Nejhorší je strach o blízké, říká hudebník Segrado

Hudebník František Segrado bude ve čtvrtek hostem show Pánů Pokondrů na rádiu Frekvence 1. Nabízíme vám malou ochutnávku.

Tobě teď vychází tvé první album Segrado. Jaký je pocit držet v ruce své první opravdové sólové cédéčko?

Tak je to příjemné. Obal se povedl, ale nedělal jsem ho já. Já dělám obaly jiným kamarádům, třeba Žambochům. Tohle Michal Horáček zadal mladým výtvarnicím z UMPRUM, ještě studentkám. On totiž podporuje ty mladé a naštěstí i ty staré, tam se to snoubí. Tak je to příjemný pocit. Ale já jsem na ostatních ještě asi osmnácti nosičích a některé jsem i spáchal sám se svou kapelou. Ale profilová deska je to první a je nejvyšší čas.

Kdybychom  měli udělat takový průřez, co na tom albu fandové najdou?

Jsou tam některé převzaté věci, protože jsme se s Michalem Horáčkem shodli na tom, že náš život ovlivňovali někteří lidé – Bob Dylan, Johnny Cash… Určitě je tam tedy Billy Joel, Paolo Conte, Peppe Voltarelli a tím by ty covery končily. Pak mi tam Pepa Štěpánek napsal jednu pěknou věc, Lenka Nová mi napsala Výtah, takže paráda. A pak Některé ty věci Hynek Koloničný, takže partička našich autorů. A celé je to takové vyprávění. Není to na hraní v nějakých sálech, ale člověk si to třeba pustí doma a já za ním přijdu.

Ty toho máš v životě  za sebou hodně. Kdy ti bylo nejhůř?

Asi nejhorší chvíle jsou, když se bojíš o někoho blízkého. Ta bezmoc, kdy někdo z tvých blízkých jde na operaci nebo se děje nějaká nehezká věc, tak to je asi nejhorší. Pocit bezmoci je nejhorší.

Když se přehoupla padesátka, cítils to, že tě někdy někdo objeví, že bude opravdový zájem o Segrada?

Necítil. Já jsem pstruh. Pstruh čeká v řece a když to přinese, tak musí vypálit. Prostě přijde přihrávka a když je tam brankář, tak ho smeteš (smích).

Celý rozhovor uslyšíte ve čtvrtečních Pokondrech v 9:00 na Frekvenci 1!