal Munzara dlouho, protože byl na gymnáziu spolužákem jeho manželky Jany Hlaváčové. Pracovně se sešli, když Munzar namlouval komentáře k pohádce S čerty nejsou žerty, a pak až při natáčení televizního filmu Piknik, který byl před pěti lety Munzarovou poslední filmovou rolí.

Bočana potěšilo, když Munzar roli v Pikniku vzal, a spolupráce s ním pak byla naprosto báječná. “Byl to člověk neuvěřitelně poctivý, i ve své profesi, jako člověk i v herectví. A dělal jenom věci, o kterých byl přesvědčený, že to stojí za to,” řekl Bočan. Pracovně se s Munzarem sejít pro něj byla veliká radost, dodal.